13.2.2016 

Papež na uvítanou ke státním představitelům, prezidentský palác v Ciudad de Mexico.

Pane prezidente,
členové vlády mexické republiky,
vážení státní představitelé,
představitelé občanské společnosti,
bratři v biskupské sluižbě,
pánové a dámy!

Děkuji vám, pane prezidente, za slova na přivítanou, s nimiž jste se ke mně obrátil. Je pro mne velkou radostí, že mohu kráčet po této mexické zemi, jež zaujímá v srdci obou Amerik tak zvláštní místo. Přicházím dnes jako misionář milosrdenství a míru, ale také jako syn, který chce vzdát hold své matce, P. Marii Guadalupské, a dovolit, aby na něm spočinul její pohled.

Ve snaze být dobrým synem a následovat stopy své matky, chtěl bych ze své strany vzdát hold tomuto lidu a této zemi, kterou její kultura, dějiny a různorodost činí tolik bohatou. Vaším prostřednictvím, pane prezidente, bych chtěl pozdravit a obejmout mexický lid v jeho mnohotvárných podobách a nejrůznějších životních situacích. Děkuji vám za to, že mne dnes přijímáte ve své zemi.

Mexiko je veliká země, požehnaná hojností přírodních zdrojů a velkou biodiverzitou na celém svém rozlehlém území. Jeho privilegovaná geografická poloha z něj činí křižovatku obou Amerik a domorodé kultury, míšenecká a kreolská, vytvářejí jeho zvláštní identitu, jež s sebou nese kulturní bohatství, jaké není vždy snadné nalézt a ještě obtížnější zhodnotit. Moudrost předků vetknutá v jeho multikulturnosti patří mezi jeho zdaleka největší lidské zdroje. Jeho identita, která se utvářela v různorodosti, představuje bezpochyby bohaté dědictví, které je třeba zhodnocovat, stimulovat a chránit.

Myslím a troufám si říci, že prvořadým bohatstvím Mexika je jeho mladá tvář; ano, jsou to jeho mladí lidé. O něco více než polovinu obyvatelstva tvoří mladí lidé. Je to skutečnost, která dovoluje pomýšlet na budoucnost a plánovat zítřek. Je v tom naděje a otevřenost budoucnosti. Národ bohatý na mladé lidi je národem, který se dokáže obnovovat a transformovat. Je to pozvání pozvednout s nadšením pohled k budoucnosti a pozitivní impuls pro přítomnost. Tato skutečnost nás nevyhnutelně vede k úvahám nad odpovědností každého jednotlivce za budování Mexika, jaké si přejeme, Mexika, které chceme předat budoucím pokolením. Stejně tak nás vede k vědomí, že budoucnost plnou naděje lze ukout jedině v přítomnosti utvářené spravedlivými a čestnými muži a ženami, kteří jsou připraveni zasazovat se o společné dobro, ono „společné dobro“, jež v tomto jednadvacátém století není příliš ceněno. Zkušenost ukazuje, že pokaždé, když vyhledáváme privilegia nebo výhody pro několik vyvolených na úkor dobra pro všechny, dříve či později se občanský život promění v úrodnou půdu pro korupci, narkoobchod, vyřazování jiných kultur, násilí a dokonce pro obchod s lidmi, únosy a smrtí, které jsou příčinou utrpení a brzdou rozvoje. Mexický národ posílil zkušenost své identity, ukuté v náročných a těžkých chvílích jeho dějin skrze velké svědectví občanů, kteří pochopili, že k překonání situací, jež se vyvinuly z individualistické uzavřenosti, je nezbytné přistoupit k dohodě mezi politickými, sociálními a hospodářskými institucemi a všemi muži a ženami angažovanými v hledání společného dobra a podpoře lidské důstojnosti.

Kultura zděděná po předcích a lidský kapitál otevřený naději, tak jako je ten váš, musí být zdrojem podnětů k hledání nových forem dialogu, vyjednávání a mostů, které by nás vedly po cestách solidárního úsilí. Úsilí, v němž se všichni, počínaje těmi, kdo se označují za křesťany, věnují budování „autenticky lidské politiky“ (Gaudium et spes, 73) a společnosti, v níž se nikdo necítí být obětí kultury odpisu.

Lidem zodpovídajícím za společenský, kulturní a politický život přísluší zvláštním způsobem úkol pracovat tak, aby se všem občanům nabízela příležitost být důstojnými protagonisty vlastních osudů, v rodině a ve všech prostředích, v nichž se rozvíjejí mezilidské vztahy, a napomáhat jim v nacházení efektivního přístupu k nezbytným hmotným i duchovním dobrům, jako je přiměřené bydlení, důstojná práce, výživa, skutečná spravedlnost, opravdová bezpečnost, zdravé a pokojné prostředí.
Není to pouze otázka zákonů, které vyžadují nové úpravy a – vždy nezbytná – zlepšení, nýbrž jde o naléhavý úkol formovat osobní zodpovědnost každého člověka v plné úctě k druhému, jako k tomu, kdo je spoluzodpovědný za společnou věc, totiž za podporu rozvoje celého národa. Je to úkol, který se týká všech mexických občanů, na všech instancích, ať jsou veřejné či soukromé, kolektivní či individuální.

Pane prezidente, chci vás ujistit, že mexická vláda může v tomto úsilí počítat se spoluprací katolické církve, která doprovázela život tohoto národa a která obnovuje své nasazení a svoji vůli vstoupit do služeb šlechetné věci, kterou je budování civilizace lásky.

Připravuji se na to, že navštívím tuto velkou a krásnou zemi jako misionář a poutník, který si přeje spolu s vámi znovu zakusit zkušenost milosrdenství, jako nového horizontu možností, jenž je nevyhnutelně nositelem spravedlnosti a míru.
Svěřuji se pohledu P. Marie z Guadalupe a prosím, aby na mne shlédla, kéž nám na její přímluvu milosrdný Otec dopřeje, aby se tyto dny a budoucnost této země staly příležitostí k setkání, společenství a míru.

Přeložila Johana Bronková

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.