Rádio Vaticana

Maria je vzorem ctnosti a víry

15.8.2017

Promluva papeže před modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes, na slavnost Nanebevzetí Panny Marie, nám evangelium představuje nazaretskou dívku, která se po obdržení andělova zvěstování spěšně vydává na cestu za Alžbětou, aby jí byla nablízku během posledních měsíců jejího podivuhodného těhotenství. Když k ní Maria přijde, uslyší z jejích úst slova, která se stanou součástí modlitby Zdrávas Maria: „požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého“ (Lk 1,42).

Vskutku, největší dar, který Maria přináší Alžbětě – a celém světu – je Ježíš, který už v ní žije. A žije nikoli jen ve víře a očekávání, jako u mnoha žen Starého zákona. Ježíš od Panny obdržel lidské tělo pro svoje spasitelské poslání. V domě Alžběty a jejího manžela Zachariáše, kde dříve vládl smutek v důsledku nedostávajícího se potomstva, panuje nyní radost z dítěte, které přichází a z něhož vyroste Jan Křtitel, předchůdce Mesiáše. Když Maria přijde, propukne radost vyvěrající ze srdce, protože Ježíšova neviditelná, ale reálná přítomnost dává všemu smysl: životu, rodině, spáse lidu... všemu!

Tato plná radost se projevuje Mariiným hlasem v nádherné modlitbě, kterou nám podává Lukášovo evangelium a která se podle jejího prvního latinského slova nazývá Magnificat. Je to zpěv chválící Boha, který koná veliké věci skrze pokorné lidi, neznámé světu, jako je právě Maria, jako je její snoubenec Josef, a jako je i místo, kde žijí, Nazaret. Veliké věci učinil Bůh s pokornými lidmi. Pán činí ve světě veliké věci s těmi, kdo jsou pokorní, protože pokora je jako uprázdněné místo přenechané Bohu. Pokorný je mocný, protože je pokorný, nikoli proto, že je mocný. V tom spočívá velikost pokorného a pokory. Chtěl bych vám – a také sobě – položit otázku, ale neodpovídat nahlas, ale každý ve svém srdci: Jak se má moje pokora?

Magnificat opěvuje milosrdného a věrného Boha, který uskutečňuje svůj plán spásy s maličkými a chudými, kteří v Něho věří, a důvěřují v Jeho Slovo jako Maria. Proto Alžběta zvolá: „Blahoslavená, která jsi uvěřila“ (Lk 1,45). Ježíšův příchod skrze Marii vyvolal v onom domě nejenom ovzduší radosti a bratrského společenství, nýbrž také víry vedoucí k naději, modlitbě a chvále.

To všechno bychom rádi měli dnes také v našich domech. Slavením Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie bychom chtěli, aby nám, našim rodinám a našim komunitám přinesla opět onen nezměrný dar, onu jedinečnou milost, o kterou musíme vždycky prosit nejprve a přede všemi ostatními milostmi, jež nám leží také na srdci, totiž milost, kterou je Ježíš Kristus! S Ježíšem nám Matka Boží přináší také novou, smysluplnou radost; přináší nám novou schopnost prožívat s vírou i ty nejbolestnější a nejobtížnější momenty; přináší nám schopnost milosrdenství, abychom si navzájem odpouštěli, chápali se a podporovali se.

Maria je vzorem ctnosti a víry. Když dnes rozjímáme o jejím nanebevzetí na konci její pozemské cesty, děkujeme jí za to, že nás na pouti života a víry ustavičně předchází. Je první učednicí. A prosíme ji, ať nás opatruje a podporuje, abychom mohli mít silnou, radostnou a milosrdnou víru, a ať nám pomáhá být svatými, abychom se s ní jednoho dne setkali v Ráji.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV