3.11.2008
Benedikt XVI. dnes v bazilice sv. Petra předsedal tradiční zádušní mši svaté za kardinály a biskupy, kteří zesnuli v uplynulém roce. Benedikt XVI. ve své homilii řekl:
?Bůh je pravá moudrost, která nestárne, je autentickým bohatstvím, které netrouchniví; je štěstím, po němž v hloubi srdce touží každý člověk. Tato pravda, která prostupuje mudroslovnými knihami a vystupuje v Novém zákoně, dostupuje svého vrcholu v Ježíšově životě a učení. Z hlediska evangelní moudrosti je samotná smrt nositelkou ozdravného ponaučení, protože nutí pohlédnout zpříma na realitu; vybízí k uznání pomíjivosti toho, co se jeví jako velké a silné v očích světa. Tváří v tvář smrti každý důvod lidské pýchy ztrácí váhu, a ukazuje se naopak to, co platí doopravdy. Všechno končí, všichni jsme v tomto světě přechodně. Pouze Bůh má v sobě život, je životem. Náš život je pouze sdílený, darovaný ab alio, a proto člověk může dosáhnout života věčného pouze v důsledku zvláštního vztahu, který mu daroval Stvořitel. Když však Bůh uviděl, jak se od Něho člověk vzdaluje, učinil další krok a vytvořil nový vztah mezi Sebou a námi, jak o tom mluví druhé čtení dnešní liturgie. A tak On, ?Kristus položil za nás svůj život? (1 Jan 3,16).
A když nás Bůh ? píše sv. Jan ? miloval nezištně, můžeme tedy také my a máme se nechat vtáhnout do tohoto obdarovávajícího hnutí, a stávat se nezištným darem pro druhé. Tímto způsobem poznáváme Boha tak jak on poznává nás, přebýváme v Něm tak jako On v nás a přecházíme ze smrti do života (srov. 1 Jan 3,14) jako Ježíš Kristus, který přemohl smrt svým vzkříšením, díky úžasné moci lásky nebeského Otce.
Drazí bratři a sestry, toto slovo života a naděje je nám hlubokou útěchou před tajemstvím smrti, zejména zasáhne-li osoby, které jsou nám nejdražší. Pán nás dnes ujišťuje, že naši zesnulí, za něž se obzvláště modlíme při této mši svaté, přešli ze smrti do života, protože zvolili Krista, přijali jeho sladké jho (srov. Mt 11,29) a zasvětili se službě bratřím. Musí-li tedy sami odčiňovat svůj trest v důsledku lidské křehkosti, kterou jsme všichni poznamenáni a která nám pomáhá být pokornými, věrnost Kristu jim dovoluje vstoupit do svobody dětí Božích. Jsme-li tedy sklíčeni, protože jsme od nich odloučeni a dosud nás jejich nepřítomnost trápí, víra nás naplňuje vnitřní posilou a myšlenkou, že tak jako u Pána Ježíše - a jedině díky Jemu - smrt nad nimi už nemá moc (srov. Řím 6,9). Prošli v tomto životě milosrdným Srdcem Krista a vstoupili do ?místa odpočinku? (Mdr 4,7). A s potěchou nyní myslíme na ně, že se nacházejí ve společenství svatých, konečně zbaveni hořkostí tohoto života, a objevujeme také v sobě touhu, abychom se jednoho dne mohli k této tak blažené společnosti připojit.?
PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. je ZDE
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.