Tady se definitivně změnily dějiny lidstva

15.5.2009 

Benedikt XVI. v bazilice Božího hrobu, Jeruzalém

Drazí přátelé v Kristu,
hymnus chval, který jsme před chvílí zpívali, nás pojí se zástupy andělů a s církví všech dob i míst, se ?slavným kůrem andělským, vznešenou společností proroků a bělostným šikem mučedníků,? když vzdáváme Bohu chválu za dílo našeho vykoupení, dokonaného v utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Před tímto Svatým hrobem, kde Pán ?přemohl bodec smrti a každému věřícímu otevřel nebeské království,? vás všechny zdravím v radosti velikonočního období. Děkuji patriarchovi Fouadu Twalovi a otci kustodovi Pierbattistovi Pizzaballovi za jejich laskavá slova na uvítanou. Rád bych stejně tak vyjádřil své uznání za přijetí, kterého se mi dostalo od patriarchů řecké pravoslavné církve a arménské apoštolské církve. S vděčností zde zaznamenávám přítomné zástupce ostatních křesťanských komunit ve Svaté zemi. Zdravím kardinála Johna Foleyho, velmistra Řádu Božího hrobu, i další zde přítomné rytíře a dámy řádu a děkuji za pevnou podporu, kterou poskytují poslání církve v zemi, posvěcené pozemskou přítomností Páně.

Evangelium sv. Jana nám předkládá působivé vyprávění, jak Petr a milovaný učedník přišli onoho velikonočního rána k prázdnému hrobu. Dnes, z odstupu takřka dvaceti století, se Petrův nástupce, římský biskup, ocitá před tímtéž prázdným hrobem a rozjímá o tajemství vzkříšení. V apoštolových stopách chci opět před lidmi naší doby hlásat pevnou víru církve, že Ježíš Kristus ?byl ukřižován, umřel a byl pohřben? a že ?třetího dne vstal z mrtvých.? Usedl po pravici Otce, poslal nám svého Ducha na odpuštění hříchů. Mimo něho, kterého Bůh ustanovil Pánem a Kristem, ?není pod nebem dáno lidem žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy? (Sk 4,12).

Když stojíme na tomto svatém místě a uvažujeme o oné podivuhodné události, jak bychom mohli necítit, že nám ?to proniklo srdce? (srov. Sk 2,37), podobně jako ti, kteří první slyšeli v den Letnic Petrovo kázání? Tady Kristus zemřel a vstal z mrtvých, aby už nikdy nezemřel. Tady se definitivně změnily dějiny lidstva. Dlouhá vláda hříchu a smrti byla zničena vítězstvím poslušnosti a života; dřevo kříže vyjevuje pravdu o dobru a zlu; soud Boží nad tímto světem byl pronesen a milost Ducha Svatého byla vylita na celé lidstvo. Tady nás Kristus, nový Adam, poučil, že zlo nemá nikdy poslední slovo, že láska je silnější než smrt a že budoucnost naše i budoucnost celého lidstva spočívá v rukou věrného a prozíravého Boha.

Prázdný hrob mluví o naději, která neklame, poněvadž je darem Ducha života (srov. Řím 5,5). Toto poselství vám chci zanechat dnes, na závěr své pouti do Svaté země. Kéž v srdci každého člověka těchto zemí z Boží milosti stále znovu povstává naděje! Kéž zakoření ve vašich srdcích, přebývá ve vašich rodinách a společenstvích a povzbuzuje každého z vás ke stále věrnějšímu svědectví Knížeti pokoje! Církev ve Svaté zemi, kde často zakoušela temné tajemství Golgoty, nesmí nikdy přestat být neochvějným poslem naděje, kterou tento prázdný hrob hlásá. Evangelium nám říká, že Bůh může učinit všechno nové, že dějiny se nutně neopakují, že paměť může být očištěna, že hořké plody vzájemného obviňování a zášti lze překonat a že spravedlivá a pokojná budoucnost prosperity a spolupráce může vzejít každému člověku, celé lidské rodině a zvláště lidu, který žije v této zemi, tak drahé Spasitelovu srdci.

