Rádio Vaticana

Sociologicky nejúspěšnější nabídka ?náboženského trhu?

28.12.2008

Představme si někoho, kdo nemá rád letadla, nikdy proto letadlem neletěl a navíc považuje všechny ty, kdo letadla používají za nedůvěryhodné podivíny. Pokud by někdo takový vydával odborné příručky o letadlech anebo zastával místo na katedře aeronautiky, pak by zřejmě nebylo něco v pořádku. Toto přirovnání používá Rodney Stark, uznávaný americký sociolog náboženství, když hovoří o profesorech religionistiky , z nichž mnozí nejen že víru nepraktikují, ale náboženstvím pohrdají a věřící považují za takřka nevyléčitelně zpozdilé.

Zmíněný americký sociolog je autorem mnoha knih. V knize Objev Boha, Původ velkých náboženství a evoluce víry (Discovering God, The Origins of the Great Religions and the Evolution of the Belief, Harper San Francisco, 2007) poukazuje na to, že historický vývoj ukazuje neplatnost dřívější všeobecně sdílené teze z oblasti sociologie náboženství, která má původ v 18.století a tvrdí, že náboženství jsou určena k postupnému zániku. Stark poukazuje na to, že tento předpoklad se nepotvrdil. Původní osvícenská idea se sice postupně přeměnila na sofistikovanější teorie sekularizace, podle nichž rozšíření demokracie a náboženské svobody způsobí, že každá víra nakonec ztratí význam. Právě americká sociologická realita totiž ukazuje, že náboženství naopak vzkvétá. Všimnul si toho již v 19.století Alexis Tocqueville (1805-1859), kterého ne náhodou citoval Benedikt XVI. během své letošní návštěvy Spojených států. Ukazuje se, že právě přítomnost různých náboženských vyznání na takzvaném ?trhu náboženských přesvědčení? prospívá náboženství jako takovému a to díky jakési konkurenci mezi nimi. Jde pochopitelně jenom o metaforu.

Stark nepokládá apriorně náboženství za pouhé zboží, které je k dispozici individuálním potřebám. Náboženské učení představuje v přeneseném smyslu jako ?nabídku?, která ve společnosti nemá jenom vedlejší význam, jak to tvrdily osvícenské koncepce, které odůvodňovaly poptávku po náboženství jenom vedlejšími historickými okolnostmi, např. chudobou, politickými krizemi či přírodními katastrofami. Ze sociologického hlediska má náboženské učení naprosto zásadní roli. Americký sociolog ? stále v duchu svého přirovnání ? zkoumá náboženskou evoluci nikoli z hlediska poptávky, jako tomu je právě v onom osvícenském paradigmatu, nýbrž z hlediska nabídky. Právě náboženská nabídka se totiž v dějinách mění, zatímco poptávka zůstává velice stabilní, protože zřejmě souvisí se samotným lidským založením, lidskou přirozeností.

Autor si klade otázku, odkud se bere nabídka, tzn. náboženské učení. Víme přirozeně velmi málo o náboženské prehistorii, ale víme zcela určitě, že v dějinách to nebyly silné státy, které by svým občanům dokázaly vnutit nějaká oficiální náboženství, třebaže o to usilovaly. Jejich úsilí zjevně vyšlo naprázdno a namísto toho se prosadilo náboženské učení, které bylo sociologicky zcela bezvýznamné, tzn. radikálně menšinové. Polyteistické náboženství bylo státem dotované a v antických chrámech praktikované takřka bez účasti lidu. Fungovalo prakticky jenom jako fasáda státního zřízení. Pád tohoto státního náboženství však způsobila právě nová nabídka, která se prosadila sama svou vnitřní silou, totiž křesťanství.

Na náboženském trhu se tak podle Starka vyskytují dvě základní nabídky. Jednu představuje božství, jež je neosobní a vzdálenou energií, která je člověku více či méně k dispozici. A tou druhou je Osobní existence, která se stará o svět i člověka. Náboženský trh potvrzuje jednoznačně úspěch té druhé nabídky. Monoteismus je přesvědčivý především tím, že mluví o Bohu, který se o nás zajímá, a je tedy logické, že tento Bůh nestojí mlčky v ústraní, ale dává o sobě znát, zjevuje se.

Ne každé zjevení je však stejné. Americký sociolog předkládá analýzu islámu, jehož podstatu spatřuje v nepředvídatelnosti jeho boha, který neuspořádává svět podle rozumu, takže by člověk mohl od tohoto světa svobodně dojít k jistému poznání jeho existence, může se jenom podrobit tomu, co je zjeveno Koránem, popřípadě politickou autoritou, v níž během dějin různými způsoby pokračuje působení Mohameda. Rodney Stark necituje Benedikta XVI., ani Řezenskou přednášku, ale jeho závěry jsou zcela analogické, pokud jde o riziko, že tento pojem boha vede k tomu, že se spory nebudou řešit odvoláním na rozum, nýbrž hrubou silou.

Americký sociolog pak přechází k závěrům. Na otázku, odkud přichází náboženství, odpovídá: Buď je to lidský vynález nebo skutečně přichází od Boha, který se zjevuje rozumu člověka. Tvrdí se, že humanitní vědy se nezabývají důkazy Boží existence, ani tím, zda Bůh existuje či nikoliv, poněvadž to nepřísluší vědecké metodě, která je z definice objektivní. Stark tuto definici dlouhá léta zastával, ale dnes přiznává, že už si není zdaleka tak jistý tím, že do sociologie nepatří tvrzení, podle něhož náboženství existují proto, že se osobní Bůh lidem zjevil.

Pokud totiž neexistuje Bůh, není žádné náboženství ?zjevené?, a zjevnou by se naopak stala naivita, s níž západní agnostici a ateisté hájí islám. Podle Starka tedy i sociologie stejně jako každá věda umožňuje člověku dobrat se závěru, že Bůh existuje. Popření této sociologické evidence by podle něho bylo možné jedině aktem jakési ?ateistické víry?.

Přitom přirozeně platí, že prezentuje-li se jedno náboženství jako věrohodnější a tedy jako autenticky božské zjevení, neznamená to nezbytně, že se v dějinách také prosadí. Jako sociolog věrný své profesi Stark neustále připomíná ústřední význam demografického faktoru, který dnes ukazuje na úbytek křesťanů a přírůstek muslimů, zejména v Evropě.

Sociologie náboženství se tedy díky práci tohoto amerického badatele konečně dopracovala k otázce po Bohu, po jeho existenci a jeho přirozenosti, avšak ponechává si nadále - a nutno říci, díky Bohu - svou zásadní neschopnost předvídat inteligentní plán, který má s lidstvem a jeho dějinami Bůh.

Z týdeníku Il Domenicale, 28.prosince 2008
upravil a přeložil Milan Glaser

Massimo Introvigne