O Babylonu a nebeském Jeruzalému mluvil papež ke starostům italských měst

30.9.2017 

Papež František se dnes setkal v Klementinském sále Apoštolského paláce s delagáty Národní asociace italských samospráv (ANCI), obdoby našeho Sdružení místních samospráv ČR. Svatý otec se obrátil ke třem stovkám italských starostů a primátorů:

Na prvních stránkách Bible se setkáváme s příběhem o Babylonu, nedostavěném městu (Gn 11,1-9), které se stalo mementem lidstva jakožto symbolu zmatku a zbloudění, zpupnosti a rozdělení, oné neschopnosti porozumět si znemožňující jakékoli společné dílo. Město nacházíme také na konci Bible (Zj 21,10-27). Narozdíl od Babylonu dýchá nový Jeruzalém nebeskou vůní a představuje obnovený svět; je to stan, který rozšiřuje setkání a umožňuje občanství. Není však samozřejmostí a přebývání v něm je dar; vstupuje se tam do té míry, v jaké se přispívá k navazování vztahů bratrství a společenství.

Je příznačné, pokračoval papež, že Písmo svaté nám přibližuje poslední skutečnost veškerenstva tímto obrazem. Tento podmanivý obraz města chce říci, že lidská společnost může být postavena pouze na opravdové solidaritě, zatímco tam, kde roste závist, bezuzdné ambice a nevraživost, odsuzuje se k chaotickému násilí.

Město, o kterém bych k vám chtěl promluvit, v sobě zahrnuje mnohá města, svěřená vaší odpovědnosti. Je to město, které nepřipouští jednosměrky vyhroceného individualismu, který odděluje soukromý zájem od veřejného. Nepřipouští ani slepé uličky korupce, které jsou zárodkem rozkladu. Nezná zdi privatizace veřejných prostor, kde se osobní zájmeno »my« redukuje na slogan, rétorickou lest, zastírající zájem menšiny.

Budovat takovéto město od vás vyžaduje – pokračoval papež – nikoli rozmach směrem vzhůru, nýbrž pokorné a každodenní nasazení směrem dolů. Nejde o zvyšování věže, nýbrž o rozšiřování náměstí, vytváření prostoru a umožnění toho, aby každý mohl realizovat sebe i vlastní rodinu a otevřít se společenství s ostatními.

K nasazení se ve službě tomuto městu je zatřebí dobrého a širokého srdce, které opatruje nadchnutí pro obecné dobro. Tento pohled umožňuje, aby v lidech rostla důstojnost občanství. Prosazuje sociální spravedlnost, tedy práci, služby, příležitosti. Vyvíjí početné iniciativy, jimiž obydluje území anebo jej obdělává. Vychovává ke spoluodpovědnosti.

Město je živý organismus, velké oduševněné tělo, a pokud v něm některá část stěží dýchá, pak proto, že nedostává od ostatních dostatek kyslíku. Myslím na nedostatek disponibility, snižující se kvalitu služeb a vytváření nových druhů chudoby a marginalizace. Dochází k tomu tam, kde se město rozvíjí dvojí rychlostí: na jedné straně je autostráda těch, kteří uhánějí vpřed a přitom se ještě těší nadbytečným zárukám; na druhé straně jsou úzké cestičky chudých a nezaměstnaných, početných rodin, imigrantů a těch, kteří nemají nikoho, na koho by se mohli spolehnout.

Nesmíme přijímat tato schémata, která separují a způsobují, že život jednoho je smrtí druhého a samotný zápas vede k ničení veškerého smyslu pro solidaritu a lidské bratrství. Je třeba navštěvovat periferie – městské i ty sociální a existenciální. Hledisko těch posledních je nejlepší školou, jež umožňuje chápat, které potřeby jsou ty pravé, a obnažuje řešení, která jsou pouze zdánlivá. Poukazuje na nespravedlnost a ukazuje cestu k jejímu odstranění budováním společesntví, kde každý cítí, že je přijímán jako člověk a občan, jako nositel povinností a práv v nerozlučné logice spojující zájem jednotlivce i obecného dobra. Neboť to, co přispívá k dobru všech, je dobrem také pro jednotlivce.

Pohyb v této perspektivě – pokračoval Svatý otec – vyžaduje politiku i ekonomii opětovně soutředěnou na etiku. Etiku odpovědnosti, vztahů, sdílení a životního prostředí. Stejně tak potřebujeme autentické »my«, formu pevného a trvalého občanství. Potřebujeme politiku přijetí a integrace, která neponechá na okraji ty, kdo přicházejí na naše území, ale snaží se zužitkovat zdroje, kterých je každý nositelem.

Chápu nechuť mnoha vašich spoluobčanů spojenou s masovým přílivem migrantů a uprchlíků. Vychází však z vrozených obav vůči „cizímu“, obav, které rostou v důsledku ekonomické krize, nepřipravenosti místních komunit, nevhodnosti mnoha opatření, které jsou přijímána z nezbytí. Tuto nechuť lze překonat nabízením prostoru k osobním setkáním a vzájemnému poznávání. Vítány jsou proto všechny iniciativy, které pěstují kulturu setkávání, vzájemnou výměnu kulturního a uměleckého bohatství, poznání míst a komunit, odkud pocházejí nově příchozí.

Papež František pak vyjádřil potěšení nad tím, že „mnohé samosprávy patří mezi příznivce vlídného přijetí a integrace s povzbuzujícími výsledky, které si zaslouží širokou pozornost“.

Takovýmto způsobem se politika může chápat svého zásadního úkolu, totiž pomáhat s nadějí hledět do budoucnosti. Naděje zítřka dá vyniknout lepším energiím každého, mladých lidí především. Kéž nezůstanou pouhými adresáty šlechetných plánů, ale mohou se stát jejich protagonisty, a tak nepřijdete o možnost sklízet také jejich přínos.

Řekl papež primátorům a starostům italských měst a obcí.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2017 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.