18.11.2008 

s O.Konradem Kelerem z misijní kongregace verbistů

Sedíme večer před televizními novinami a máme dojem, že jsme informováni o dění ve světě. Jistě. Zvláštní ale je, že se stále dozvídáme o tomtéž. Jakoby na světě byl jen konflikt v Iráku, střídání amerických prezidentů a sem tam nějaký hurikán. A když jde o pronásledování křesťanů, je ticho dnešních médií dokonalé. Abychom ho prolomily alespoň trochu, vydáme se dnes do Indie, kde už tři měsíce trvá pogrom na křesťany, v rozhovoru se zástupcem generálního představeného kongregace verbistů, o. Konradem Kelerem.
Jak popisují situaci v Indii lidé z terénu, verbisté, biskupové, kněží a řeholníci, kteří tam pracují?

?Situace je tragická. Mnoho církevních struktur a budov, včetně verbistických kostelů bylo poškozeno, spáleno nebo zničeno. Mnoho mých spolubratři bylo pomláceno. Je to situace velmi zlá, nejen proto, že sami trpí, ale také proto, že jsou vůči tomu, co se děje, bezradní. Vidí tisíce lidí prchajících ze svých vesniček, předměstí, městeček, lidé, kteří nemají kam jít. Často se shromažďují v lesích nebo na pustinách. Nejsou nijak chránění a není také možnost přijít za nimi s pomocí, s potravinami nebo vodou. Nejbolestnější na tom je, že se s tím nedá nic dělat.?

Váš spolubratr, arcibiskup Raphael Cheenath, se ocitl na seznamu lidí, kteří mají být zlikvidováni...

?S největší pravděpodobností se ho bojí proto, že je velmi aktivním člověkem. Pracuje v té oblasti už přes 20 let ? a jako kněz ještě déle. Je to člověk, který pochopil, jaké je poslání církve v těchto končinách.?

Co je příčinou současného pronásledování?

?Církev se věnovala nejchudším lidem, tzv. nedotknutelným. Jsou to lidé z místních rodin, pro které není místo v kastách, protože nic neznamenají. A církvi, zejména katolické, ale také dalším křesťanským vyznáním, se podařilo přiblížit se jim, zavést vzdělávací a zdravotnický systém i sociální zabezpečení. A přineslo to mimořádné plody. Ti lidé získali vědomí vlastní důstojnosti. Dostali vzdělání, našli si práci. Dokázali se zařídit, mají své obchody a dílny. To samozřejmě otřáslo dosavadní rovnováhou, také na území diecéze Bhubanešwar. Lidé z vyšších kast doposud nad těmito chudáky dominovali, fungoval systém nevolnické závislosti. Chudí lidé museli pracovat na polích velkostatkářů bez platu, pouze za jídlo. Dnes tito lidé - díky vzdělání a křesťanskému sebevědomí, pociťují větší odpovědnost za svůj život, jsou nezávislí na velkých pánech. Nejde jen o křesťany, ale také o ty, kdo zůstali vyznavači hinduismu, ale získali vědomí vlastní hodnoty. To otřáslo náboženským i sociálním systémem a vyvolalo to panickou reakci vůči křesťanství. Ale je pravda, že mnoho chudých lidí se přidalo ke křesťanským společenstvím a považují je za svůj domov. Tahle skutečnost vyvolala ostrou reakci a obvinění z tzv. obracení těchto lidí. Indická ústava ovšem zajišťuje náboženskou svobodu, včetně práva na změnu náboženství, pod podmínkou, že k ní nedochází pod tlakem. A v této oblasti je zdroj velkých nepochopení, způsobeným zaměňováním náboženských příčin ? jako zpochybnění kastovního systému ? za ekonomické, totiž získání nezávislosti těch, kdo dříve byli vykořisťováni. K tomu přistupuje ještě politická stránka věci. V roce 2004 v Indii prohrála volby nacionalistická Lidová strana. Jako člen koalice zůstala nicméně ještě ve státu Orissa. Přestože je menšinovou stranou koalice, chce řadu věcí diktovat. V příštím roce jsou další volby a politické strany hledají nějakého společného jmenovatele. Současná situace jim umožňuje razit heslo: ?Vidíte, je tady ohrožení, jsme v krizi. Nabízíme vám její řešení. Spočívá v návratu k čistě hinduistickému způsobu života, nejen v politice a parlamentu, ale také ve společnosti. Proč by se měli ti chudí vyvyšovat? Po smrti, v novém vtělení dostanou novou šanci ? jen když nás budou poslouchat.? A do téhle situace vstupuje křesťanství, zpochybňující mýtus sociální nespravedlnosti, kterou tam považují za spravedlnost. V hinduistech to vyvolává nejistotu, začínají podléhat panice, strachu o svou existenci. Uchylují se k násilí a k metodám, o kterých jsme mluvili.?

