Rádio Vaticana

Bazilika sv. Marka

12.3.2007

Pondělí po třetí neděli postní

Dnešní ?statio? připadá na baziliku sv. Marka na Benátkém náměstí. Zasvěcena je autorovi druhého evangelia, jehož jméno nacházíme ve Skutcích apoštolských po boku Pavla a Barnabáše(srv. Sk 13, 13; 15, 36-40). Někteří v něm vidí mladého muže, který uprchl, když byl Kristus zajat v Getsemanech. Pokud tato identifikace platí, byl Marek bratrancem sv. Barnábáše. Spolu s ním se vydal kolem roku 49 evagelizovat na Kypr (srv. Sk 15,39), a pak ocitá v Pavlově společnosti v Římě, kde pravděpodobně také sepsal evangelium. Podle tradice se Marek z Říma vydal do Alexandrije, kde se stal biskupem, a zemřel mučednickou smrtí za císaře Trajána (98-117).

Naše bazilika vznikla jako jeden z římských tituli, prvních farních kostelů. Stejně jako i jiné byla vybudována nad soukromým domem, v tomto případě dokonce nad domem jednoho z papežů, počítaného mezi mezi světce, sv. Marka ? a nesla proto jméno titulus Marci. V roce 336 ji založil ve svém rodném domě papež toho jména, který na Petrově Stolci vystřídal proslulého Silvestra. Pontifikát papeže Marka patřil k nejkratším, necelých 9 měsíců. Přesto se do dějin církve zapsal několika důležitými činy. Rozhodl například o tom, že biskup Ostie, mezi jehož privilegia patřila konsekrace papeže, může nosit pallium. Jde o důležitý záznam, protože dosvědčuje prastarou zvyklost užívání pallia. Pravděpodobně také zahájil soupis tzv. Depositio episcoporum a Depositio martyrum, dvou velmi důležitých soupisů o biskupech a mučednících rané římské církve.

Liber pontificalis uvádí také dva kostely, který tento svatý papež založil. První na hřbitově sv. Balbíny, při dnešní via Ardeatina na jihu od Říma, kde byl také pohřben. Jeho relikvie ale dnes odpočívají pod oltářem v druhém kostele. Prameny jej označují místním názvem ?in Pallacinae,? jde právě o chrám sv. Marka u dnešního Benátského náměstí. Zatímco první kostel zanikl a teprve nedávno archeologové objevili zbytky baziliky nad půdorysem kříže, snad ztotožnitelné s pradávným založením, kostel uprostřed města přetrval. Od 15. století byl začleněn do stavby Benátského paláce budovaného papežem Pavlem II.

Dnešní bazilika zachovává půdorys přestavby provedené papežem Řehořem IV. (827-844) v první polovině 9. století. Z té doby se zachovala mozaika v apsidě, na které se však podepsaly restaurační zásahy ze 17. a 18. století. Pod zvýšeným presbytářem je půlkruhová krypta a na severu zakončuje baziliku apsida zdobená již zmíněnou mozaikou. Po stranách žehnajícího Krista zachycuje pohledově vpravo sv. papeže Marka, sv. Agapita a Anežku, na druhé straně sv. Felicisima, Marka Evangelistu a papeže Řehoře IV., jako donátora s modelem kostela v ruce. Přestavbu v 9. století si vynutily povodně, které často dosahovaly až do apsidy starého kostela.

Další dvě přestavby nastoupily v 15. a v 17. století. Benátský kardinál Pietro Barbo, který v roce 1464 dosedl na papežský stolec jako Pavel II., budoval od roku 1455 v sousedství baziliky impozantní palác, určený ? stejně jako bazilika sv. Marka - benátské komunitě v Římě. Na jeho stavbě se podílel i slavný renesanční architekt a teoretik, Leon Battista Alberti. Připisuje se mu stavba portiku s loggií požehnání, na kterou byl použit travertin z Kolosea a Marcelova divadla. Tvarosloví portiku se zjevně inspiruje právě těmito stavbami a je svědectvím o době, kdy antika znovu povstávala ze svých ruin. Z téže doby je také kazetový strop baziliky, který zdobí heraldická figura ze znaku Pavla II. ? vztyčený lev, odkazující na lva sv. Marka, Patrona Benátek.

Titulárním kardinálem baziliky byl také jeden benátský patriarcha a pozdější papež, který na Petrově stolci zůstal ještě kratší dobu, než zakladatel prvního titulu, sv. Marek. Byl to Albino Lucani, pozdější papež Jan Pavel I.

Johana Bronková