Máme sílu evangelia

14.11.2017 

O církvi v Bangladéši s arcibiskupem Dháky, kardinálem Patrickem D´Rozariem

Na přelomu listopadu a prosince se papež František vydá na návštěvu dvou států jihovýchodní Asie, po dvoudenní zastávce v Myanmaru zamíří do Bangladéše. Cesta Svatého otce bude především poutí ke všem obyvatelům Bangladéše, poutí k jejich duši, říká v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas arcibiskup Dháky, kardinál Patrick D´Rozario:

„Pro křesťany to pak bude pouť za Svatým otcem, aby ho viděli, slyšeli, modlili se s ním. Do rámce pouti se zapisuje také vysvěcení šestnácti bohoslovců, a samozřejmě setkání se všemi biskupy, klérem a věřícími. Pokud jde o národ, vidím v papežské návštěvě trojí význam. Především to bude oslava vzájemných vztahů mezi Bagladéší a Vatikánem, které byly zahájeny už před 46 lety a mají jedinečný charakter; zakládají na na lidských, etických a duchovních hodnotách. Za druhé bude oslavou harmonie, která existuje v naší kultuře a v mezináboženských vztazích. Nebude chybět setkání s představiteli jiných náboženství a jiných křesťanských denominací. Třetí dimenzí bude setkání papeže Františka s lidmi, z nichž někteří žijí skutečně evangelními hodnotami. A konečně papež bude mít příležitost slyšet také hlas chudých a dát mu zaznít v celém světě.“

Jak se země a zejména katolíci připravují na tuto návštěvu?

„Na národní úrovni média přinášejí více informací o Svatém otci a o Vatikánu. Jako katolická církev pracujeme na různých programech. Především každá diecéze vysílá poutníky, ale v každé farnosti a v každé rodině probíhá také duchovní příprava. Očekáváme, že mše s papežem se zúčastní 80 až 100 tisíc lidí. Jsme Svatému otci vskutku vděční za to, že považoval návštěvu u nás za svoji prioritu a že tak vyjádřil svou lásku k této zemi na periferii. Jsme vděčni také premiérce za to, že Svatého otce pozvala. Připravujeme se tedy na jeho příjezd v modlitbách a očekáváme jeho požehnání pro církev a celý národ.“

Ožehavou otázkou vztahů mezi Bangladéší a Myanmarem, který papež rovněž krátce navštíví, je problém Rohingů. Vy jste nedávno jeden z jejich uprchlických táborů na území Bangladéše navštívil. Mohl byste nám říci něco víc k tomuto problému?

„Na jedné straně chápu situaci Myanmaru, ale vidím také porušování lidských práv ze strany vojenského velení, což není lidské. Tito lidé skutečně potřebují zabezpečit právo žít ve vlastní zemi, právo na vzdělání atd. Lidé v uprchlických táborech se chtějí vrátit domů, ale potřebují k tomu zajistit bezpečí a svá práva. Bangladéš jim otevřela nejen hranice, ale také srdce. Bangladéš je pohostinná vůči těm, kdo jsou potřební, a to je její bohatství. Avšak uprchlíci nesmějí zůstávat v hostinské zemi příliš dlouho, protože to má špatný dopad na ekonomii, životní prostředí i na harmonii mezi obyvatelstvem. Tito lidé by se také museli někde usadit a Bangladéš nemá dostatek prostředků, aby o ně mohla pečovat. Na začátku mezinárodní komunita přispěchala s pomocí, ale to nebude trvat věčně. Celá záležitost se postupně mění v problém regionu a nejen problém vztahů mezi Myanmarem a Bangladéší.
Pokud jde o pomoc ze strany katolické církve, zapojila se do ní naše národní charita. A možná vás to překvapí, ale téměř o celou jednu třetinu těchto uprchlíků se stará právě bangladéšská charita. Ačkoliv jsme tak malí, sehráváme velkou roli v humanitární péči. Ocenila to jak naše vláda, tak i mezinárodní instituce.“

Papežský úmysl apoštolátu modlitby se tento měsíc věnuje křesťanům v Asii. Co byste k tomu dodal z perspektivy vaší země?

Velmi mě potěšilo, když jsem si přečetl tento úmysl apoštolátu modlitby. Obrací se totiž nejen k asijské církvi, ale k církvi na celém světě s prosbou o modlitbu za nás. Je pravda, že Asie je jedinečným kontinentem, je kolébkou všech hlavních náboženství, starověkých civilizací a kultur. Křesťané jsou v této situaci menšinou, ale zároveň jsou „mocní“; jsou mocní v dobrém slova smyslu, ve svědectví evangeliu. Jsou skutečně solí světa. Lampou, která vrhá světlo také na ostatní. Naše malé církevní komunity tedy mají sílu evangelia a ta se překládá také do dialogu, do vzájemného porozumění, jak o tom mluví Svatý otec. Myslím, že všechny místní asijské církve si velmi dobře uvědomují tento dialog, dialog života, činný dialog, dialog, který nás propojuje navzájem.... A já si myslím, že všechny různé odstíny dialogu jsou prostředkem evangelizace. Tím nemyslím konverzi, evangelizací mám na mysli uskutečňování evangelijních hodnot v kontextu, ve kterém žijeme.

Připravila anglofonní indická sekce Vatikánského rozhlasu, překlad Johana Bronková

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.