20.4.2017 

Fatimské děti – bl. František a Hyacinta Martovi (foto) – budou svatořečeni letos 13. května. Oznámil to papež František na dnešní řádné veřejné konzistoři, která dnes dopoledne přijala rozhodnutí ve věci několika kanonizačních procesů. Oba fatimské vizionáře bude kanonizovat Petrův nástupce přímo ve Fatimě, kam se vydá na dvoudenní pouť (12.-13.5.) u příležitosti 100. výročí tamějších zjevení Matky Boží. Stanou se vůbec prvními světci tak útlého věku, kteří nezemřeli jako mučedníci. Jak nicméně potvrdil emeritní prefekt Kongregace pro svatořečení (1998-2008), portugalský kardinál José Saraiva Martins (Catholic News Service, 11.4.2017), „mariánské zjevení se zde stalo očividnou příležitostí ke svatořečení, avšak nemá co do činění se svatostí těchto dětí, ani nijak neovlivnilo rozhodnutí o jejich kanonizaci“. Kardinál Saraiva ve svém úřadě dohlížel na beatifikační proces sourozenců Martových, který završil sv. Jan Pavel II. v roce 2000. Jak vysvětlil, poté se kauza zastavila z důvodu všeobecného přesvědčení, že „děti nemají schopnost praktikovat křesťanské ctnosti v heroickém stupni“, což je zásadním předpokladem svatořečení. Byla sice známá úcta sourozenců Martových k eucharistii a Matce Boží, avšak teprve jedna specifická událost, která se odehrála během zjevení, přesvědčila vatikánskou kongregaci o jejich svatosti. Když totiž fatimský starosta a předseda zednářské lóže v nedaleké Leiře, Artur Santos, před srpnovým zjevením děti unesl a zavřel, vyhrožoval jim hrůznou smrtí ve vařícím oleji, pokud zjevení nezapřou. Přitom sourozence dokonce oddělil od jejich sestřenice Lucie, na který prý už byl tento strašný čin vykonán. Jaká byla odpověď obou dětí? - ptá se kardinál Saraiva. „Dělejte si, co chcete, nemůžeme lhát. Viděli jsme ji.“ Kolik dospělých by řeklo totéž? - zamýšlí se portugalský kardinál nad heroickou odpovědí, která jasně dokazuje „osobní svatost sourozenců Martových, na které spočívá jejich svatořečení“.

Další kanonizace, o které rozhodla dnešní konzistoř, se bude konat 15. října v Římě, kdy budou svatořečeni mladí mexičtí mučedníci: bl. Cristóbal, Antonio a Juan.
Prokázali obdobnou odhodlanost jako fatimské děti, ale na rozdíl od nich byli z nenávisti k víře skutečně zavražděni a to během španělské konkvisty Aztécké říše v letech 1527 až 1529, tedy pouhé tři roky po příchodu prvních dvanácti františkánských misionářů do Mexika (vedených bratrem Toribiem de Benaventem, alias Motoliniou). Třináctiletý Cristóbal zemřel rukou svého otce, protože rozbil pohanské modly, které jeho rodina uctívala. Mladistvé Antonia a Juana čekal tentýž konec ze strany svých domorodých soukmenovců, když jako tlumočníci doprovázeli františkánské bratry do obchodního centra Oaxaca v jižním Mexiku, nazývaném Aztéky Huaxyácac. Tři mladičké mučedníky z Tlaxcaly blahořečil sv. Jan Pavel II. v bazilice Panny Marie Guadalupské v květnu roku 1990 (6.5.1990). Postulátorem jejich kanonizační kauzy je biskup mexické diecéze Tijuana, mons. Francisco Moreno Barrón, píše publicista Nicolás Arizmendi na katolickém blogu Terre d´America.

