10.2.2016 

Dnes odpoledne slavil Petrův nástupce liturgii Popeleční středy. Nikoli však v bazilice sv. Sabiny na Aventinu, ale mimořádně v chrámu sv. Petra, kde spolu s ním koncelebrovalo sedm set kněží různých kontinentů, které papež na konci mše vyslal do světa jako misionáře milosrdenství v rámci probíhajícího Svatého roku.

V pronikavé homilii hovořil papež František o dvou pozváních, která na začátku postní doby adresuje církvi Boží Slovo. Prvním je pozvání apoštola Pavla, abychom se nechali smířit s Bohem, k čemuž je třeba uznat, že potřebujeme Boží milosrdenství. Papež František poukázal na vnitřní zábrany, které našemu smíření s Bohem překážejí, totiž obrňování brány srdce, ostych před jejím otevřením a vzdalováním se od této brány. Druhé pozvání je od proroka Joela a týká se návratu k Bohu. Vzdálení od Boha, od druhých a od nás samých je tajemstvím hříchu.

„Není těžké si toho všimnout: všichni vidíme, s jakou námahou se snažíme mít opravdovou důvěru v Boha, svěřovat se Bohu jako Otci, beze strachu; jak obtížně máme rádi druhé a jak snadno o nich smýšlíme špatně; co nás stojí konání našeho pravého dobra, když jsme přitahováni a sváděni tolika materiálními skutečnostmi, které se nakonec vytratí a ochudí nás. Vedle těchto dějin hříchu zahájil Ježíš dějiny spásy. Evangelium, kterým se začíná postní doba, nás zve, abychom byli jejich protagonisty.“

Papež pak poukázal na tři pomůcky, které nám v tom pomáhají a které nabízí dnešní evangelium (Mt 6,1-6.16-18):

„Za prvé modlitbu, výraz otevřenosti a důvěry v Pána: je to osobní setkání s Ním a zkracuje vzdálenosti vytvořené hříchem. Modlit se znamená říci: „nejsem soběstačný, potřebuji Tebe, Ty jsi můj život a moje spása“. Za druhé dobročinnou lásku, abychom ve vztahu k druhým překonali odcizení. Pravá láska totiž není zevnější skutek, nespočívá v paternalistickém darování něčeho pro klid vlastního svědomí, nýbrž přijetí někoho, kdo potřebuje náš čas, naše přátelství a naši pomoc. Je to život ve službě přemáháním pokušení činit zadost sami sobě. A za třetí půst, pokání za osvobození ze závislostí na tom, co pomíjí, a cvičení se ve větší vnímavosti a slitovnosti. Je to pozvání k jednoduchosti a sdílení: obebrat si něco ze svého stolu a svých dober, abychom znovu nalezli pravé dobro svobody.

„Obraťte se ke mně celým svým srdcem – praví Hospodin“ – nikoli jen vnějším skutkem, nýbrž z hloubi nás samotných. Ježíš nás totiž volá, abychom důsledně a autenticky žili modlitbu, dobročinnou lásku a pokání a přemáhali pokrytectví. Kéž je postní doba příhodným časem „prořezávání“ falše, mondénnosti a lhostejnosti, abychom si nemysleli, že všechno jde dobře, když se máme dobře; abychom pochopili, že platí nikoli uznání, vyhledávání úspěchu či souhlasu, nýbrž čistota srdce i života; abychom znovu objevili křesťanskou identitu, tedy lásku, která slouží, nikoli sobectví, které slouží sobě. Vydejme se na cestu společně jako církev přijetím popelce – i my se v prach obrátíme - a mějme pohled upřený na Ukřižovaného. On nás miluje a zve, abychom se nechali smířit s Bohem, vrátili se k Němu a znovu nalezli sami sebe.“

Končil Petrův nástupce dnešní homilii, jejíž PLNÉ ZNĚNÍ je ZDE

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.