Rádio Vaticana

Ježíš chtěl, aby církev měla viditelný střed v Petrovi

27.8.2017

Promluva papeže před modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Evangelium této neděle (Mt 16,13-20) nám podává klíčovou pasáž cesty Ježíše a jeho učedníků, moment, ve kterém si Ježíš chce ověřit, do jaké míry věří v Něho. Nejprve chce vědět, co si o Něm myslí lidé; a lidé se domnívají, že Ježíš je prorok, což je pravda, ale nevystihuje to jádro Jeho Osoby a Jeho poslání. Potom klade učedníkům otázku, která mu leží na srdci obzvláště. Zeptá se rovnou: „A za koho mě pokládáte vy?“ (v.15) Spojkou „a“ Ježíš rezolutně odděluje apoštoly od mas jako by říkal: a vy, kdo jste se mnou každý den a znáte mě zblízka, co jste pochopili navíc? Od svých očekává Mistr zasvěcenou a jinou odpověď než má veřejné mínění. A vskutku, právě takováto odpověď vytryskne ze srdce Šimona Petra: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ (v.16). Šimonu Petrovi splývají ze rtů slova, která jsou větší než on a nejsou výrazem jeho přirozených schopností. Možná, že neměl základní školu, ale je schopen říci slova, která jsou mocnější než on. Jsou však inspirována nebeským Otcem (v.17), který zjevuje prvnímu z Dvanácti pravou Ježíšovu identitu. Ježíš je Mesiáš, Syn, jenž je Bohem poslán spasit lidstvo. Tuto odpověď Ježíš chápe jako základ, na kterém, díky víře darované Otcem, může stavět svoje společenství, svoji církev. Proto říká Šimonovi: „Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev“ (v.18).

Také s námi chce dnes Ježíš pokračovat v budování svojí církve, tohoto domu, který má pevné základy, ale nechybějí v něm trhliny a neustále potřebuje opravy. Neustále. Církev musí být neustále reformována, opravována, jako v časech Františka z Assisi. My se zajisté nepovažujeme za skálu, ale jen za malé kameny. Nicméně, žádný malý kamének není zbytečný, naopak, v Ježíšových rukou se i ten nejmenší kámen stává cenným, protože jej zvedá, nežně na něj hledí, opracovává svým Duchem a dává na správné místo, Jím vždycky zamýšlené, kde může být pro celou stavbu nejužitečnější. Každý z nás je kamínkem, ale v Ježíšových rukou je součástí budovy církve. A my všichni, ačkoli maličcí, jsme „živými kameny“ - neboť, jakmile Ježíš vezme do rukou tento svůj kamínek, přisvojí si ho, oživí, naplní životem Ducha svatého, životem svojí lásky - a dostává se nám místa a poslání v církvi. Ve společenství života, tvořeném mnoha nejrůznějšími kameny, z nichž vyrůstá jediná budova ve znamení bratrství a sdílení.

Dnešní evangelium nám dále připomíná, že Ježíš chtěl, aby Jeho církev měla také viditelný střed společenství v Petrovi - jenž také není obrovským kamenem, nýbrž kaménkem, který Ježíš uchopil a učinil středem společenství - v Petrovi a v těch, kteří jej následují v odpovědnosti téhož primátu a kteří jsou od začátku spatřováni v biskupovi Říma, města, kde Petr a Pavel vydali svědectví krve.

Svěřme se Marii, Královně apoštolů, Matce církve. Ona byla ve večeřadle poblíž Petra, když Duch svatý sestoupil na apoštoly a vybídl je, aby vyšli ven a hlásali všem, že Ježíš je Pán. Ať nás dnes naše Matka podpoří a provází svojí přímluvou, abychom plně uskutečňovali onu jednotu a společenství, za které Kristus a apoštolové prosili a dali svůj život.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV