25.8.2017
Eucharistická adorace se poté, co byla z mnoha míst na desítky let vykázána, pozvolna navrací do středu křesťanského života. Četné farnosti obnovily veřejný výstav Nejsvětější Svátosti – jen v Itálii najdeme osmdesát kostelů a kaplí, kde se věřící nepřetržitě dnem i nocí klanějí Pánu. Nové eucharistické jaro, o kterém se nedávno zmínil také Benedikt XVI. v listě k úmrtí emeritního kolínského arcibiskupa, kardinála Joachima Meisnera, podle očitých svědectví přináší hojné plody a – překvapivě – se na něm stále více podílejí rovněž děti, byť způsobem hodným jejich věku.
Leckdo si může položit otázku, k čemu je asi dobré, když se ze šestiletých či sedmiletých dětí stávají adorátoři, modlí se a setrvávají před eucharistickým Kristem, ačkoli jejich vědomí dosud neobdrželo formaci o podstatě výstavu? Odpověď předkládá francouzský časopis Famille Chretienne v reportáži zaměřené na dětskou adoraci. Na některých místech Francie mají dětské adorace více než patnáctiletou tradici – a podle jejich organizátorů natolik plodnou, že se šíří na jiná místa. Pokud je totiž Bůh tajemstvín, stejně tak je obestřeno tajemstvím Jeho setkávání s malými dětmi. Pastorační pracovníci doprovázející dětské adorátory potvrzují, že eucharistická úcta děti přirozeným způsobem přivádí k důvěrnému obeznámení s Kristem a navázání přátelského vztahu, který vede přímo k Božímu srdci.
Jedna ze skupinek dětských adorátorů ve věku od šesti do osmi let se schází ve francouzském Rouen. Před vstupem do kaple k nim promlouvá jedna z maminek a poté již děti přicházejí za Pánem, tiše poklekají a úplně přirozeně upírají zrak na skrytého Ježíše. „Dvacet minut je příliš?“, ptají se novináři osmiletého Julese, který se širokým úsměvem odpovídá: „Ale vůbec ne!“ Kněží i laici přítomní při dětských adoracích si mnohdy kladou otázku, jak mohou děti setrvat v dlouhé modlitbě, když četní dospělí nevydrží ticho před Nejsvětější svátostí více než pár minut. „Mezi dětským a Pánovým srdcem existuje přímé spojení – jakési wifi“, tvrdí Céline, matka jednoh pařížského adorátora. Podle její zkušenosti je srdce dětí v útlem věku mnohem otevřenější a ochotnější přijmout Ježíše.
Je zřejmé, že tyto zkušenosti vypovídají o pomysleném vrcholném bodu, ke kterému vede dlouhá cesta trpělivosti. Není příliš realistické představovat si třicet dětí, jak se v tichosti hodinu modlí. Děti nepřestávají být dětmi, a proto je nutné čas adorace uzpůsobit jejich věku – ty menší zůstávají před eucharistickým Kristem patnáct či dvacet minut, a nikoli pokaždé za naprostého ticha. V každém případě se však učí postoji adorace, jak dokládá Florence Schlienger, laik zodpovědný za skupinu versaillských dětských adorátorů. Vzpomíná na případ chlapce, který se celý čas otáčel k oltáři zády, a přesto už měsíc po první adoraci své mamince vyprávěl o Boží lásce. „Jde o výchovu ke vnitřnímu životu, která nepřináší bezprostřední plody, ale projeví se později“, potvrzují maminky. Podle jejich soudu je modlitba tím přirozenější, čím dříve s ní dítě začne. Dětské adorace se také zjevně promítají do chování dětí při mši svaté, protože děti jsou mnohem vnímavější k tajemství Kristovy přítomnost ve svatostánku.
Není třeba dodávat, že dětské adorace jsou líhní nových povolání, vysvětluje francouzský katolický časopis. Ve skupinách dětských adorátorů nejprve dospělí předčítají a vysvětlují evangelium, jehož nauku pak děti výtvarně ztvárňují. Poté jsou děti podle věku rozděleny na několik adoračních skupin, které se střídají před Nejsvětější svátostí za ticha, zpěvu a přímluvné modlitby. Čtyřleté děti adorují deset minut, osmileté již necelou půlhodinu a s delšími tichými úseky. „Do dětských životů vstupuje živý Bůh a jeho přítomnost děti jednou přivede k církvi mnohem blížeji, než jakýkoli kurz teologie“, uzavírá jeden z organizátorů dětských adorací v reportáži Famille Chretienne.
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.