20.9.2015 

1. Desetitisíce Kubánců vítaly papeže Františka cestou z havanského letiště, kde přistál v sobotu odpoledne.
2. „Kdo nežije, aby sloužil, nehodí se pro život“ – řekl Petrův nástupce v neděli dopoledne při mši na havanském Náměstí Revoluce

ad 1. Vřelým přijetím desetitisícovými zástupy lemujícími osmnáctikilometrovou trasu z letiště na nunciaturu začala pastorační návštěva Petrova nástupce v hlavním městě Kuby. V sobotou v půl jedenácté večer našeho času přistál po dvanáctihodinovém letu na havanském letišti letoun s papežem Františkem, který tento ostrov navštěvuje poprvé v životě, stejně jako vstoupí za tři dny poprvé na půdu Spojených států amerických. Nebývalé množství Kubánců, kteří se v sobotu odpoledne vydali pozdravit papeže, jedoucího jako obvykle v otevřeném voze, prozrazuje, že patrně nepřišli jenom katolíci, kteří tvoří asi 60% obyvatel tohoto ostrova. Na Kubě, která je o polovinu větší než území České republiky, žije 11 a půl milionu lidí v politickém režimu tzv. reálného socialismu.

Na havanském letišti nesoucím jméno José Martího, kubánského národního buditele a bojovníka za nezávislost ostrova z 19. století, se po 16 hodině tamějšího času konala uvítací ceremonie. Papež František adresoval svůj pozdrav všem Kubáncům, včetně těch „roztroušených po světě“. Petrův nástupce zmínil letošní 80. výročí navázání – nikdy nepřerušených - diplomatických vztahů mezi Kubou a Svatým stolcem a řekl, že se ubírá ve stopách památných návštěv svých předchůdců sv. Jana Pavla II. a Benedikta XVI.:

„Dnes tyto svazky spolupráce a přátelství obnovujeme, aby církev nadále provázela a povzbuzovala kubánský lid v jeho nadějích a starostech, a to svobodně a za pomoci všech prostředků nezbytných k tomu, aby zvěst o Království dosáhla až k existenciálním periferiím společnosti.“

Nynější apoštolská cesta připadá na sté výročí prohlášení Panny Marie Caridad del Cobre patronkou Kuby papežem Benediktem XV. Stalo se tak na žádost vlastenců a veteránů války za nezávislost ve snaze založit „svobodný a svrchovaný stát“. František poukázal na rostoucí mariánskou úctu, která je viditelným svědectvím toho, že mambisa (kubánská) Panna je přítomna v duši zdejšího lidu, opatruje důstojnost lidí ve svízelných životních situacích a podporuje vše, co důstojnost lidské bytosti skýtá.

„V těchto dnech navštívím svatyni del Cobre jako syn a poutník, a budu prosit naši Matku za všechny její kubánské děti a za tento milovaný národ, aby se ubíral cestou spravedlnosti, pokoje, svobody a smíření.“

Kuba má přirozené poslání být místem setkání, aby se všechny národy spřátelily i „přes obtíže zemských úžin i mořských bariér,“ řekl dále papež slovy kubánského národního hrdiny a hluboce věřícího křesťana Josého Martího. František dále připomněl slova Jana Pavla II. z první papežské návštěvy na tomto ostrově v roce 1998: „aby se Kuba otevřela všemi svými velkolepými možnostmi světu a svět se otevřel Kubě“ a dodal:

„Před několika měsíci jsme byli svědky události, která nás naplňuje nadějí: procesu normalizace vztahů mezi dvěma národy po dlouhých letech oddálení. Je to proces a znamení převahy kultury setkání, dialogu a „systému všeobecného doceňování... nad mrtvým systémem dynastií a skupin“, jak řekl Jose Martí. Vybízím odpovědné politiky, aby pokračovali v této cestě a rozvinuli veškeré její možnosti jako důkaz vznešenosti služby, k níž jsou povoláni, podporou míru a blaha svých národů i celé Ameriky a jako příklad smíření pro celý svět. Svět potřebuje smíření v této atmosféře „rozkouskované“ třetí světové války, kterou prožíváme.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy na uvítanou je ZDE

Kubánský prezident ve své obsáhlé promluvě ocenil papežovo učení o spravedlnosti a životním prostředí a pranýřoval nynější mezinárodní systém, který globalizuje kapitál a z peněz činí svoji modlu. Raul Castro dále pochválil kubánské sociální výdobytky v oblasti školství a zdravotnictví, ale připustil také, že je nezbytné tento ekonomický a sociální model reformovat. Neopomněl také zopakovat nárok Kubánské republiky na území Guantanama, kde je dosud základna vojenského námořnictva USA.

