2.11.2008
Benedikt XVI. před Angelus, 2. listopadu
Drazí bratři a sestry,
Včerejší slavnost Všech svatých nás nechávala rozjímat o ?nebeském Jeruzalémě, který je naším domovem? (Preface ze slavnosti Všech svatých). Dnes - s duší stále ještě nasměrovanou k těmto posledním skutečnostem ? vzpomínáme na všechny věrné zemřelé, kteří ?nás předešli ve znamení víry a spí spánkem pokoje? (Eucharistická modlitba I). Je velmi důležité, že my křesťané žijeme vztah k zesnulým v pravdě víry a hledíme na smrt a na onen svět ve světle Zjevení. Již apoštol Pavel, když psal prvotním komunitám, vybízel věřící, ?aby netruchlili tak jako ostatní, kdo nemají naději?. ?Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých - píše ? věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh k životu i ty, kdo zesnuli (1 Sol 4,13-14). Také dnes je nezbytné evangelizovat skutečnost smrti a života věčného, skutečnosti obzvláště vystavené pověrám a synkretismům, aby křesťanská pravda nebyla zaměňována za mytologie nejrůznějších druhů.
Ve své encyklice o křesťanské naději jsem se zaobíral tajemstvím života věčného (srov. Spe salvi, 10-12). Kladl jsem si otázku: je křesťanská víra i pro dnešní lidi nadějí, která proměňuje a nese náš život? A ještě radikálněji: touží ještě muži a ženy této naší doby po životě věčném? Anebo se pozemský život stal jediným jejich horizontem? Už svatý Augustin postřehl, že ve skutečnosti všichni chceme ?blažený život?, štěstí. Nevíme přesně čím bude a jakým bude, ale cítíme se jím přitahováni. A to je universální naděje, společná lidem všech dob a všech míst. Výraz ?věčný život? propůjčuje tomuto nepotlačitelnému očekávání jméno. Nikoli posloupnost bez konce, nýbrž ponoření do oceánu nekonečné lásky, ve které již neexistuje čas, žádné předtím a potom. Plnost života a radosti ? to je to, v co doufáme a očekáváme od našeho bytí, spojeného s Kristem (srov. ibid. 12).
Obnovme dnes naději života věčného reálně založeného na smrti a vzkříšení Krista. ?Vstal jsem z mrtvých a jsem stále s tebou?, říká nám Pán, má ruka tě podpírá. Ať už bys padl kdekoli, padneš do mých rukou a budu přítomen i v branách smrti. Tam, kde tě nikdo nemůže doprovodit a kam si nemůžeš nic vzít, čekám tě já, abych ti proměnil temnoty ve světlo. Křesťanská naděje však není nikdy jenom individuální; je vždycky také nadějí pro druhé. Naše životy jsou hluboce vzájemně propojeny, a dobro i zlo, které konáme, dotýká se vždycky také druhých. Modlitba duše putující světem tak může pomoci duši, která se po smrti očišťuje. Proto nás dnes církev zve k modlitbám za naše drahé zemřelé a k návštěvě jejich hrobů na hřbitovech. Maria, Hvězda naděje, ať učiní silnější a opravdovější naši víru v život věčný a podpoří naši zádušní modlitbu za zesnulé bratry a sestry.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.