Ježíš je světlo, které přichází z nebe a září v srdci

6.1.2017 

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Slavíme dnes Zjevení Páně, to znamená manifestaci Ježíše, který září jako světlo národů. Symbolem tohoto světla, které svítí ve světě a chce osvěcovat život každého, je hvězda, která přivedla mudrce do Betléma. Jak říká evangelium, „uviděli hvězdu“ (Mt 2,2) a rozhodli se ji následovat, rozhodli se, že se nechají vést Ježíšovou hvězdou.

Také v našem životě jsou různé hvězdy, světla, která svítí a udávají směr. Je na nás, abychom se rozhodli, které budeme následovat. Existují například blikavá světla, která zasvítí a hasnou jako malé životní radosti, které, třebaže jsou dobré, nestačí, poněvadž trvají krátce a nedají pokoj, který hledáme. Potom jsou oslňující světla ramp, peněz a úspěchu, která slibují všechno a hned. Jsou lákavá, ale jejich síla oslepuje a ze snů o slávě přivádějí do neproniknutelných temnot. Mudrci se rozhodují následovat stálé světlo, laskavé světlo, které nehasne, protože není z tohoto světa: přichází z nebe a září. Kde? V srdci.

Toto pravé světlo je světlem Pánovým, nebo lépe, je to samotný Pán. On je naším světlem, které neoslepuje, nýbrž provází a dává jedinečnou radost. Toto světlo je pro všechny a volá každého. Můžeme tak vnímat dnešní slova proroka Izaiáše jako výzvou určenou nám: „Vstaň, rozsviť se“ (Iz 60,1). Tak pravil Izaiáš, když prorokoval Jeruzalému dnešní radost: „Vstaň, rozsviť se“. Toto pozvání můžeme přijímat na začátku každého dne: „Vstaň, rozsviť se“ a mezi tolika hvězdami, které ve světě padají, následuj dnes zářivou Ježíšovu hvězdu! Jejím následováním se nám dostane radosti jako mudrcům, kteří „jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí“ (Mt 2,10), protože kde je Bůh, tam je radost. Kdo se setká s Ježíšem, zakouší zázrak světla, jež rozhání temnoty, a poznává světlo, které osvěcuje a rozjasňuje. Chtěl bych ve vší úctě pobídnout všechny, aby neměli z tohoto světla strach a otevřeli se Pánu. Rád bych řekl zejména tomu, kdo už nemá sil hledat a je vyčerpán, tomu, kdo je přemožen životními temnotami a přestal toužit: Vstaň, odvahu, Ježíšovo světlo dovede přemoci ty nejhustší temnoty, vstaň a vzmuž se!

Jak najít toto božské světlo? Následujme příklad mudrců, kteří, jak plyne z popisu evangelia, jsou neustále v pohybu. Kdo totiž chce světlo, vychází ze sebe a hledá, nezůstává v uzavřenosti a bez pohnutí, aby sledoval dění kolem, nýbrž dává všanc svůj život, vychází ze sebe. Křesťanský život je neustálé putování, tvořené nadějí a hledáním; putování, které jako v případě mudrců pokračuje, i když hvězda na chvíli zmizí z očí. Na této cestě jsou také úskalí, kterým je třeba se vyhnout: mělké a mondénní řeči, které brzdí krok; paralyzující vrtochy egoismu; prohlubně pesimismu, v jehož léčkách vázne naděje. Tyto překážky bránily velekněžím a učitelům Zákona, o nichž mluví dnešní evangelium. Oni věděli, kde je světlo, ale nevydali se na cestu. Když se jich Herodes ptal, kde se má Mesiáš narodit, věděli, že v Betlémě. Věděli, ale nehnuli se. Jejich poznání bylo marné. Věděli toho tolik, ale bylo to k ničemu, všechno promarnili. Nestačí vědět, že se Bůh narodil, pokud se nenarodí v srdci. Bůh se narodil, ano, ale narodil se v tvém srdci? Narodil se v mém srdci? Narodil se v našem srdci? Tak Jej nalezneme jako mudrcové s Marií a Josefem ve stáji.

Mudrci to dokázali, nalezli Dítě, „padli na zem a klaněli se mu“ (Mt 2,11). Nejenom se dívali, nejenom při té příležitosti pronesli modlitbu, dříve než odešli, nýbrž klaněli se. Vstoupili do osobního společenství lásky s Ježíšem. Potom Mu darovali zlato, kadidlo a myrhu, tedy to nejcennější co měli. Učme se od mudrců dávat Ježíšovi nejenom volný čas a někdy nějakou tu myšlenku, jinak se nám nebude dostávat světla. Vydejme se jako mudrci na cestu, odějme se světlem, následujme Ježíšovu hvězdu a celou svou bytostí se klanějme Pánu.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.