1.12.2009
Benedikt XVI. zaslal poselství účastníkům sympozia na téma ?Od Galileova dalekohledu k evolutivní kosmologii. Věda, filosofie a teologie v dialogu?, pořádaného v těchto dnech (30.11.-2.12.) Papežskou Lateránskou univerzitou a Papežskou akademií věd u příležitosti Mezinárodního roku astronomie.
Papež v úvodu svého listu poukazuje na důvod vyhlášení Mezinárodního roku astronomie, totiž 400. výročí toho, kdy Galileo ?poprvé nasměroval k nebi ?nástroj, který vynalezl ? jak sám Galileo píše ? osvícen božskou milostí?. To co pisánský vědec uviděl, pak sám užasle komentoval: ?Je zajisté něco ohromujícího vidět nezměrné množství nehybných hvězd, které dodneška běžným zrakem nebylo možné spatřit, bezpočet hvězd, nikdy předtím neviděných, které více než desetinásobně přesahují počet těch starých a již známých hvězd?.? Končí Benedikt XVI. citaci z Galileova spisu Siderius nuncius a kousek níže konstatuje:
?Tímto objevem se v kultuře zrodilo vědomí, že stanula v ústředním bodě lidských dějin. Věda se stala něčím odlišným než za jakou ji antika vždycky považovala. Aristoteles umožnil dobrat se jistého poznání jevů, vycházeje ze zřejmých a univerzálních principů; Galileo nyní konkrétně ukázal jak přiblížit a pozorovat jevy samotné, abychom porozuměli jejich skrytým příčinám. Deduktivní metoda ? pokračuje papež ? ustoupila metodě induktivní a otevřela cestu experimentování. Pojetí vědy, které trvalo po celá staletí, se postupně začalo měnit, a nastoupilo cestu k modernímu pojetí světa a člověka. Galileo se vydal na neznámé cesty vesmíru a otevřel bránu k nahlížení jeho stále se rozšiřujících prostorů.
Objev pisánského vědce také dovolil, pravděpodobně aniž by to měl v úmyslu, vydat se v čase cestou zpět, a vyvolal otázky týkající se samotného původu kosmu. Vyšlo najevo, že i vesmír, který vyšel z rukou Stvořitele, má své dějiny; ?vzdychá a sténá v porodních bolestech? ? jak praví apoštol Pavel ? v naději, že bude vysvobozen ?z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí? (Řím 8,21-22). Ani dnes nepřestává vesmír vzbuzovat otázky, na které však pouhé pozorování nedokáže dát uspokojivou odpověď: samotné přírodní a fyzikální vědy nestačí.
Zůstává-li totiž analýza jevů uzavřena v sobě samé, riskuje to, že představí vesmír jako neřešitelnou záhadu: matérie však má jistou srozumitelnost, jež je s to oslovit rozum člověka a ukázat mu cestu, která přesahuje pouhý jev. A Galileova lekce nabízí takovouto úvahu.
Nebyl to snad sám Pisánský vědec, který tvrdil, že Bůh napsal knihu přírody formou matematického jazyka? Matematika je přece vynálezem lidského ducha k tomu, aby porozuměl stvoření. Je-li však příroda skutečně strukturována matematickým jazykem a matematika vynalezená člověkem může dosáhnout jejího porozumění, pak to znamená, že se potvrdilo něco mimořádného: objektivní struktura vesmíru a intelektuální struktura lidského subjektu se shodují, subjektivní rozum a objektivizovaný rozum v přírodě jsou identické. Nakonec tedy existuje ?jediný? rozum, který oba spojuje a vyzývá k pohledu na jediný stvořitelský Rozum.
Otázky po nezměrností vesmíru, jeho původu a cíli, jakož i po jeho porozumění, nepřipouštějí jenom jednu odpověď vědecké povahy. Kdo hledí na vesmír podle vzoru Galilea nemůže se zastavit jenom u toho, co pozoruje dalekohledem, musí pokračovat dále a ptát se na smysl a cíl, ke kterému je celé stvoření orientováno.
V této fázi pak filosofie a teologie nabývají důležitého významu a vybízejí k cestě za dalšími poznatky. Filosofie, stojící před úkazy a krásou stvoření, se svým úsudkem snaží pochopit přírodu a poslední cíl kosmu. Teologie, založená na zjeveném Slovu, zkoumá krásu a moudrost lásky Boha, který zanechal Své stopy ve stvořené přírodě (srov. sv.Tomáš Akvinský, Summa theologie, Ia, q.45, a.6). Do tohoto gnoseologickém pohybu jsou zapojeny rozum i víra; obě nabízejí své světlo. Čím více narůstá poznání složitosti kosmu, tím více žádá pluralitu nástrojů, které budou schopny ho nasytit. Není na obzoru žádný konflikt mezi různými poznatky přírodních věd, filosofie a teologie. Naopak, jen do té míry, v níž dovedou navázat dialog a vyměňovat si odpovídající kompetence, budou s to představit dnešním lidem opravdu účinné výsledky.
Galileův objev byl rozhodující etapou v dějinách lidstva. Od něho se odvíjejí velké výdobytky a vynálezy nástrojů, umožňujících cenný technologický pokrok, ke kterému se došlo. Od satelitů, které pozorují různé fáze vesmíru, jenž se stává paradoxně stále menším, až k těm nejvíce sofistikovaným zařízením užívaným v biomedicínském inženýrství ? všechno ukazuje velikost lidského intelektu, který je podle biblického přikázání povolán ?podmanit si? celé stvoření (srov. Gen 1,28), ?pečovat? o ně a ?chránit? ho (srov. Gen 2,15).
Vždycky však existuje subtilní riziko, které se pojí s mnohými výdobytky, že totiž člověk bude důvěřovat pouze vědě a zapomene pozvedat zrak nad sebe, k transcendentnímu Bytí, Stvořiteli všeho, který v Ježíši Kristu zjevil svou tvář Lásky. Jsem si jist, že interdisciplinární rozměr tohoto sympozia umožní chápat jednotící vizi, plod společné práce pravého pokroku vědy v kontemplaci kosmu.?
Píše Benedikt XVI. v závěru poselství, datovaném ve Vatikánu 26.listopadu 2009.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.