16.1.2016 

„Používat hlad a žízeň jako válečnou zbraň je zločin a hanebnost. A překvapuje mě, že mezinárodní média o tom mluví až teď. Jsou oblasti, v nichž lidé více než rok umírají hlady, zatímco před vesnicemi a městy stojí kamiony plné jídla, mléka a léků,“ říká apoštolský nuncius v Damašku, arcibiskup Mario Zenari. Obsazené lokality jako Madája, kam tento týden po několikaměsíční pauze dorazily dva humanitární konvoje (foto), Foah, Kefraya či dokonce uprchlický tábor v Yarmouku na předměstí Damašku, všechna tato místa jsou hanbou pro mezinárodní společenství a jeho média, dodává papežský diplomat.

Právě na sdělovací prostředky apeluje arcibiskup Zenari v rozhovoru pro agenturu AsiaNews< /i>. Humanitární krize v Sýrii je problém, který je třeba řešit ihned. Situace je o to paradoxnější, že fakticky pomoc na místě nechybí, jen ji nelze doručit k těm, kdo umírají hlady. „K politickému řešení syrského konfliktu může dojít zítra či za měsíc, ale humanitární práva schválená na mezinárodní úrovni musí být zaručena a respektována,“ dodává nuncius.

Stejně dramatická situace jako v Madáji, která se nyní dostala na první stránky novin, je v uprchlickém táboře Yarmouk. Aricibiskup Zenari o něm mluví jako o „vězení pod širým nebem“. Před dvěma týdny došlo k pokusu o evakuaci tohoto tábora, který však selhal.

Apoštolský nuncius v Sýrii ocenil práci různých organismů OSN, Červeného kříže a Červeného půlměsíce, díky nimž se v minulých dnech podařilo doručit humanitární pomoc do Madáje a dalších lokalit. K těmto agenturám, dodává, je potřeba připočíst úsilí církve a jednotlivých kněží, řeholnic a řeholníků, kteří zůstávají ve svých působištích a jsou z humanitárního hlediska důležitými kontakty.