Rádio Vaticana

O rozlišování toho, co nikdy měnit nelze, od toho, co změnu potřebuje

18.1.2016

Křesťané, kteří ulpěli na onom „vždycky se to dělalo takto“, uzavřeli srdce překvapením Ducha svatého a nedostává se jim celé pravdy, protože upadli do modloslužby a vzpoury – prohlásil papež František v kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Dnešní liturgické čtení z první knihy Samuelovy (15,16-23) podává, jak Hospodin rozhodl, aby Saul přestal být králem, protože byl neposlušný a poslouchal spíše lid než Boha. Po vítězství v bitvě nad Amalečany chtěl totiž lid přinést Hospodinu zápalnou oběť z ukořistěného bravu a skotu, jako vždycky. Bůh si to však nepřál a slovy proroka Samuela vytýká Saulovi: »Copak má Hospodin stejnou zálibu v celopalech a obětech jako v poslušnosti k jeho hlasu?«. „Totéž – poznamenal papež – nás učí Ježíš v evangeliu (Mk 2,18-22): učitelé Zákona vytýkají učedníkům, že se nepostí jako oni a Ježíš jim v odpověď předkládá tento životní princip“: »Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na staré šaty, jinak se ten nový přišitý kus ze staré látky vytrhne a díra se ještě zvětší. A nikdo nenalévá mladé víno do starých měchů, jinak víno měchy roztrhne a přijde nazmar víno i měchy. Mladé víno do nových měchů«.

„Co to znamená? Že se mění Zákon? Nikoli! Zákon slouží člověku, který slouží Bohu, a proto musí mít člověk otevřené srdce. Postoj »vždycky se to tak dělalo« je výrazem uzavřeného srdce a Ježíš nám řekl: »Pošlu vám Ducha svatého, který vás uvede do celé pravdy« (srov. Jan 16,13). Uzavíráš-li však srdce novosti Ducha, nikdy nedojdeš k celé pravdě! A tvůj křesťanský život bude polovičatý, záplatovaný, vyspravený novotami, ale se strukturou, která není otevřená Pánovu hlasu. Uzavřené srdce, protože nejsi schopen vyměnit měchy.“

„To byl hřích krále Saula – pokračoval Petrův nástupce – a proto byl sesazen. Je to hřích mnoha křesťanů, kteří ulpěli na tom, co se vždycky dělalo, a nedovolí výměnu měchů. Hříchem je uzavřené srdce, které nenaslouchá Pánovu hlasu a není otevřené Pánově novosti, Duchu, který nás vždycky překvapuje. Vzpurnost, jak říká Samuel, je »jako hřích hadačství a vzdor je jako modloslužba«.

„Křesťané zatvrzelí v onom »vždycky se to tak dělalo«, »tudy se musí jít«, hřeší hadačstvím. Jako by chodili za vědmou a říkají si: » To, co bylo řečeno a co se nemění, to co cítím já sám ve svém uzavřeném srdci, je důležitější než Pánovo Slovo«. Je to také hřích modloslužby. Křesťan, který je zatvrzelý, hřeší! Hřeší modloslužbou. Někdo řekne: »Jakou cestou se tedy vydat, otče?« - Otevřít srdce Duchu svatému, rozlišovat, co je Boží vůle.“

„V Ježíšově době – řekl dále papež František – bylo mezi dobrými Izraelity zvykem, že se postili. Existuje však něco víc: Duch svatý, který nás uvádí do celé pravdy. A k tomu potřebuje otevřená srdce, která nejsou zatvrzelá v hříchu modloslužby sebe samých a pro která to, co si myslím já, není důležitější než překvapení Ducha svatého.“

„Toto je poselství, které nám dnes církev dává. Toto nám Ježíš tak důrazně říká: Nové víno patří do nových měchů. Také zvyklosti se musejí obnovit novostí Ducha a Božím překvapením. Ať nám Pán daruje milost otevřeného srdce, srdce, které je otevřeno hlasu Ducha a dovede rozlišovat to, co nikdy změnit nesmí, protože je to fundament, od toho, co změnit má, aby mohlo obdržet novost Ducha svatého.“

Končil papež František ranní kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser