23.7.2017 

Tisíce lidí denně nepřestávají podstupovat předraženou a riskantní cestu k břehům kontinentu, který v nich budí naději. Je paradoxem, ale nikoli nedopatřením, že propagátoři tohoto masového přesídlování, právě tento moment nedoceňují. Mluví o ekonomické či demografické, popřípadě staré známé historické nutnosti, ale nezmiňují ten nejpodstatnější důvod, proč se Evropa stala zaslíbeným kontinentem. Dovolávají se biblického učení, ale používají jej pouze k mentorování, jež se stalo nesnesitelným. Nemluví o tom, že vymoženosti, které se v Evropě nabízejí, pocházejí z křesťanské inspirace. Zákonné záruky lidské důstojnosti, kulturní rozmanitost, umělecká a technická tvořivost, množství sociálních služeb, občanská práva, ale i povinnosti, ba i to materialistické pozlátko, které táhne asi nejvíc, jsou plodem křesťanské víry, aplikované podnikavostí Evropanů na život vezdejší.

Téměř dva tisíce let se našemu kontinentu dostává tohoto nebeského požehnání, které i přes lidskou nedokonalost a naše časté selhávání vydává zář, která přitahuje. Důvod, proč migrační propaganda původ této přitažlivosti zamlčuje, plyne ze snahy verbálně jej nahradit vlastním politickým konstruktem.

Pouhá spontaneita, ani pouhá perfidnost těch, kteří umějí profitovat z chaosu, však nejsou jediným motivem probíhajícího stěhování národů. V dobré vůle jej lze chápat jako určité vnitřní hnutí, jehož smysl nedovedou přesně pojmenovat ani sami příchozí. Klíčem k porozumění tomuto hnutí je křesťanská víra, která umožňuje nahlédnout jej jako znamení času. Tato interpetace je základem odpovědi, která by měla být přiměřeně nabízena také těm, kdo přicházejí. Přicházejí totiž adresáti křesťanské zvěsti, která hluboce vyzařuje z Evropy a její životní úrovně, aby nalezli spásu, třebaže dosud plně nechápou, co to je. Každý křesťan je přece poslán „získávat za učedníky všechny národy, křtít a učit je zachovávat vše, co přikázal Spasitel“ (srov. Mt 28,19), jednak tím, že se bude vydávat za nimi na misie, avšak také a tím spíše tehdy, přicházejí-li tyto národy sem.

Právě tato křesťanská interpretace však nabízena není, zejména ne těmi, kteří by ji účinně nabízet mohli a měli. Pro mnohé politiky se termín migrant stal ekvivalentem slova proletář, tedy dalším ideologickým sloganem nejnovější verze sociálního inženýrství. S lehkostí se přenášejí přes konkrétní lidské osudy, mají plná ústa plytkého moralismu, halícího se do filantropického roucha, ale přinášejícího nemalý zisk několika málo „zasvěceným“, jak to odhalila např. aféra na římském magistrátě, jehož úředníci přijímáním migrantů odčerpali do vlastní kapsy ze státního rozpočtu miliony eur. Minulý týden (20. července) za to bylo po dvouletém procesu odsouzeno 45 osob na celkem 327 let vězení.

Migrační fenomén je očividný, ale jeho dalekosáhlé a rozmanité příčiny tak očividné nejsou. Mnohem složitější je prognostikovat jeho důsledky a bezpochyby nejtěžší je dohlédnout v tomto pohybu nějaký pozitivní smysl pro evropskou civilizaci a kulturu, zvláště hledí-li se na problém pouze z politické perspektivy, která nepočítá s Boží prozřetelností a milostí.

K porozumění tomuto světovému dění, které je v mnohém určováno cílenými finančními toky a mediální masáží, je třeba se ubírat cestami novými i starými, nemá-li člověk přijít o radost, kterou přináší Ježíšova zvěst. Netřeba omezovat horizonty vlastního chápání abstraktními konstrukty veřejného diskursu jako je prosperita, demokracie, volné trhy apod. Zdá se, že tato abstrakta i mnohá další, která jsou při životě udržována pouze mediální komunikací, už dávno slouží především k umlčování lidské inteligence, která touží poznat pravdu.

Osvobozuje jedině dynamika Slova, které se stalo tělem, a nikoli verbalizace lidských projektů. Dnes je však křesťanská víra ohrožována právě touto přemírou důvěry v lidské síly, které v globalizaci začínají stále více narážet na svoje meze. Odtud plyne veškeré rozčarování a znechucení, ale i slepá poslušnost vůči stále impozantnějším mocnostem, jež se nám nabízejí, jako by byly naše, ale člověku jsou cizí a nepřátelské.

Reflektovat vlastní životní úděl jako pouť k nebeské vlasti je křesťanské a jediné východisko z problémů, které v dlouhodobé perspektivě s největší pravděpodobností nastanou. Pokud si Evropané nepustí k tělu tuto reflexi, jež je tak názorně, ba přímo zhurta evokována putujícími masami, budou se jen dále zaplétat do sebedesktruktivní vize pozemské blaženosti budované agnosticky, ba gnosticky v protikladu k plánu Toho, který je Stvořitelem i Spasitelem zároveň. Integrace imigrantů se zkrátka v Evropě neobejde bez evangelizace.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.