Aleppský farář: Trpíme, ale nejsme zdrceni

8.2.2016 

„Nové bombardování zničilo vše, co jsme právě obnovili“, píše o. Ibrahim Alsabagh ze syrského Aleppa v dlouhém a dramatickém listě, který v neděli (7.2.) zveřejnil italskojazyčný deník Il Giornale del Popolo, vycházející v Luganu. Františkánský kněz v něm popisuje situaci ve městě, které od počátku února prožívá ofenzívu řádné syrské armády, jež usiluje o znovunabytí kontroly nad městem. Nepřátelské teroristické skupiny se mstí na civilním obyvatelstvu. Jejich urputné bombardování donutilo k útěku desítky tisíc lidí, kteří nyní očekávají otevření tureckých hranic, aby se dostaly do bezpečí. Jak vypráví o. Ibrahim, džihádisté v noci ze 3. na 4. únor odpálili dvě raketové střely na křesťanskou čtvrť Soulaymanieh-Ram, kde františkáni z kustodie Svaté země spravují jeden kostel. Zásah si vyžádal dvě oběti na životech a řadu raněných. Kostel františkánské farnosti zůstal ušetřen, ale byly zničeny učebny katechismu. Na farnost dopadla raketa, která prorazila střechu, rozprášila na tisíc kusů mariánskou sochu, poškodila zvonici a několik nově instalovaných nádrží na vodu. Bombardování znamená vážnou škodu pro společenství, která se stará o uprchlíky, pomáhá stovkám rodin a při kterém funguje řada farních pravidelných setkání. Ve zmíněné farnosti našla útočiště rovněž maronitská komunita poté, co byly zničeny její kostely, a také škola pro hluchoněmé děti – jedna z mála služeb, které dosud v Aleppu nepřestaly fungovat. Kromě všech těchto aktivit farnost poskytuje pitnou vodu okolním obyvatelům města bez rozdílu.

O den později se opakoval stejný scénář v jiné křesťanské čtvrti – Midaan, pokračuje syrský františkán. V odpověď na postup syrských vládních vojsk a jejich spojenců tzv. povstalci, tedy teroristé, nelítostně ostřelovali civilní objekty. Výsledkem je totální destrukce, píše o. Ibrahim, tamější lidé opět nemají, kam by složili hlavu. Aleppané nevěděli, zda mají utíkat, či očekávat „sestru smrt“ ve svých domovech. Pod troskami domů zůstalo mnoho mrtvých a raněných, ale nikdo ze strachu neodpovídal na jejich volání o pomoc. Mrtvá těla tak ležela na místě dlouhé hodiny. Navzdory tomu všemu se nevzdáváme, tvrdí syrský kněz. Trpíme, avšak nejsme zdrceni. Opět jsme obešli všechny vybombardované domy spolu se stavebním inženýrem, roznesli základní potraviny a zahájili rekonstrukci, počínaje zasklíváním oken a vsazováním dveří. Lidem, kteří přišli o všechno, poskytujeme finanční pomoc na tříměsíční podnájem, s možností prodloužení, vysvětluje člen františkánské Kustodie Svaté země. Velký problém nicméně představuje zásobování vodou, dodává. S ohromením pozoruji lidi, kteří se také během bombardování zoufale pokoušejí načerpat vodu z kohoutků, které byly na ulice vyvedeny v místech, kde existují studně. Voda už neteče více než deset dní, podotýká syrský kněz a upozorňuje rovněž na neuvěřitelné ceny potravin – měsíční plat nestačí na prosté zeleninové jídlo.

„Jak dlouho budeš na mě, Hospodine, docela zapomínat?“, ptá se o. Ibrahim slovy třináctého žalmu. Tato otázka se občas vynoří, nezastírá ve svém dopise italskému deníku. Víra malého stádce, které ještě zůstalo v Aleppu, je vystavena silným otřesům. Zmrtvýchvstalý se však právě na cestě do Damašku zeptal Šavla: „Proč mne pronásleduješ?“, a tak potvrdil své spojení s údy svého mystického těla. Kristus stojí vprostřed svého lidu, pomáhá mu a podporuje ho skrze milosrdnou něhu svých pastýřů, přestože tito pastýři padají únavou a bolí je pohled na osud jejich stádce. To platí i pro nás, bratry františkány. A proto zůstáváme, píše o. Ibrahim Alsabagh ze syrského Aleppa.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.