Tento starobylý kostel Anastasis, Vzkříšení, je němým svědectvím jak tíže naší minulosti se všemi jejími nedostatky, nedorozuměními a konflikty, tak zároveň slavného příslibu, který nadále vyzařuje z prázdného Kristova hrobu. Toto svaté místo, kde se Boží moc zjevila ve slabosti a lidské utrpení bylo proměněno Boží slávou, nás vybízí, abychom znovu pohlédli očima víry na tvář ukřižovaného a vzkříšeného Pána. Kéž v rozjímání jeho oslaveného těla, zcela proměněného Duchem, plněji pochopíme, že také nyní, skrze křest, ?prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání? aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle? (2 Kor 4,10-11). Také nyní v nás působí milost vzkříšení! Kéž se rozjímáním tohoto tajemství probudí naše síly, abychom jako jedinci i jako členové církevních společenství rostli skrze obrácení, pokání a modlitbu v životě podle Ducha. Kéž nám moc tohoto Ducha pomůže, abychom překonávali také každý konflikt i napětí, rodící se z těla, a odstraňovali všechny vnitřní i vnější překážky, které stojí v cestě našemu společnému svědectví Kristu a moci jeho smiřující lásky.

Těmito slovy povzbuzení, drazí přátelé, uzavírám svou pouť na posvátná místa našeho vykoupení a znovuzrození v Kristu. Modlím se, aby církev ve Svaté zemi čerpala z rozjímání nad prázdným hrobem Vykupitele stále více sil. Církev je povolána, aby v tomto hrobě pohřbila všechny své úzkosti a strachy a denně znovu vstávala a pokračovala na své cestě ulicemi Jeruzaléma, Galileje i jinde a hlásala přitom vítězství Kristova odpuštění a příslib nového života. Jako křesťané víme, že pokoj, po kterém prahne tato země, rozdrásaná konflikty, má jméno: Ježíš Kristus. ?On je náš pokoj,? smířil nás s Bohem v jednom těle skrze kříž a ukončil na svém těle nepřátelství (srov. Ef 2,14). Do jeho rukou proto svěřme veškerou naději na budoucnost, právě tak jako on svěřil v hodině temnot svého ducha do rukou Otci.

Dovolte mi, abych skončil zvláštním slovem povzbuzení pro své bratry biskupy a kněze i pro řeholníky a řeholnice, kteří slouží milované církvi ve Svaté zemi. Tady před prázdným hrobem, v samotném srdci církve, vás vybízím, abyste obnovili nadšení svého zasvěcení se Kristu a svého nasazení v láskyplné službě jeho mystickému tělu. Nesmírné je vaše privilegium vydávat svědectví Kristu v této zemi, kterou posvětil svou pozemskou přítomností a službou. V pastorační lásce předávejte svým bratřím a sestrám a všem obyvatelům této země schopnost vnímat Vzkříšeného, jehož přítomnost uzdravuje a jehož láska usmiřuje. Ježíš žádá po každém z nás, abychom byli svědky jednoty a míru pro všechny, kteří žijí v tomto Městě pokoje. Kristus jako nový Adam je zdrojem jednoty, k níž je povolána celá lidská rodina a jejímž znamením a svátostí je církev. Jako Beránek Boží je zdrojem smíření, které je zároveň darem Božím i posvátnou, nám svěřenou povinností. Jako Kníže pokoje je zdrojem onoho pokoje, který přesahuje každé chápání, pokoje nového Jeruzaléma. On ať je vaší oporou ve zkouškách, útěchou v bolestech a potvrzením úsilí hlásat a šířit jeho království. Vám všem a těm, kteří jsou svěřeni vaší pastorační péči, uděluji ze srdce své apoštolské požehnání jako záruku velikonoční radosti a pokoje.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.