27.1.2016
Francouzští katolíci jsou příliš defenzivní a příliš podléhají autocenzuře. Řídí se „mystikou kvasu v těstě“ a zapomínají na lampu, kterou nelze ukrývat pod poklopem – domnívá se Fabrice Hadjadj. Tak si vysvětluje tento francouzský filosof a člen Papežské rady pro laiky příliš slabý vliv církve na mladé lidi ve Francii. Jak zdůrazňuje, katolíci mají znovu nalézt mužnost v hlásání evangelia. „Kristus je obětovaný Beránek, ale také Lev z Judeje. Křesťan je člověk, kterým je všem bratrem, ale také dobrým Ježíšovým vojákem (srov. 2 Tm 2,3)“ – připomíná Hadjadj, která je sám konvertitou z židovství a křest přijal před 18 lety.
Týdeník Famille chrétienne oslovil tohoto filosofa v kontextu debaty nad atraktivností džihádu pro mladou generaci francouzských muslimů. Hadjadj v mladých džihádistech spatřuje jisté paralely ke generaci roku ´68, ačkoliv jsou samozřejmě zaměřeni jiným směrem. Odmítá plošně stigmatizovat radikalismus, protože v etymologickém smyslu vypovídá o návratu ke kořenům, který uvolňuje v člověku velký dynamismus, chrání před kompromisními postoji a před poryvy veřejného mínění. Nebezpečný je oproti tomu extremismus, protože si nárokuje definitivní řešení.
Hadjadj poukazuje také na naprostou bezradnost francouzského vzdělávacího systému nad problémy s mládeží. Laickost, občanské či republikánské hodnoty zkrátka nestačí. Tím spíše, že mladí dnes nehledají především vědění a vzdělání, ale povolání a naději. Potřebují najít smysl, chtějí vědět, proč má smysl žít a umírat. Štěstí se totiž člověku nedostane blahobytem a pohodlným životem, nýbrž velkodušností, která sahá až k oběti. Ten, kdo žije, musí žít v plnosti. Znamená to předávat život a dávat vlastní život. Pokud se toto zanedbá, život se mění v absurdní parodii. Kdo ho nedává, ten jej bere, sobě i jiným - říká Hadjadj.
Za inspirativní v této situaci považuje dva základní texty papeže Františka: Evangelii gaudium a Laudato si. První nám připomíná, že jestliže jsme se z vůle Prozřetelnosti objevili na světě v tomto konkrétním okamžiku a na tomto místě, máme splnit úkol, který nám Bůh svěřil jako poslání, navzdory našim slabostem a omezením. „Je to neproveditelné poslání, to je pravda, ale anděl přece řekl Marii, že u Boha není nic nemožné,“ připomíná Hadjadj.
Druhý text věnovaný integrální ekologii je povzbuzením vytvářet malá společenství založená na práci a modlitbě díkuvzdání, v nichž lze znovu objevit blízkost k druhým a k zemi a která nás mohou také znovu otevřít pro Nebe – říká francouzský filosof.
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.