O správném duchovním rozlišování

7.1.2016 

Skutky milosrdenství jsou jádrem naší víry v Boha – kázal papež František v kapli Domu sv. Marty, kde po vánoční přestávce sloužil dnes mši opět za účasti skupinky věřících. Komentoval liturgické čtení z prvního listu svatého Jana (1 Jan 3,22-4,6) a mimo jiné poukázal na nezbytnost vystříhat se světského smýšlení a duchů, které nás vzdalují od Boha, jenž se pro nás stal tělem.

„Zůstávejte v Bohu“ – od tohoto tvrzení apoštola Jana odvíjel papež svoji promluvu. „Zůstávat v Bohu – řekl – je něco jako dech či styl křesťanského života. Křesťanem je ten, kdo zůstává v Bohu, má Ducha svatého a nechává se od Něho vést. Apoštol Jan však zároveň říká, abychom »nevěřili každému duchu«, ale »zkoumali duchy, zdali jsou z Boha«. To je pravidlo každodenního života, jemuž nás Jan učí.“

Co to však znamená »zkoumat duchy«? – zeptal se papež. „Nejedná se o nějaké přízraky – precizoval – a znamená to zkoušet či nahlížet, co se děje v mém srdci. Co je kořenem toho, co nyní pociťuji, a odkud to pochází? Znamená to podrobit zkoušce a zkoumat, zda to, co pociťuji, přichází od Boha anebo odjinud, od antikrista.“

Zesvětštění – pokračoval papež František – je duch, který nás vzdaluje od Ducha Božího, jenž nám umožňuje zůstávat v Pánu. Co je však kritériem správného rozlišování toho, co se děje v mojí duši? – zeptal se František znovu. Apoštol Jan – pokračoval papež - nám dává jedno jediné kritérium: »Každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel jako Mesiáš v těle, je z Boha, ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha«.“

Kritériem je Vtělení. Mohu v sobě cítit spoustu i dobrých věcí, dobrých myšlenek. Ale pokud mne tyto dobré myšlenky, tyto pocity nepřivádějí k Bohu, který se stal tělem, nevedou mne k bližnímu, k bratrovi, pak nejsou z Boha. Proto Jan začíná tuto pasáž svého listu slovy: »Toto je Boží přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali.«

„Můžeme vypracovat spoustu pastoračních plánů – pokračoval papež – vytvářet nové metody, jak se přiblížit lidem, ale pokud se neubíráme cestou Boha, který přišel v těle, Božího Syna, který se stal člověkem, aby s námi putoval, nejsme na cestě dobrého ducha, nýbrž antikrista, světského smýšlení, ducha tohoto světa.“

V životě najdeme spoustu lidí, kteří se zdají duchovní. Co je to však za duchovního člověka, když nemluví o prokazování skutků milosrdenství? Proč? Protože právě skutky milosrdenství jsou tím, co je konkrétní na našem vyznávání Božího Syna učiněného tělem: navštěvovat nemocné, dávat jíst tomu, kdo nemá nic, pečovat o skartované... Proč skutky milosrdenství? Protože každý náš bratr, jehož máme mít rádi, je tělem Kristovým. Bůh se stal tělem, aby se s námi ztotožnil. A ten, kdo trpí, je trpící Kristus.

„Nevěřte hned každému duchu, buďte pozorní – zdůraznil papež – zkoumejte duchy a zkoušejte, zda jsou opravdu z Boha. Služba bližnímu – pokračoval Petrův nástupce – služba bratrovi a sestře, kterým se něčeho nedostává, a může to být třeba i rada, moje uši připravené naslouchat – to jsou znamení toho, že se ubíráme cestou dobrého ducha, tedy cestou Božího Slova, které se stalo tělem.“

Prosme dnes Pána o milost poznávat správně, co se děje v našem srdci, co se nám líbí, co se mne nejvíce dotýká. Zda je to duch Boží, který mne vede, abych sloužil druhým, anebo duch světa, který krouží kolem mne, mojí uzavřenosti, mého sobectví a mnohého dalšího. Prosme o milost poznávat, co se děje v našem srdci.

Končil dnes papež František své kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.