Rádio Vaticana

Od velkých národů nelze očekávat málo!

28.4.2017

Promluva papeže na setkání s představiteli egyptských institucí, Káhira

Pane prezidente,
Pane vrchní imáme z Al-Azhar
Vážení členové vlády a parlamentu,
Vážení velvyslanci a členové diplomatického sboru,
Drazí pánové a dámy!

Salám Alejkum! Pokoj s vámi!

Děkuji, pane prezidente, za Vaše srdečná slova na uvítanou a za Vaše pozvání k návštěvě vaší drahé země. Uchovávám v živé paměti Vaši návštěvu v Římě z listopadu 2014 stejně jako bratrské setkání s Jeho Svatostí, papežem Teodorem II. (Tawadrosem) v roce 2013 i s vrchním imámem univerzity Al-Azhar, doktorem Ahmadem Al Tajíbem, minulého roku.

Těší mne, že jsme v Egyptě, starobylé zemi s ušlechtilou civilizací, jejíž stopy můžeme dodnes obdivovat a která svou majestátností jako by chtěla klást výzvu věkům. Tato země představuje mnoho pro dějiny lidstva i pro tradici církve, nejenom pro svoji cennou historickou minulost – faraónů, koptů a muslimů – ale také proto, že mnozí patriarchové v Egyptě žili anebo jím prošli. Je totiž mnohokrát zmiňován v Písmu svatém. V této zemi Bůh promluvil, „zjevil Mojžíšovi Svoje jméno“ (Jan Pavel II., Promluva na uvítanou, 24. únor 2000). A na hoře Sinaj svěřil svému lidu a lidstvu Boží přikázání. Na egyptské půdě nalezla útočistě a pohostinství Svatá rodina: Ježíš, Maria a Josef.

Tato velkodušná pohostinnost před více než dvěma tisíci lety zůstává v kolektivní paměti lidstva a je zdrojem hojného a dosud platného požehnání. Egypt je tudíž země, kterou v jistém smyslu všichni považujeme za svoji! A jak říkáte vy: Misr um al dugna - Egypt je matkou veškerenstva. Také dnes tady docházejí přijetí miliony uprchlíků pocházejících z různých zemí - Súdánu, Eritreje, Sýrie a Iráku - a ve chvályhodné snaze o integraci do egyptské společnosti.

Egypt v důsledku svých dějin a výjimečné zeměpisné polohy má nezastupitelnou roli na Blízkém východě a v kontextu zemí, které usilují o řešení akutních a složitých problémů, jimž je nyní nezbytné čelit, aby se předešlo ještě většímu násilí. Mám na mysli ono slepé a nelidské násilí způsobené různými faktory: tupou žádostivostí moci, obchodem se zbraněmi, vážnými sociálními problémy a náboženským extremismem, který zneužívá svaté jméno Boha k páchání neslýchaného krveprolití a bezpráví.

Tento úděl a toto poslání Egypta je také důvodem, který přiměl lid, aby se přičinil o povznesení Egypta, ve kterém by nikomu nechyběly chléb, svoboda a sociální spravedlnost. Tento cíl se zajisté stane skutečností, pokud budou mít všichni společnou vůli proměnit slova ve skutky, oprávněná očekávání ve skutečné nasazení a psané zákony v dodržované, za docenění vrozených talentů zdejšího lidu.
Egypt má tedy jedinečné poslání: posilovat a upevňovat mír v tomto regionu, přestože je na své půdě zraňován slepým násilím. Toto násilí působí utrpení mnoha rodinám, z nichž některé, jež oplakávají svoje děti, jsou zde přítomny.

Moje mysl zalétá zejména k těm lidem, kteří v posledních letech položili život při ochraně svojí vlasti: mladým, členům ozbrojených sil a policie, koptským občanům a všem neznámým, kteří padli v důsledku teroristických akcí. Myslím také na vraždy a hrozby, které způsobily exodus křesťanů ze severní Sinaje. Vyjadřuji uznání občanským i náboženským představitelům a těm, kdo poskytli přijetí a pomoc těmto tolik zkoušeným lidem. Myslím rovněž na ty, kteří byli zasaženi při atentátech proti koptským kostelům, jak loni v prosinci, tak nedávno ve městech Tanta a Alexandrie. Jejich rodinám a celému Egyptu vyjadřuji svou soustrast a modlím se k Pánu za uzdravení raněných.

Pane prezidente, vážení pánové a ctěné dámy!
Nemohu nepovzbudit smělost úsilí o realizaci četných národních projektů, jakož i mnohé iniciativy, které byly přijaty ve prospěch míru v zemi a i v zahraničí ve snaze o kýžený rozvoj, prosperitu a pokoj, který lid očekává a zasluhuje.

Rozvoj, prosperita a pokoj jsou legitimní dobra, která zasluhují každou oběť. Jsou to také cíle, které vyžadují seriózní práci, přesvědčené úsilí, odpovídající metodologii a zejména bezpodmínečný respekt k nezcizitelným právům člověka, jakými jsou rovnost všech občanů, svoboda náboženství a vyjadřování bez jakékoli výjimky (Srov. Všeobecná deklarace práv člověka; Egyptská Ústava z roku 2014, kap. 3). Cíle vyžadující zvláštní pozornost k postavení ženy, mládeže, chudých a nemocných. Opravdový rozvoj se skutečně měří péčí poskytovanou člověku – srdci každého rozvoje – jeho výchově, zdraví a důstojnosti. Velikost jakéhokoli národa se totiž ukazuje na péči, která je věnována právě těm nejslabším členům společnosti: ženám, dětem, starým, nemocným, postiženým a menšinám, aby žádný člověk a žádná sociální skupina nezůstali vyloučeni nebo odsunuti na okraj.

Vzhledem k delikátnosti a složitosti světové scény, která připomíná to, co jsem nazval „rozkouskovaná válka“, je třeba stvrdit, že nelze vytvořit civilizaci bez odmítnutí každé ideologie zla a násilí či extremistické interpretace, která chce zničit druhého a anulovat různosti manipulováním a urážením svatého Božího jména. Vy, pane prezidente, jste o tom mluvil vícekrát a při různých příležitostech s takovou jasností, která zasluhuje sluchu a ocenění.

Všichni máme povinnost učit nové generace, že Bůh, Stvořitel nebe a země, nepotřebuje být chráněn lidmi, spíše je Tím, kdo lidi chrání; On svým dětem nikdy nepřeje smrt, nýbrž život a štěstí; On nemůže žádat, ani ospravedlňovat násilí, naopak, oškliví si ho a odmítá (Žl 11,5 – Bůh nenávidí toho, kdo miluje bezpráví). Pravý Bůh volá k nepodmíněné lásce, ke zdarma danému odpuštění, k milosrdenství, k absolutnímu respektování každého života, k bratrství svých dětí, věřících i nevěřících.

Máme povinnost společně potvrdit, že dějiny neodpustí těm, kdo hlásají spravedlnost a praktikují bezpráví; neodpustí těm, kdo mluví o rovnosti a odepisují odlišné. Máme povinnost demaskovat prodavače iluzorních představ o onom světě hlásající nenávist, aby prosté okradli o tento život a právo žít důstojně, proměnili je v dřevo na otop a odňali jim schopnost svobodně volit a zodpovědně věřit.
Pane prezidente, před pár minutami jste mi řekl, že Bůh je Bohem svobody, a to je pravda.
Máme povinnost demontovat vražedné ideje a extrémistické ideologie a potvrdit neslučitelnost opravdové víry a násilí, Boha a zabíjení.

Dějiny naopak ctí tvůrce pokoje, kteří odvážně a bez násilí bojují za lepší svět: „Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny“ (Mt 5,9).
Egypt, který za Josefových časů pomohl jiným národům z hladomoru (srov. Gn 47,57), je tudíž také dnes povolán zachraňovat tento drahý region z nedostatku lásky a bratrství; je povolán odsoudit a potírat každé násilí a každý terorismus; je povolán darovat zrno pokoje všem srdcím, která hladovějí po mírumilovném soužití, důstojné práci a lidské výchově. Egypt, který zároveň vytváří mír i potírá terorismus, je také povolán prokázat, že AL DIN LILLAH WA AL WATAN LILGIAMIA – Víra je pro Boha, Vlast pro všechny, jak praví revoluční motto z 23. července 1952, a dokázat, že lze věřit a žít v harmonii s ostatními, sdílet s nimi zásadní lidské hodnoty a respektovat svobodu a víru všech (Egyptská Ústava z roku 2014, čl.5). Zvláštní role Egypta je zapotřebí, aby bylo možné tvrdit, že se tento region, kolébka třech velkých náboženství, se může, ba musí probudit z dlouhé noci soužení, aby se znovu zaskvěl nejvyššími hodnotami spravedlnosti a bratrství, jež jsou pevným základem a nezbytnou cestou k pokoji. (Srov. Poselství ke Světovému dni pokoje, 2014,4). Od velkých národů nelze očekávat málo!

Na letošní rok připadá 70. výročí navázání diplomatických vztahů mezi Svatým stolcem a Egyptskou arabskou republikou, jednou z prvních arabských zemí, s níž byly navázány diplomatické vztahy. Vždycky se vyznačovaly přátelstvím, úctou a vzájemnou spoluprací. Věřím, že tato moje návštěva je bude moci upevnit a posílit.

Pokoj je Boží dar, ale také výdobytek lidské práce. Je dobrem, které je třeba stavět a chránit v úctě k principu, který praví: síla zákona a nikoli zákon silnějšího (Poselství ke Světovému dni míru, 2017, 1). Pokoj této milované zemi! Pokoj celému zdejšímu regionu, zejména Palestině a Izraeli, Sýrii, Libyi, Jemenu, Iráku, Jižnímu Súdánu; pokoj lidem dobré vůle!

Pane prezidente, dámy a pánové!
Rád bych vřele pozdravil a otcovsky objal všechny egyptské občany, kteří jsou symbolicky zastoupeni v této aule. Zdravím rovněž křesťanské syny a bratry žijící v této zemi. Pravoslavné kopty, řecko-byzantské a arménské pravoslavné křesťany, protestanty a katolíky. Svatý Marek, evangelizátor této země, ať vás chrání, pomáhá vám vytvářet jednotu, kterou si náš Pán tolik přál (srov. Jan 17,20-23), a dosáhnout jí. Vaše přítomnost v této vlasti není nová, ani náhodná, nýbrž historická a neoddělitelná od dějin Egypta. Jste integrující součástí této země a během staletí jste vytvářeli jedinečný vztah a zvláštní symbiózu, která může být pro ostatní národy příkladem. Dokázali jste a dokazujete, že je možné žít společně ve vzájemné úctě a poctivé konfrontaci a nacházet v rozdílech pramen bohatství a nikdy žádný důvod ke střetu (srov. Benedikt XVI., Ecclesia in Medio Oriente, 24-25).

Děkuji za vaše vřelé přijetí. Prosím Všemohoucího a Jediného Boha, aby všechny egyptské občany naplnil svým božským požehnáním. Ať udělí Egyptu pokoj a prosperitu, pokrok a spravedlnost a žehná všem svým dětem!
„Požehnán buď lid můj egyptský,“ říká Hospodin v prorokovi Izaiášovi (19,25).
Šukran wa tahiah misr! – Díky a ať žije Egypt!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV