Všechno závisí na víře

31.7.2017 

říká generální představený Tovaryšstva Ježíšova P. Arturo Sosa

Na dnešek připadá liturgická památka sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele Tovaryšstva Ježíšova. Vedoucí španělské redakce Vatikánského rozhlasu, o. Guillermo Ortiz, při této příležitosti rozmlouval se současným generálním představeným jezuitského řádu a ptal se jej, jaké výzvy stojí před dnešním Tovaryšstvem, nejpočetnějším řeholním společenstvím katolické církve. Odpovídá o. Arturo Marcelino Sosa Abascal (foto):

“Chtěl bych shrnout to, co se od Tovaryšstva dnes žádá, do dvou okruhů. Prvním je otázka, jaký může být náš nejlepší přínos ke smiřujícímu poslání církve. Podle šestatřicáté generální kongregace má toto smíření trojici vzájemně propojených dimenzí – první je smíření s Bohem, dále vzájemné smíření mezi lidmi a konečně smíření se stvořením, které je součástí smíření s Pánem. První výzvou je tedy spolupráce na tomto procesu – skutečnost, že sdílíme poslání, které přichází od Pána, a tudíž není naše. Jde o poslání, které Pán svěřil církvi, a jehož jsme my, jezuité, součástí. Zmíněná spolupráce se opírá o základ, kterým je víra, a ta se odvíjí od setkání s Pánem a prožitku Boha, který byl Jeho iniciativou. Pán každému z nás vyšel vstříc a dal nám zakusit své milosrdenství a lásku, a proto jsme schopni vložit v Něj veškerou svou důvěru. V této víře se můžeme také snažit o podíl na Kristově poslání.
O Bohu jsme se dozvěděli skrze Ježíše a Ježíš nám zjevil Boha, ve kterém také probíhá spolupráce – Bůh je jeden, ale ve třech osobách. Víme, že tento Bůh dnes pracuje v lidských dějinách, nadále zůstává mezi námi. První velkou výzvou pro každého křesťana a pro Tovaryšstvo Ježíšovo zejména je tedy vnímat a rozlišovat, kde Bůh v tomto dějinném okamžiku zasahuje a jak, abychom pak mohli být Jeho nástrojem, mohli spolupracovat na Jeho díle a přispívat k němu. Ustavující zkušenost víry – tedy prožitek Boha – nás osvobozuje a díky této darované svobodě můžeme pohlížet na kříže dnešní doby. Spatřujeme Ježíše na křížích dnešního světa, a proto víme, že smíření není myslitelné bez sociální spravedlnosti, víme, že bez spravedlnosti nelze dosáhnout důstojného a svobodného života, který všichni lidé a národy potřebují a který si zasluhují.
Jako jezuité tedy musíme porozumět tomu, proč je svět takový, pochopit příčiny nespravedlnosti, která zabíjí mnoho lidí, a zamyslet se nad novými modely lidského soužití, produkce, distribuce a konzumu, které by se měly odlišovat od současných, produkujících velké bohatství, ale také velkou chudobu a nerovnost. Nerovnost mezi lidmi a národy je nejhlubším rozporem tohoto světa, stejně jako exkluze jedněch i druhých. Jak papež František opakovaně zdůraznil, tento model soužití ohrožuje samotný život na zemi. Pro naše jezuitská díla to proto znamená výzvu smiřovat tyto rozdíly, prosazovat nový vzorec lidského života, který by novým generacím zaručil lepší život než dnes. Klade to nároky na naše myšlení, vědecký výzkum, technologický rozvoj i organizaci každodenního života – byť to nechceme, jsme součástí tohoto nespravedlivého systému, a naše návyky nepodporují jednotu se stvořením“

Snaha o přínos ke smíření ve všech jeho rozměrech staví Tovaryšstvo Ježíšovo před další výzvu, pokračuje generální představený o. Sosa. A to je dialog, ve smyslu interkulturálním a mezináboženském.

“Pro nás jako členy církve a řeholního společenství to jsou skutečné priority. V tuto chvíli je Tovaryšstvo Ježíšovo multikulturním apoštolským tělesem, což nám umožňuje, abychom zažívali vnitřní různorodost a zrcadlili stav dnešního lidstva. Zároveň to vytváří podmínky k dalšímu kroku, kterým je interkulturnost – což je skutečné obohacení našich kultur a otevření cesty k univerzalitě, která se zakládá na bohatství různosti, a nikoli na jejím popírání či na snaze o nivelizaci, jak dokládají určité tendence v dnešním světě. Když uznáme kulturní rozdílnost, můžeme postoupit v pravé jednotě lidského rodu, která se podobá jednotě trojjediného Boha. Jediný Bůh má tři rozdílné Osoby, stejně tak my se máme odlišovat a tvořit jediné lidstvo. A dále je zde mezináboženský dialog, protože náboženství společně mohou být obrovským přínosem ke smíření mezi lidmi a také ke smíření mezi lidmi a stvořením. Právě jsem se vrátil do Říma ze své první návštěvy Indonésie, země s největším počtem muslimů na světě. Jedno odpoledne jsem tam vedl několikahodinový, velice zajímavý dialog se skupinou muslimských intelektuálů a učitelů – včetně profesorů jezuitské univerzity – právě na toto téma, tedy o tom, jak náboženství mohou přispět k novému světu. Je opravdu strhující, že se na této půdě spolupráce a zacelování ran světa setkáváme – setkáváme se tu jako různá náboženství. Obdobnou zkušenost jsem zažil v Kambodži se skupinou buddhistických mnichů. Nejprve jsme vedli spíše formální a intelektuální dialog, ale poté pozvali naši jezuitskou skupinu ke společné modlitbě v chrámu. V této oblasti prožitku Boha a zkušenosti lidské vzájemnosti tedy náboženství mohou mnoho vykonat, protože jedním z největších skandálů dneška je zapojovat Boha do konfliktů. Bůh v jakémkoli vyznání je ale Bohem, který nás spojuje, zve nás, abychom byli bratry a sestrami. Myslím tedy, že na této cestě před námi stojí veliké výzvy.“

Druhým velkým okruhem požadavků, kladených na Tovaryšstvo Ježíšovo, je jeho přizpůsobení novým časům, přechází jezuitský generál k dalšímu tématu:

“Začíná to osobním obrácením každého z nás a komunitní konverzí, abychom skutečně svědčili o bratrském životě, o společenství kolem Osoby, která nás sjednocuje, a tou je Ježíš. Ježíšova láska nás sjednocuje navzájem a překonává rozdíly. Nejtěžší je institucionální konverze – máme velmi dlouhou tradici výchovných, pastoračních a dalších děl, která se dnes musí seznámit s tím, co je dnešní svět, uvědomit si jeho realitu, a pak odevzdat svou tradici do služeb tohoto nového světa, což není jednoduchý proces. V institucích to naopak vzbuzuje odpor, a proto je zde podmínkou vyvinutí pravé schopnosti rozlišování v rámci společenství jako způsobu, jakým podstupovat rozhodnutí. Papež vyzval celou církev k rozlišování a nám, jezuitům, při své návštěvě generální kongregace řekl, že máme být mistry rozlišování. Nikdo nemůže učit něco, co nezná a nedělá. Proto musíme jako první prohloubit tuto zkušenost společného rozlišování jako normálního způsobu rozhodování, který se pojí k prožitku Boha a konverzi, jak už jsem předtím uvedl. Vede nás to zároveň ke spolupráci s druhými prostřednictvím nových nástrojů, které nám dává nová komunikační kultura, konkrétně pak skrze networking, což je specifický způsob, jak rozšířit dosah naší práce. A v konečném důsledku se jedná o revizi našich struktur – tedy organizace Tovaryšstva a řízení celku, vyznačujícího se zmíněnou různorodostí a vystaveného mnoha výzvám“.

V závěru rozhovoru se generální představený Tovaryšstva Ježíšova vyjádřil k situaci ve své rodné Venezuele:

“Chtěl bych se připojit k hlasu, úmyslům a stanoviskům, vyjádřeným venezuelskými biskupy, které pojí veliká jednota jak v rámci biskupské konference, tak vůči venezuelským jezuitům a dalším řeholníkům a řeholnicím v zemi. V tomto období zaujali velice odvážné stanovisko a zdůraznili, že prioritním zájmem je ulevit lidskému utrpení. Venezuelané v tuto chvíli trpí, protože jim chybí základní podmínky k přežití – bezpečí, potraviny, léky, kvalitní a fungující školství, vše, co je součástí běžného života. Je nezbytné sdílet bolest těchto lidí a učinit z politiky nástroj, který by sloužil řešení problémů venezuelského obyvatelstva, a nikoli nástroj mocenského boje nebo privilegií, která může moc udílet jedné či druhé straně. Je proto nutné vést pravý dialog – dialog, který by v prvé řadě uznal utrpení lidí a také různé postoje v nastalé krizové situaci. Je zapotřebí dospět prostřednictvím poctivého a upřímného vyjednávání k programu národní jednoty, který by přednostně řešil problémy, v jejichž důsledku dnes miliony Venezuelanů trpí. Zastavme násilí – musíme se projevit jako lidé schopní domluvit se a dospět k dohodě ku prospěchu všech.“

Vyzval v exkluzívním rozhovoru pro španělskou redakci Vatikánského rozhlasu o. Sosa Abascal, generální představený Tovaryšstva Ježíšova, který dnes večer v římském kostele Jména Ježíš slavil mši svatou spolu se svými spolubratry z římských jezuitských komunit. Památce zakladatele jezuitského řádu věnoval dnešní tvítové poselství také papež František: „Dovolme Pánu Ježíši, aby si nás získal tak jako svatého Ignáce, a pod Jeho vedením se dejme do služby potřebným“.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.