Rádio Vaticana

Milosrdenství a snaha

20.2.2016

Katecheze papeže Františka na mimořádné gen. audienci, nám. sv. Petra

(Řím 8,31a-34)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Svatý rok milosrdenství je opravdová příležitost ke hlubšímu proniknutí do jádra tajemství dobroty a lásky Boží. V této postní době nás církev vybízí, abychom více poznali Pána Ježíše a svoji víru žili důsledně způsobem, který vyjadřuje Otcovo milosrdenství. Je to snaha, kterou jsme povoláni vyvinout vůči těm, s nimiž se setkáváme, abychom jim nabídli konkrétní znamení blízkosti Boha. Můj život, moje postoje a způsob jednání mají být konkrétním znamením skutečnosti, že Bůh je nám nablízku. Malá gesta lásky, shovívavosti a péče dávají tušit, že je Pán s námi, nám nablízku. Tím se otevírá brána milosrdenství.

Dnes bych se s vámi chtěl krátce zamyslet nad slovem, které jsem užil: snaha. Co je to snaha? A co znamená snažit se? Když se snažím, znamená to, že přijímám odpovědnost, poslání vůči někomu a také styl, postoj věrnosti a oddanosti, zvláštní pozornosti k těm, s nimiž toto poslání uskutečňuji. Denně se po nás žádá, abychom se v tom, co děláme, snažili: v modlitbě, práci, studiu, ale také ve sportu a volném čase... Snažit se zkrátka znamená vynaložit svoji dobrou vůli a svoje síly na zlepšení života.

Také Bůh ve vztahu k nám vyvíjí snahu. Jeho první snahou bylo stvoření světa a navzdory našim snahám svět zničit – a je jich mnoho – se Bůh snaží jej zachovat naživu. Avšak největší snahu vyvinul Bůh tím, že nám daroval Ježíše. To je obrovská Boží snaha. Ano, Ježíš je vlastně extrémní snaha, kterou vynaložil Bůh ve vztahu k nám. Připomíná to také svatý Pavel, když píše, že Bůh „vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky“ (Řím 8,32). Na základě toho nám Otec spolu s Ježíšem dává všechno, co potřebujeme. A jak se projevila tato snaha Boha ve vztahu k nám? Velmi jednoduše se o tom lze přesvědčit v evangeliu. V Ježíši se Bůh plně snaží vrátit naději chudým, těm kdo byli zbaveni důstojnosti, cizincům, nemocným, vězňům a hříšníkům, které dobrotivě přijímal. V tom všem byl Ježíš živým vyjádřením Otcova milosrdenství. Toto bych rád zdůraznil: Ježíš přijímal hříšníky dobrotivě. Kdybychom uvažovali lidsky, pak by hříšník byl nepřítelem Boha. Bůh však přistupoval ke hříšníkům s dobrotou, měl je rád a měnil jejich srdce. Hříšníky jsme my všichni. Všichni stojíme před Bohem s nějakou vinou. Nesmíme však vůči Bohu chovat nedůvěru. On se k nám přibližuje, aby nám poskytl útěchu, smilování a odpuštění. A to je Boží snaha. Proto Bůh poslal Ježíše: aby se přiblížil nám všem a otevřel bránu svojí lásky, svého srdce, svého milosrdesntví. A to je krásné!

Počínaje milosrdnou láskou, s níž Ježíš vyjádřil Boží snažení, může a má také naše snažení korespondovat s Jeho láskou. A to především v situacích největší nouze, kde je největší žízeň po naději. Mám na mysli například naše nasazení pro opuštěné, těžce postižené, vážně nemocné, umírající a ty, kdo nejsou schopni vyjádřit vděčnost... Do všech těchto situací přinášejme Boží milosrdenství svým životním snažením, které je svědectvím naší víry v Krista. Bez ustání přinášejme Boží pohlazení, protože Bůh nás svým milosrdenstvím pohladil; přinášejme jej druhým, těm, kteří jej potřebují, nosí v srdci bolest nebo jsou smutní; přibližujme se druhým tímtéž pohlazením, kterým se Bůh dotknul nás.

Kéž tento Svatý rok pomůže naší mysli a našemu srdci dotknout se rukama snažení, které vynakládá Bůh vůči každému z nás, a díky tomu proměnit náš život ve snahu o milosrdenství pro všechny.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV