Rádio Vaticana

Přistupovat k trpícím a navracet jim důstojnost

19.9.2017

„Soucítit, přistoupit k trpícím a navrátit jim důstojnost“ – to jsou klíčová slova z dnešního papežova ranního kázání v Domě svaté Marty. Petrův nástupce se modlil k Pánu, aby nás obdaroval milostí soucitu při pohledu na množství trpících lidí, abychom byli schopni k nim přistoupit, vzít je za ruku a přivést na ono důstojné místo, které pro ně zamýšlel Bůh. Vyšel přitom z dnešního evangelia sv. Lukáše, které vypráví o vzkříšení jediného syna vdovy z Naim (Lk 7,11-17). Papež vysvětlil, že ve starozákonní době byli právě vdovy, sirotci a cizinci ještě chudší než otroci. Běžně se tedy vyskytuje výzva k péči o tyto lidi a jejich zapojení do společnosti. Ježíš je schopen postřehnout sebemenší detaily, protože hledí srdcem a soucítí, dodal Svatý otec.

“Soucit je strhující cit, účastní se na něm srdce, ledví a vůbec všechno. Není totéž co lítost anebo povzdechnutí: «Chudáci, to je škoda». Je to něco jiného, zasahuje celistvě, znamená spoluúčast na utrpení. Pán se vkládá do příběhu vdovy a sirotka a nevnímá námitky, že by je měl nechat a raději mluvit k velkému zástupu, který ho doprovázel, protože život už je přeci takový a ke tragédiím může dojít.. Nikoli, byla pro Něj důležitější ona vdova a onen mrtvý sirotek, než zástup, k němuž mluvil a který ho následoval. Proč? Protože se do tohoto případu vložilo jeho srdce, nitro a soucit. Pánovi bylo vdovy líto.“

Soucit přivádí k přiblížení, pokračoval Svatý otec. Můžeme totiž leccos vidět, ale zachovávat si odstup.

“Přistoupit a dotknout se reality. Dotknout se jí, nejenom ji z dálky pozorovat. Bylo mu jí líto, zní první slovo evangelia a vzápětí druhé – přistoupil k marám. Poté, co učinil zázrak, Ježíš neříká: «Nashledanou, jdu dál.» Nikoli, navrací chlapce jeho matce. Navrátit, to je třetí slovo. Ježíš koná zázraky, aby lidi navrátil na místo, které jim náleží. Právě toto učinil vykoupením. Měl soucit – Bůh měl soucit, přistoupil k nám ve svém Synu a navrátil nám všem důstojnost Božích dětí. Všechny nás znovu stvořil.“

Tím nás vyzývá, abychom činili totéž, brali si Krista za vzor, přistupovali k potřebným a nepomáhali jim pouze z uctivé vzdálenosti, protože mezi nimi může být někdo, kdo zapáchá, je špinavý, nemyje se.

“Mnohokrát sledujeme v televizních zprávách a na úvodních stranách deníků nejrůznější tragédie. «Ale podívejme, tady v té zemi děti nemají co jíst, tamhle z nich zase dělají vojáky, v jiné zemi se zotročují ženy a tam došlo k přírodní katastrofě. Chudáci lidi!» Obracíme stránku a přecházíme k románu nebo k seriálu, který začíná hned potom. Něco takového není křesťanské. Položil bych teď proto otázku a mířím na nás všechny, včetně sebe: «Jsem ještě schopen soucitu a modlitby? Dokáže se mé nitro pohnout, když vidím tyto situace, které mi sdělovací prostředky přinášejí domů? Mé srdce trpí spolu s těmito lidmi, anebo je polituji, řeknu si: Chudáci!, a tím vše skončí…» Pokud nejsi schopen soucitu, pros o milost: Pane, dej mi milost soucítit!“

Svou přímluvnou modlitbou, která je prací nás křesťanů, máme být schopni napomoci lidem v utrpení, aby se navrátili do společnosti, rodinného a pracovního života, krátce řečeno, do každodennosti, zakončil papež František dnešní ranní homilii v Domě sv. Marty.

Jana Gruberová