Spolu s nimi budou kanonizováni brazilští mučedníci: kněží bl. Andrés de Soveral a bl. Ambrosio Francisco Ferro, dále laik Mateus Moreira a dalších 27 druhů, zavražděných z nenávisti k víře 16. července a 3. října 1645 v Brazílii.
Třicet brazilských mučedníků blahořečil sv. Jan Pavel II. v roce Velkého jubilea (2000). Zastupují mnoho obětí masového vraždění, kterého se v dnešním brazilském státě Rio Grande do Norte v polovině sedmnáctého století (1645) z nenávisti ke katolické víře dopustili holandští okupanti. Nizozemský vpád do severovýchodních portugalských provincií v roce 1630 zahájil největší vojenský konflikt v dějinách koloniální Brazílie, který se zakončil až na sklonku 17. století (1654) definitivním portugalským vítězstvím. Důvodem holandského útoku a obsazení severovýchodních brazilských provincií byla výroba cukrové třtiny, tehdy nejcennějšího zboží pro Evropany. Historici nepopírají jistý kulturní a sociální pokrok v obsazených provinciích, avšak zároveň potvrzují náboženské restrikce. Oficiálním náboženstvím se stal kalvinismus, různé katolické řády přítomné v oblasti (františkáni, karmelitáni, benediktini a jezuité) byly vyhnány a jejich kostely i kláštery vypleněny. Při pokusu o kalvinistickou indoktrinaci zahynuly desítky katolíků, avšak kvůli složité identifikaci těl má pouhá třicítka jméno a bude vyvýšena k úctě oltáře.
K prvnímu masakru došlo 16.7.1645 během nedělní mše svaté v mariánské kapli lokality Engenho de Cunhaú. Podle historický pramenů o. André de Soveral právě zakončil proměňování chleba a vína, když holandský velitel Jacob Rabbi uzavřel vstupní brány kaple a nařídil jednotce svých vojáků a domorodců tapuia, aby povraždili všechny věřící. Druhé krveprolití se odehrálo pouhé tři měsíce poté, taktéž pod vedením Jacoba Rabbiho. Skupina osmdesáti katolíků se snažila ukrýt v pevnosti malé obce Potengi – byla však napadena a 3. října 1645 pobita na březích řeky Uruaçu. Mezi zemřelými byli o. Ambrósio Francisco Ferro, o. André de Sandoval a rolník Mateus Moreira. Vypráví se, že Mateusovi Moreirovi bylo vyrváno srdce z hrudi, zatímco on do posledního dechu opakoval: „Pochválena budiž Nejsvětější Svátost oltářní“. Vypráví se také o řadě dalších krutostí – jako vytrhaných jazycích, uřezaných rukou a nohou, dětech rozseklých napůl a tělech s uťatými hlavami. Dobové zápisy dokládají, že holandští okupanti nabídli domorodým katolickým věřícím možnost konverze ke kalvinismu, avšak dotyční raději volili mučednictví.

Svatost třiceti mučedníků z Cunhaú a Uruaçu byla uznána papežským dekretem tzv. ekvipolentní kanonizace. V tomto případě se nevyžaduje prověření zázraků na přímluvu blahoslavených, pokud je vyhověno třem podmínkám: důkazy o starobylé a dlouhodobé úctě ke kandidátům svatosti, historické potvrzení jejich katolické víry a ctností, obecné povědomí o zázracích učiněných na jejich přímluvu. Jelikož kauza severobrazilských mučedníků splňuje všechny tyto předpoklady, před papežem Františkem se o ni zasadil emeritní arcibiskup Sao Paula, kard. Cláudio Hummes. Jak emeritní prefekt Kongregace pro klárus uvedl pro mikrofony Vatikánského rozhlasu, při jedné audienci papežovi připomenul ekvipolentní kanonizaci dvou zakladatelů Tovaryšstva Ježíšova – bl. Josého de Anchiety a Petera Fabera – a požádal jej, zda by obdobný proces nemohl vztáhnout také na historické mučedníky brazilského severovýchodu. Papež souhlasil, čímž potvrdil také trvalý kult těchto zastánců katolické víry, doložený skutečností, že datum jednoho z masakrů – 3. říjen – je v brazilském státě Rio Grande do Norte státním svátkem.

Na dnešní konzistoři bylo dále rozhodnuto, že 15. října budou kanonizováni také další dva kněží: italský kapucín bl. Angelo da Acri, občanským jménem Luca Antonio Falcone (1669-1739), a zakladatel Kalasanského institutu dcer Božské Pastýřky, španělský piarista, bl. Faustino Míguez (1831-1925).

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.