Rádio Vaticana

Víra nám dává jistotu přítomného Ježíše

13.8.2017

Promluva papeže před modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelium (Mt 14,22-33) popisuje jednu epizodu od břehů Galilejského jezera, kde Ježíš po celonoční modlitbě vykročí po vodě směrem k lodi svých učedníků. Loďka se nachází uprostřed jezera v silném protivětru. Když učedníci spatří Ježíše, jdoucího po vodě, domnívají se, že jde o přelud, a polekají se. On je však ujistí: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ (v.27) Petr mu svým typickým rozmachem řekne: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě!“ a Ježíš jej zavolá: „Pojď!“ (vv. 28-29). Petr vystoupí z lodi a vykročí po vodě k Ježíši. Vzhledem k silnému větru však zaváhá a začíná tonout. Zavolá tedy: „Pane, zachraň mě!“ a Ježíš mu podá ruku a vytáhne jej (vv. 30-31).

Tato evangelní příhoda má bohatou symboliku a umožňuje nám, abychom přemýšleli o svojí víře jako jednotlivci i jako církevní společenství. O víře nás, kteří jsme dnes tady na tomto náměstí. Má toto společenství, toto církevní společenství víru? Jak je na tom každý z nás - i naše společenství - s vírou? Loďka je život každého z nás, ale také život církve; protivítr představuje těžkosti a zkoušky. Petrovo zvolání: „Pane, rozkaž, ať přijdu k tobě!“ a jeho výkřik: „Pane, zachraň mě!“ se tolik podobají naší touze vnímat Pánovu blízkost, ale také strachu a úzkosti, jež patří k obtížným momentům našeho života i našeho společenství, poznamenaného vnitřní slabostí a vnějšímí těžkostmi.

Petrovi v oné chvíli nestačilo ujišťující Ježíšovo slovo, které bylo jako natažený provaz, jehož bylo možno se držet a čelit tak neklidným a nebezpečným vodám. Může se to přihodit také nám. Když se někdo nedrží Pánova slova, začíná kvůli pocitu jistoty hledat radu v horoskopech a u věštců a jde ke dnu. To znamená, že víra není tak silná. Dnešní evangelium nám připomíná, že víra v Pána a v Jeho slovo nás neuvádí na cestu, kde je všechno snadné a klidné; nezbavuje nás životních bouří. Víra nám dává jistotu přítomnosti, přítomného Ježíše, který nás pobádá, abychom překonali existenciální bouře; jistotu ruky, která nás zachytává, aby nám pomáhala čelit těžkostem, a ukazuje nám cestu, i když je tma. Víra zkrátka není útěkem před životními problémy, nýbrž oporou na cestě, které dává smysl.

Tato epizoda je v každé době překrásným obrazem církve: loďky, která během plavby musí čelit protivětru a bouřím hrozících, že ji převrátí. To co ji zachraňuje, není odvaha a kvalita její osádky. Zárukou proti ztroskotání je víra v Krista a v Jeho slovo. Toto je záruka: víra v Ježíše a v Jeho slovo. Na této lodi jsme v bezpečí, navzdory svým ubohostem a slabostem, zejména když poklekáme a klaníme se Pánu jako učedníci, kteří se nakonec „klaněli a říkali: »Jsi opravdu Boží Syn«“ (v.33). Jak je krásné říkat Ježíšovi tato slova: „Jsi opravdu Boží Syn!“ Řekneme to všichni společně? – Jsi opravdu Boží syn (opakují přítomní).

Panna Maria ať nám pomáhá vytrvat pevně ve víře, abychom obstáli v životních bouřích, zůstali na palubě loďky církve a odmítali pokušení nastoupit na lákavé, ale nebezpečné čluny ideologií, mód a sloganů.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV