Rádio Vaticana

Je ostudnou tragédií, že jedna pětina lidstva stále hladoví

4.5.2009

Od 1. května probíhá ve Vatikánu 15. plenární zasedání Papežské akademie sociálních věd na téma: ?Katolická sociální nauka a lidská práva.?
Papežská akademie sociálních věd se věnuje právům, ekonomii, politickým a dalším sociálním vědám z pozice katolické sociální nauky. Po studiu práce, demokracie, globalizace, solidarity a subsidiarity ve vztazích v sociální nauce církve se akademie vrátila ke stěžejní otázce důstojnosti lidské osoby a lidských práv, styčného bodu mezi naukou církve a současnou společností.
Šestatřiceti členou akademii dnes přijal na audienci Benedikt XVI. Ve své promluvě k ní připomněl, že mnoho velkých náboženství a filosofů mluví o tom, co se výstižně nazývá jako ?zlaté pravidlo? a je formulováno v Lukášově evangeliu: ?Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim.? Církev tato základní práva vždy potvrzovala, i když byla v různých kulturních a historických kontextech různě formulována a byly jim připisovány různé stupně významu. Všechny lidské bytosti jsou stvořeny k obrazu a podobě Boha, mají stejnou přirozenost, která je pojí a volá po všeobecném respektu.
Papež také připomíná, že v polovině minulého století, po dvou světových válkách, byl také nový systém mezinárodního práva založen na lidských právech. V centru těchto práv stojí právo na život, právo na svobodu svědomí a na náboženskou svododu.

?Striktně řečeno, lidská práva nejsou pravdami víry, i když jsou patrná ? a dokonce vycházejí plně na světlo ? v Kristově poselství, protože jen v tajemství vtěleného Slova se opravdu vyjasňuje tajemství člověka. (GS 22) Víra jim dává další potvrzení. Je logické, že muži a ženy, žijící a jednající jakožto duchovní bytosti ve fyzickém světě, se přesvědčují o pronikavé přítomnosti logosu, který je uschopňuje k rozlišování nejen mezi pravdou a lží, ale i mezi dobrem a zlem, lepším a horším, spravedlností a nespravedlností. Schopnost rozlišovat ? tato základní síla ? činí každou osobu schopnou pochopit ?přirozený zákon,? který není nic jiného než podíl na věčném zákoně. Přirozený zákon je všeobecné vodítko poznatelné všem, základ, na němž se všichni lidé mohou vzájemně chápat a milovat. Lidská práva jsou tedy skutečně zakořeněna v Bohu, který stvořil každou lidskou osobu s inteligencí a svobodou.?

Lidská práva mohou být podporována všemi lidmi dobré vůle, nezávisle na jejich vyznání.

?Na jednu stranu musí být lidská práva neustále očišťována vírou, protože jsou stále ohrožována určitou etickou slepotou zapříčiněnou vášní a hříchem. Na druhou stranu, protože si lidská práva musí stále znovu osvojovat nové generace a každý jedinec, a protože lidská svoboda, která se uskutečňuje řadou svobodných rozhodnutí ? je stále křehká, potřebuje lidská osoba nepodmíněnou naději a lásku, která může být nalezena v Bohu a která vede k účasti na Boží spravedlnosti a štědrosti vůči druhým.?

V závěru promluvy Benedikt XVI. připomněl několik nejvážnějších sociálních problémů nedávné doby. Mezi ně řadí rozpor mezi rovným připisování práv a nerovným přístupem k tomu, co tato práva skutečně znamenají. ?Pro křesťany, kteří denně žádají Boha, aby nám dal dnes chléb náš vezdejší, je ostudnou tragédií, že jedna pětina lidstva stále hladoví,? řekl papež a vyzval k ochraně životně nutných vodních a energetických zdrojů, k solidaritě s nejslabšími zeměmi a k podpoře subsidiarity . Světové představitele pak povzbudil ve vytváření efektivních strategií v boji proti sociálním nerovnostem.

Markéta Šindelářová