Po oficiálním přivítání na havanském letišti, což byl jediný bod sobotního programu pastorační návštěvy, následovala hodinu trvající cesta v nekrytém voze, odkud papež vestoje zdravil zástupy lidí nepřetržitě lemujících trasu k papežské nunciatuře.

ad 2. V 8 hodin ráno se papež v otevřeném voze, opět pozdravován zástupy lidí, vydal na čtyři kilometry vzdálené náměstí Revoluce. Tady jej čekalo přibližně půl milionu lidí, aby se účastnili eucharistie, kterou Petrův nástupce slavil spolu s kubánskými biskupy a kněžími. Těsně přede mší, která začala v 9 h, se papež setkal s představiteli nekatolických církevních společenství, ke kterým se na ostrově hlásí asi 3% obyvatel. Součástí bohoslužby bylo také první svaté přijímání, které papež podal deseti dětem z havanských farností. Nedělní liturgie se vyznačovala hlubokou účastí věřících i vytříbeným hudebním doprovodem. Papež František pronesl pozoruhodnou homilii na dnešní evangelium (Mk 9,30-37) o tom, co je to služba. Evangelium začíná „zdánlivě indiskrétní otázkou“, kterou Ježíš klade svým učedníkům: „O čem jste cestou rozmlouvali?“.

„Ježíšův horizont je daleký jakémukoli typu elitářství, není jen pro pár vyvolených, kteří jsou s to dosáhnout „vytouženého poznání“ anebo vybraného stupně spirituality. Ježíšův horizont je vždycky nabídkou pro všední život, také zde, na „našem“ ostrově; nabídkou, která dodává všednosti vždycky určitou chuť věčnosti.
Kdo je nejdůležitější? Ježíšova odpověď je jednoduchá: „Kdo chce být první, tedy nejdůležitější, ať je ze všech poslední a služebníkem všech“ (Mk 9,35). Kdo chce být velký, ať slouží druhým, nikoli ať si druhými slouží!“

„Pozvání ke službě je charakteristickým rysem, kterému musíme věnovat pozornost. Sloužit většinou znamená pečovat o křehkost, starat se o křehkost. Sloužit znamená starat se o ty, kteří jsou křehcí v našich rodinách, v naší společnosti, v našem lidu. Jsou to tváře trpících, bezbranných a sklíčených, a Ježíš je doporučuje naší pozornosti a konkrétní lásce. Lásce, která se konkretizuje skutky a rozhodnutími. Lásce, která se projevuje v různých úkolech, které jsme jako občané povoláni plnit. Lidi z masa a kostí, s jejich životem, historií a zvláště s jejich křehkostmi nám Ježíš doporučuje, abychom je hájili, pomáhali jim a sloužili. Být křesťanem totiž znamená sloužit důstojnosti bratří, zápasit o důstojnost bratří a žít pro důstojnost bratří. Proto je křesťan vždycky zván, aby odkládal stranou svoje požadavky, očekávání a svoje tužby po všemohoucnosti tváří v tvář konkrétnímu pohledu těch nejkřehčích.“

„Toto je služba, která slouží druhým, ale musíme se mít na pozoru před jinou službou, před pokušením služby, která si slouží druhými. Existuje forma vykonávání služby, jejímž zájmem je odměňovat „naším“ jménem ty „svoje“. Taková služba vždycky ponechává stranou ty „tvoje“ a plodí dynamiku exkluze.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

Na závěr bohoslužby oslovil papež její účastníky v rámci pravidelné nedělní promluvy před polední mariánskou modlitbou Anděl Páně a mimo jiné řekl:

„Naučme se od Marie mít bdělé a pozorné srdce pro potřeby druhých. Ať jsme pohotoví v těch nejmenších životních detailech, jak nás učila na svatbě v Káni, a nepřestáváme se modlit jedni za druhé, aby nikomu nechybělo víno nové lásky a radosti, kterou nám nabízí Ježíš.
V této chvíli cítím povinnost obrátit pozornost k milované Kolumbii. Jsem si vědom zásadního významu nynější chvíle, kdy její synové s novou silou a pohnuti nadějí usilují o vybudování mírumilovné společnosti. Kéž se prolitá krev tisíců nevinných během těchto desetiletí ozbrojeného konfliktu spojí s krví, kterou prolil na kříži Ježíš Kristus, a podpoří všechny snahy o definitivní smíření také na tomto krásné ostrově. A dlouhá noc bolesti a násilí ať se úsilím všech Kolumbijců promění na nekončící den svornosti, spravedlnosti, bratrství a lásky za respektu institucí národního i mezinárodního práva, aby tento mír byl trvalý. Prosím vás! Nemůžeme si na této cestě míru a smíření dovolit další selhání. Děkuji vám, pane prezidente za vše, co pro toto smíření děláte.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy před modlitbou Anděl Páně je ZDE

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.