Křesťanská naděje – Naděje neklame

15.2.2017 

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

(srov. Řím 5,1-5)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Od malička nás učili, že není hezké se vychloubat. V mé vlasti jsou ti, kdo se chlubí, nazýváni „pávi“. A je to správné, protože chlubit se tím, co jsem nebo mám, prozrazuje kromě určité pýchy také nedostatek respektu vůči druhým, zvláště těm, kteří jsou ve srovnání s námi znevýhodněni. V tomto úryvku z listu Římanům však apoštol Pavel překvapuje, když nás nejméně dvakrát vybízí, abychom se chlubili. Čím se tedy máme chlubit? Pokud nás totiž ke chlubení vyzývá on, je správné se chlubit. Jak je možné to dělat, aniž bychom druhé uráželi anebo někoho vylučovali?

V prvním případě jsme vybízeni chlubit se milostí, kterou jsme proniknuti v Ježíši Kristu skrze víru. Pavel nám chce vysvětlit, že naučíme-li se chápat každou věc ve světle Ducha svatého, zjistíme, že všechno je milost! Všechno je dar! Jsme-li totiž pozorní, pak nahlédneme, že v dějinách i v našem životě nejsme činní pouze my, nýbrž především Bůh. On je absolutním protagonistou, který každou věc tvoří jako dar lásky, spřádá tkanivo svého plánu spásy a uskutečňuje ho kvůli nám prostřednictvím svého Syna Ježíše. Po nás je žádáno, abychom to všechno uznali, s vděčností přijali a učinili důvodem chvály, dobrořečení a velké radosti. Počínáme-li si tak, jsme v pokoji s Bohem a zakoušíme svobodu. A tento pokoj se pak šíří do všech oblastí a vztahů našeho života: jsme v pokoji se sebou, v rodině, ve svém společenství, v práci a s lidmi, které denně na svojí cestě potkáváme.

Pavel nás však vybízí, abychom se chlubili i souženími. Není snadné to chápat. Připadá nám to nejtěžší a může se nám zdát, že to nemá co do činění s právě popsaným pokojem. Je to však jeho nejvíce autentický a pravý předpoklad. Pokoj, který nám nabízí a zaručuje Pán, totiž nemá být vnímán jako absence starostí, zklamání, nedostatků a utrpení. Kdyby tomu tak bylo, pak v případě, že bychom dosáhli pokoje, brzy by se taková chvíle skončila a nevyhnutelně bychom se ocitli v neútěše. Pokoj, který pramení z víry, je však darem. Je to milost prožitku, že nás Bůh má rád, je nám stále po boku a nenechává nás v našem životě samotné ani na okamžik. Proto, jak praví apoštol, soužení plodí vytrvalost, neboť víme, že v nejtěžších a nejvíce zdrcujících chvílích, je milosrdenství a dobrota Pánova větší než cokoli, a nic nás nemůže vytrhnout z Jeho rukou a ze společenství s Ním.

Proto je tedy křesťanská naděje pevná, proto neklame. Nikdy neklame. Naděje neklame. Není založena na tom, co můžeme udělat nebo být, ba ani na tom, v co můžeme věřit. Její základ, tedy základ křesťanské naděje je nejvěrnější a nejjistější, jaký může být, totiž láska, kterou Bůh sám chová ke každému z nás. Je snadné říci: Bůh nás miluje. Všichni to říkáme. Ale zamyslete se trochu. Každý z nás je schopen říci, že si je jistý tím, že jej Bůh má rád? Není to tak snadné říci. Ale je to pravda. Je to dobré cvičení říkat si: Bůh mne miluje. To je kořen naší jistoty, kořen naděje. A Pán do našich srdcí vlil hojnost Ducha, kterým je Boží láska, jakžto tvůrce a záruku právě proto, aby v nás mohl živit víru a uchovávat při životě tuto naději. Jistota je, že Bůh mne miluje. »I v této ohavné chvíli?« - Bůh mne miluje. - »I mne, který jsem se dopustil této ohavnosti či špatnosti?« - Bůh mne miluje. Tuto jistotu nám nevezme nikdo. A je třeba si to opakovat jako modlitbu: Bůh mne miluje. Jsem si jist, že Bůh mne miluje. Jsem si jista, že Bůh mne miluje.

Nyní chápeme, proč nás apoštol Pavel vybízí, abychom se tím vším chlubili. Chlubím se Boží láskou, protože mne miluje Bůh. Naděje, která nám byla darována, nás neodděluje od druhých, ani nás nevede k tomu, abychom druhé hanobili nebo odsouvali stranou. Jde totiž o mimořádný dar, jehož „přívodem“ pro všechny jsme povoláni být v pokoře a jednoduchosti. Proto bude naší největší chloubou, že je naším Otcem Bůh, který nečiní rozdíly, nikoho nevylučuje, nýbrž otevírá svůj dům všem lidem, počínaje těmi posledními a vzdálenými, abychom se jako Jeho děti učili vzájemně se těšit a podporovat. A nezapomeňte: naděje neklame.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.