Rádio Vaticana

Pouť Benedikta XVI. do Svaté země

2.5.2009

Vrcholí přípravy na pouť Benedikta XVI. do Svaté země, která proběhne ve dnech 8. až 15. května. Začínat bude v Jordánsku, kde mimo jiné navštíví baziliku Mojžíšovy připomínky na hoře Nebo, potom Jeruzalém, Betlém a Nazaret. Mezi hlavními etapami návštěvy je kromě posvátných míst křesťanů, také Yad Vashem, Mešita Skalního dómu na chrámové plošině a Západní zeď, tedy synagoga u stěny jeruzalémského chrámu, přezdívaná jako Zeď nářků, a palestinský uprchlický tábor. Blížící se cestu komentuje O.Federico Lombardi, který bude členem papežského doprovodu Benedikta XVI.:

?Den odjezdu Benedikta XVI. do Svaté země se blíží. Nejočekávanější a patrně nejvíce programově nabitá cesta jeho pontifikátu. V první řadě je to cesta víry, cesta, která je více než každá jiná opravdovou poutí: na posvátná místa událostí z dějin spásy, zejména vtělení, smrt a vzkříšení Ježíše Krista, Božího Syna.
Duchovní touha každého křesťana se stala spontánní prioritou papežů od doby, kdy se mezinárodní cesty staly konkrétní možností. Nikoli pro za nic byla pouť Pavla VI. do Svaté země absolutně první takovou zahraniční cestou. Byla to chvíle vskutku historická a příhodná pro katolickou církev, která tehdy pořádala koncil, pro ekumenické sblížení, kdy došlo k setkání s patriarchou Atenagorem, pro výzvu ke smíření mezi národy tohoto regionu a celého světa. Jan Pavel II. musel čekat dlouho než mohl uskutečnit tuto vytouženou pouť, ale potom měl to potěšení vykonat ji klidně, přímo uprostřed Velkého jubilea roku 2000, jako opravdový vrchol svého velkého pontifikátu s chvílemi naplněnými modlitbou a památnými gesty přátelství a blízkosti židovskému a palestinskému lidu a jejich minulým i soudobým bolestem.
Nyní je řada na Benediktu XVI. Víme jak nejistá je politická situace v oné oblasti a jak křehké jsou perspektivy míru. Papež se však přesto vydává na cestu s obdivuhodnou odvahou, která se zakládá na víře, aby mluvil o smíření a pokoji. Všichni jej musíme doprovázet nejenom obvyklou modlitbou, ale onou duchovní mobilizací, kterou Jan Pavel II. označoval výrazem ?velká modlitba?. Aby byla církev obnovena u svého zdroje, přiblížila se jednota mezi křesťany a nenávist dala konečně přednost usmíření.?

Federico Lombardi