20.10.2017 

Kéž nám Pán udělí milost vnitřní pravdy, prosil dnes ráno Petrův nástupce při mši svaté v kapli Domu sv. Marty. V kázání se zaměřil na první čtení z listu sv. Pavla Římanům (Řím 4,1-8), které vyzývá k přilnutí k Bohu vírou. Papež vysvětloval, jaké je pravé Boží odpuštění – tedy takové, které Bůh udílí zdarma a které vychází z Jeho milosti a vůle, nikoli z našich skutků.

“Naše skutky odpovídají na nezištnou lásku Boha, který nás ospravedlnil a stále nám odpouští. Naše svatost spočívá právě v trvalém přijímání tohoto odpuštění, proto žalm, který jsme se modlili, končí slovy: „Štastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost a jehož hřích je přikryt. Štastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu“. Pán nám odpustil prvotní hřích a odpouští nám pokaždé, když za Ním přijdeme. Své hříchy si nemůžeme odpustit svými skutky – odpouští je pouze On, a my na toto odpuštění můžeme svými skutky odpovídat.“

V dnešním Lukášově evangeliu (Lk 12,1-7), pokračoval papež, nás Ježíš seznamuje s jiným způsobem zdánlivého ospravedlnění hříchů. Předkládá nám obraz těch, kteří se považují za spravedlivé kvůli vnějšímu zdání. Tedy takových lidí, upřesňoval papež, kteří dokáží vykouzlit na obličeji svatý obrázek, jako by už byli svatí. Jsou to ale pokrytci se špínou v nitru, kteří se navenek chtějí jevit laskavě a spravedlivě a ukazují se při postu, modlitbě či almužně. V jejich srdci nicméně nic není, chybí tam podstata. Jejich život je pokrytecký a jejich pravda nicotná.

“Nanášejí si na duši líčidlo, žijí z této masky a jejich svatost je pouhý make-up. Ježíš neustále vyžaduje pravdivost, avšak pravdivost srdce. Pokud má něco vyjít na povrch, ať je to právě tato pravda, obsažená v srdci. Proto radí – když se modlíš, dělej to ve skrytu, když se postíš, tehdy se můžeš trochu nalíčit, aby ti nikdo ze tváře nevyčetl oslabení postem, když dáváš almužnu, ať neví tvá levice, co dělá pravice, čiň to potají.“

Spravedlnost pokrytců vychází z vnějšího dojmu, ale ten je jako mýdlová bublina, která se chvíli vznáší a pak splaskne.

“Ježíš od nás vyžaduje životní soudržnost – důslednost mezi vnějším činem a životem nitra. Faleš a pokrytectví působí velké zlo, protože se z nich stává životní styl. V žalmu jsme prosili o milost pravdy před Pánem. To, co jsme společně vyslovili, je krásné: „Pane, vyznal jsem se ti ze svého hříchu, nezatajil jsem ho, neskryl jsem svou vinu, nepokryl jsem duši líčidlem. Řekl jsem: Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti – a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem.“ Před Bohem je vždy zapotřebí pravdy. A tato pravda před Bohem vytváří prostor Pánovu odpuštění.“

V případě, že se pokrytectví stane zvykem, papež uvedl následující doporučení: Neosočujme druhé, ale učme se moudrosti sebeovinění, aniž bychom před Pánem zatajovali své viny.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.