To, co říkáte, potvrzuje informace přicházející z Indie, že všechno bylo naprogramované předem. Vražda jednoho z hinduistických vůdců 23. srpna byla rozbuškou, která vyvolala konflikt. Policie pak zavírala oči před tím, co se dělo ? a podle některých dokonce hinduistickým radikálům přímo pomáhá.

?Swami Laxmanananda Saraswati byl zavražděn maoistickou skupinou, která má jistý vliv v severní části Indie. Fundamentalistická frakce Lidové strany celou záležitost silně manipuluje, protože maoisté také přicházejí za lidmi mimo kast s hesly, které známe z doby komunismu. Hlásají tzv. spravedlnost, kterou nelze dosáhnout demokratickou, pokojnou cestou, ale jen násilím. Církev samozřejmě také prosazuje sociální spravedlnost, ale jinak ? angažuje se v životě těch lidí, vytváří vzdělávací systém. Političtí vůdci tyto dva fenomény spojili a říkají: ?Podívejte, mezi křesťany a maoisty není velký rozdíl. Tam šlo o útok na nás a my teď zaútočíme na křesťany.? Maoisté nejsou vidět, pracují v podzemí. Křesťané jsou ale na očích, pracují ve vlastních institucích a strukturách. Maoisté se skrývají. A konec konců v tomto případě se dokonce k vraždě oficiálně přiznali.?

Všechno začalo v Orisse a pak se to šířilo do dalších států...

?Nejvíce utrpěly dva státy: Orissa a Madhja Pradeš. Právě tam církev nejvíce vstoupila do světa chudých lidí, tzv. dalitů a adiwasů. V Indii je vůbec zvláštní situace. Můžeme rozlišovat dva světy: drawidijský, na jihu, a árijský, na severu. V drawidijském světě křesťanství není považováno za cizí prvek. Ve státech Kerala a Tamil Nadu je podle tradice přítomné od časů sv. apoštola Tomáše a později posílené sv. Františkem Xaverským. Patří do mozaiky místní kultury. Přestože i tam tvoří křesťané menšinu, nejsou považováni za cizince. Oproti tomu do árijského světa vstoupilo křesťanství významněji až v koloniálním období. A od prvopočátku bylo považováno za něco cizího. Proto na jihu, například v Mangaluru, může dojít k útoku na církev, ale nerozroste se do rozměrů takového hnutí, jaké představuje strana Bharatija Džanata. Za to na severu, v árijském světě, vstupuje do hry důraz na cizorodost křesťanství jako náboženství, které neodpovídá místní mentalitě.?

Jak zastavit pronásledování křesťanů?

?Potřeba je velká křesťanská solidarita. Je nutné mluvit nahlas o tom, že se děje zjevná nespravedlnost.?

Setkal jste se v posledních měsících s projevy takové solidarity?

?Myslím, že ne. Církev vystupuje na obranu pronásledovaných, ale politici a mezinárodní organizace mlčí. Když myslím na současnou situaci, stále více se mi vybavují Churchillova slova: ?Nemáme přátele, máme zájmy!? Stále častěji se s tímto postojem setkáváme u evropských politiků, kteří vyšli z křesťanského kontextu. Nejen že ?Máme své zájmy?, ale k tomu ještě: ?pravda ani spravedlnost nás nezajímá.? A to je bohužel velmi smutné. Přistupuje k tomu také neustálá manipulace, s níž se setkáváme ve sdělovacích prostředcích, v politice a v ekonomii. Organizace, které se zabývají propagací sociální spravedlnosti a obranou utlačovaných, jakoby umlkly. Proč? Protože křesťanství má v sobě sílu. Navzdory těžké světové situaci, navzdory jisté krizi v církvi nebo v křesťanství vůbec a ústupu směrem k agnosticismu v zemích s křesťanskými kořeny, křesťanské poselství má svou sílu. Nero a další císaři pronásledovali křesťany nikoliv z obavy před ohrožením z jejich strany, jako organizované skupiny, ale kvůli ideálům, které hlásali. Navzdory nedokonalostem lidí církve, křesťanství a evangelium jsou ohromně nosné, plné energie, která je schopná měnit skutečnost. Právě toho se bojí hinduističtí fundamentalisté v Orisse. Bojí se, že křesťané změní jejich dobře uspořádaný svět, že ho znejistí. Ale křesťanství se neobává jen strana Bharatija Džanata, stejně tak se ho bojí i vlády evropských států ? a proto ho nepodpoří. Naopak, dělají hodně proto, aby církev ?doběhli? ? řečeno delikátně.
Křesťanství připomíná určité hodnoty. Pokud ideje nejsou založené na etickém základě, jak to neustále připomínal Jan Pavel II., rozpadnou se. Dokonce i když budou takové jako byly ideály francouzské revoluce: volnost, rovnost, bratrství. Bez etického základu se obrátí v opak a stanou se diktaturou.?

To byl rozhovor s o. Konradem Kelerem, zástupcem generálního představeného kongregace verbistů.

přeložila Johana Bronková

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.