Rádio Vaticana

Křesťanské kořeny liberalismu

29.11.2008

S Marcellem Perou o jeho nové knize

Na pultech italských knihkupectví se tento týden objevila nová kniha filosofa Marcella Pery ?Proč se máme považovat za křesťany. Liberalismus, Evropa, etika?, vydaná nakladatelstvím Mondadori. Studii uvádí list Benedikta XVI. adresovaný autorovi, ve kterém Papež zdůrazňuje, že podstata liberalismu je zakořeněna v křesťanském pohledu na svět. Už titul knihy někdejšího předsedy italského senátu se odvolává na tezi jiného liberálního myslitele, Benedetta Croceho, ?Proč se nemůžeme nepovažovat za křesťany.? Autora knihy oslovil redaktor Vatikánského rozhlasu, Alessandro Gisotti:

?Croce pozvažoval křesťanství za jakousi fázi, za přechodný okamžik, období absolutního ducha, v němž křesťanství historicky sehrálo roli sice zásadní, ale v budoucnu mělo být překonáno. Podle Croceho mělo být překonáno jiným typem náboženství, které nazýval ?náboženství svobody?. Já jsem ale přesvědčen, že je tady daleko užší konceptuální souvislost mezi liberalismem a křesťanstvím. Prvním z konceptů, na kterých je založen liberalismus, je svoboda jednotlivce a lidská důstojnost ? a to jsou koncepty typicky křesťanské. Jde tedy o společný původ.?

Proč se tedy dnešní liberalismus stal anti-křesťanským a jaké důsledky může mít ? podle vás ? tato rezignace na náboženský, křesťanský charakter?

?Pokud jde o Evropu, máme historické vysvětlení. Mnoho liberálů se často ocitalo v konfliktu s katolickou církví ? je to hořká skutečnost evropských dějin. V Americe k ničemu podobnému nedochází. Některé národní státy ? Itálie, Francie ? se konstituovaly jako takové v boji a v konfrontaci s katolickou církví. Odtud má původ to, čemu říkáme antiklerikalismus a ten posléze vyvolal další jev, který ve své knize nazývám ?laická rovnice?, tzn. liberální rovná se nekřesťanský. A to je chyba, protože je sice možné vést historickou debatu o zásluhách a prohřešcích katolické církve v Evropě v době zakládání národních států, ale není možné takto diskutovat o důležitosti křesťanského poselství. Dnes už je to dosti zřejmé. Když se totiž řídíme touto volbou, tedy přejdeme-li od antiklerikalismu k antikristianismu ? tedy odpadneme od křesťanství ? přijdeme zároveň o ony vlastnosti, ctnosti, ba samé základy oněch svobod a práv, na kterých jsou založeny naše liberální státy.?

Evropa má ve vaší studii centrální místo. Evropa, která ? jak říkáte ? uprostřed snahy být otevřenější a integrovat do sebe nové podněty, přišla o svou identitu, o své kořeny. I v této věci nacházíte styčné body s Benediktem XVI., ale v podstatě i s Janem Pavlem II.

?Ano, přesně tak: všichni si pamatujeme, že Jan Pavel II. mnohokrát naléhavě mluvil, kázal a psal o křesťanských kořenech Evropy. Ani to nesmí být zapomenuto. Je to důležité, protože křesťanská tradice, která platila od křtu Evropy, počínaje krizí římského impéria až dodnes, tato tradice je tím, co dává identitu a všechny důležité charakteristiky a ctnosti evropskému člověku... Je to historie jistě pohnutá, je to také historie konfliktů, ale křestní akt je tím, co poskytlo identitu evropskému člověku a může ho odlišit od jiných, spolu s přijetím evangelia ? pak transformovaného na občanské poselství.?

přeložila Johana Bronková

Johana Bronková