Rádio Vaticana

Přilnutí lidského ducha k Bohu je zdrojem světla

8.3.2009

Benedikt XVI. před Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry,
V uplynulých dnech, jak víte, jsem spolu se svými spolupracovníky z římské kurie konal duchovní cvičení. Byl to týden mlčení a modlitby, kdy se mysl i srdce mohly cele věnovat Bohu, naslouchání jeho Slovu a meditaci Kristových tajemství. S odhlédnutím od náležitých rozdílů je to tak trochu to, co se přihodilo apoštolům Petrovi, Jakubovi a Janovi, když je Ježíš vzal s sebou na vysokou horu a během modlitby se náhle proměnil: jeho tvář a jeho osoba se zaskvěly a rozzářily. Liturgie předkládá tuto slavnou epizodu právě dnes na druhou neděli postní (srov. Mk 9,2-10). Ježíš chtěl, aby jeho učedníci, zejména ti, kteří měli mít později odpovědnost za vedení rodící se církve, učinili přímou zkušenost jeho božské slávy, aby mohli čelit pohoršení kříže. Když pak nadejde hodina zrady a Ježíš odejdou stranou, aby se v Getsemanech modlil, vezme s sebou znovu Petra, Jakuba a Jana a žádá je, aby bděli a modlili se s Ním (srov. Mt 26,38). Oni to nedokáží, ale milost Kristova je podepře a pomůže jim uvěřit ve Vzkříšení.

Rád bych zdůraznil, že Ježíšovo Proměnění byla ve své podstatě zkušenost modlitby (srov. Lk 9,28-29). Modlitba totiž dosahuje svého vrcholu a proto se stává zdrojem vnitřního světla, když lidský duch přilne k tomu Božímu a jejich vůle se stávají vůlí takřka jedinou. Když Ježíš vystoupil na horu, ponořil se do kontemplace plánu lásky svého Otce, který jej poslal na svět, aby zachránil lidstvo. Vedle Ježíše se objevili Eliáš a Mojžíš na znamení toho, že svatá Písma shodně hlásají tajemství jeho Velikonoc, tj. že Kristus měl trpět a zemřít, aby vešel do své slávy (srov. Lk 24,26.46). V té chvíli Ježíš před sebou spatřil kříž, extrémní oběť, nezbytnou pro naše vysvobození z nadvlády hříchu a smrti. A ve svém srdci znovu opakoval své ?Amen?. Řekl ano, tady jsem, Otče, ať se stane tvá vůle. A stejně jako po křtu v Jordánu, přišlo z nebe znamení zalíbení Boha Otce: světlo, které Krista proměnilo, a hlas, který jej prohlásil za ?milovaného Syna? (Mk 9,7).

Spolu s půstem a skutky milosrdenství, modlitba utváří strukturu našeho duchovního života. Drazí bratři a sestry, vybízím vás, abyste našli v této postní době rozsáhlé momenty k mlčení, pokud možno k duchovní obnově, abyste se podívali na svůj život ve světle plánu lásky nebeského Otce. Nechte se vést v tomto intenzivnějším naslouchání Boha Pannou Marií, učitelkou a vzorem modlitby. Ona i v neprostupné temnotě Kristova utrpení, neztratila, ale střežila ve své duši světlo božského Syna. Proto ji vzýváme jako Matku důvěry a naděje.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV