Rádio Vaticana

Cítím se křesťanem náhodou anebo vnímám, že mne Pán vyvolil?

6.11.2017

„Dar, který dá Bůh, je neodvolatelný. Ne že jej dnes dá a zítra odejme. A když povolává Bůh, je toto povolání na celý život“ – touto reflexí začal Svatý otec dnešní homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty, když komentoval první liturgické čtení z listu sv. Pavla Římanům (11,29-36).
„V dějinách spásy – řekl papež – jsou tři Boží dary a povolání dané Jeho lidu. Všechny jsou neodvolatelné, protože Bůh je věrný. Jsou to dary vyvolení, příslibu a smlouvy. Tak tomu bylo u Abrahama, a tak je tomu u každého z nás.“

„Každý z nás je vyvolený, vyvolenou Boha. Každý z nás je nositelem příslibu daného Pánem: »Choď v mé přítomnosti a buď dokonalý « a já ti prokážu to a to (srov. Gn 17,1). A každý z nás uzavírá smlouvy s Pánem. Může a nemusí je uzavřít. Je svobodný, to je fakt. Je třeba se ptát: jak vnímám toto vyvolení? Anebo se křesťanem cítím náhodou? Jak žiju tento příslib spásy na svojí cestě a jak věrný jsem této smlouvě? Jako je věrný On?“

„Tváří v tvář věrnosti samotného Boha, nám nezbývá než se ptát: vnímáme toto Jeho pohlazení, péči o nás a Jeho starost o nás, když se vzdalujeme?“ – pokračoval papež a dodal: „Apoštol Pavel se čtyřikrát vrací ke dvěma slovům, totiž k neposlušnosti a milosrdenství. Kde je jedno, tam je i druhé, a to je naše cesta spásy.“

„To znamená, že na cestě vyvolení vstříc příslibu a smlouvě budou hříchy, bude neposlušnost. Před touto neposlušností je však milosrdenství, vždycky je tu milosrdenství, protože On je věrný, On svoje dary nikdy neodvolá. Je tu spojitost s tím, že dary jsou neodvolatelné. Proč? Protože před našimi slabostmi, našimi hříchy je vždycky milosrdenství a když dochází Pavel k této reflexi, činí krok navíc, ale ne vysvětlováním, nýbrž adorací.“

„Vzhledem k tomuto tajemství neposlušnosti a milosrdenství, které nás osvobozuje, a tváří v tvář této kráse neodvolatelných darů. jakými je vyvolení, příslib a smlouva“ – pokračoval papež:

„myslím, že nám všem může prospět, když dnes budeme přemýšlet o svém vyvolení a příslibech, které Pán dal nám, a o tom, jak žiji svoji smlouvu s Pánem. A jak se nechávám Pánem – dovolte mi použít to slovo – omilosrdnit (misericordiare – nechat si prokázat milosrdenství, srov. Řím 11,32 – pozn. překl.) tváří v tvář svým hříchům a neposlušnostem. A nakonec - dokážu-li to jako Pavel - chválit Boha za to, co dal mně a každému z nás. Chválit a adorovat. Nezapomínejte tedy nikdy, že Boží dary a povolání jsou neodvolatelné.“

Končil papež František svoji homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser