10.1.2010 

Homilie Benedikta XVI. na svátek Křtu Páně, Sixtinská kaple

Drazí bratři a sestry,
Na svátek Křtu Páně mám i letos to potěšení udělit svátost křtu několika dětem, které rodiče představují církvi. Buďte vítáni, drazí tatínkové a maminky těchto maličkých, i vy kmotři a kmotry, přátelé a příbuzní, kteří je doprovázíte. Děkujme Pánu, který dnes volá těchto sedm holčiček a sedm chlapečků, aby se stali jeho dětmi v Kristu. Provázíme je modlitbou a láskou a s radostí je přijímáme do křesťanského společenství, které se odedneška stává také jejich rodinou.

Svátkem Ježíšova Křtu začíná období Pánova působení, které začalo o Vánocích v Betlémě narozením vtěleného Slova, které kontemplovali Maria, Josef a pastýři v poníženosti jeslí a které prošlo významnou etapou Epifanie, kdy se Mesiáš zjevil všem národům zastoupených Mudrci. Dnes se Ježíš zjevuje na březích řeky Jordánu Janovi a lidu Izraele. Je to první příležitost, ve které jako zralý muž, poté co odešel z Nazaretu, vstupuje na veřejnost. Nalézáme Ho v neobvyklé scéně u Jana Křtitele, za kterým přichází velké množství lidí. V úryvku z evangelia, které jsme slyšeli, svatý Lukáš nejprve podotýká, že lid ?byl plný očekávání? (3,15). Zdůrazňuje tak očekávání Izraele, a postřehuje tak v oněch lidech, kteří opustili své domovy a obvyklé závazky, hlubokou touhu po jiném světě a nových slovech, které patrně nalézají ve Křtitelových přísných, náročných slovech, jež jsou však plny naděje. Křest, udělovaný Janem, je křtem pokání, znamením, jež vybízí k obrácení, ke změně života, protože se blíží Ten, který ?bude křtít Duchem svatým a ohněm? (3,16). Nelze totiž očekávat nový svět a zůstat přitom ponořeni v egoismu a návycích, pojících se ke hříchu. Také Ježíš opouští domov a obvyklé zaměstnání, aby se vydal k Jordánu. Přichází v zástupu, který naslouchá Křtitele a staví se do řady jako všichni v očekávání, že bude pokřtěn. Jan, jakmile jej spatří, vytuší, že v onom Muži je něco jedinečného, že je tajemným Jiným, kterého očekával a k němuž celý svůj život směřoval. Chápe, že se ocitnul před Někým větším než je on a že mu není hoden ani rozvázat řemínek u opánků.

U řeky Jordán se Ježíš vyjevuje v mimořádné pokoře, která připomíná chudobu a jednoduchost Dítěte, položeného do jeslí, a předjímá pocity, s nimiž na sklonku svých pozemských dní přistoupí k mytí nohou svých učedníků a podstoupí úděsné pokoření kříže. Syn Boží, Ten, který je bez hříchu, se staví mezi hříšníky, vyjevuje blízkost Boha cestám obrácení člověka. Ježíš bere na svá ramena tíhu viny celého lidstva, začíná své poslání tím, že zaujímá místo mezi hříšníky v perspektivě kříže.

Po křtu vychází z vody a zatímco je usebrán v modlitbě, otevírají se nebesa. Je to moment očekávaný zástupem proroků. ?Kéž bys protrhl nebe a sestoupil!?, volal Izaiáš (63,19). V této chvíli jakoby Lukáš naznačoval, že tato prosba byla vyslyšena. Vskutku, ?otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj? (3,21-22) a zazněla slova, která nikdy předtím nebyla slyšena: ?Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení? (v.22). Ježíš vystoupil z vody a - jak tvrdí svatý Řehoř Naziánský - ?nese přitom s sebou vzhůru svět a hledí na rozevřená nebesa, jež byla Adamovi i jeho potomkům uzavřena? (Promluva při Křtu Páně, PG 36). Otec, Syn a Duch svatý sestupují k lidem a zjevují svou lásku, která zachraňuje. Zvěst o narození Spasitele podávají andělé pastýřům, hvězda mudrcům z Východu a hlas samotného Otce představuje svého Syna přítomného ve světě lidem a vybízí je, aby hleděli ke zmrtvýchvstání, k vítězství Krista nad hříchem.

Radostná zvěst evangelia je ozvěnou tohoto hlasu, který se ozývá shůry. Právem proto Pavel, jak jsme slyšeli ve druhém čtení, píše Titovi: ?Projevila se přece Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem? (2,11). Evangelium je pro nás totiž milostí, která dává radost a smysl životu. Ona, pokračuje apoštol, ?nás vede k tomu, abychom se odřekli bezbožného života a světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně? (v.12); vede nás tedy ke šťastnějšímu, krásnějšímu a solidárnějšímu životu, k životu podle Boha. Můžeme říci, že se i pro tyto děti dnes otevřela nebesa. Obdrželi darem milost křtu a Duch svatý v nich přebývá jako ve chrámu a v hloubi proměňuje jejich srdce. Od této chvíle je bude hlas Otce také nazývat svými dětmi v Kristu a jeho rodině, kterou je církev, a daruje každému z nich vznešený dar víry. Tento dar, který nyní nemohou chápat plně, bude vložen do jejich srdce jako semeno plné života, které je připraveno se rozvinout a přinést plody. Dnes jsou pokřtěni ve víře církve, vyznávané rodiči, kmotry a kmotrami a přítomnými křesťany, kteří je pak povedou v následování Krista. Obřad křtu naléhavě poukazuje na téma víry již na začátku, když celebrant připomíná rodičům, kteří žádají pro své děti křest, že na sebe berou závazek ?vychovávat je ve víře?. Tento úkol je rodičům a kmotrům připomenut ještě silněji ve třetí části obřadu, který začíná slovy, jež jsou jim adresována: ?vám náleží úkol vychovávat je ve víře. Aby hřích neohrozil Boží život, který bude vašemu dítěti dán a který v něm poroste, musíte před ním vydávat svědectví Kristu slovem i životem. Když tedy podle své víry přijímáte tento úkol? vyznejte víru v Krista Ježíše, neboť to je víra církve a malé děti je možné křtít, jen když se církev za ně zaručí svou vírou?. Slova obřadu, naznačují, že vyznání víry a zřeknutí se hříchu rodiči, kmotry a kmotrami představují v určitém smyslu nezbytný předpoklad udělování křtu jejich dětem.

Bezprostředně před vylitím vody na hlavu novorozence pak přichází další zmínka o víře. Celebrant klade poslední otázku: ?My všichni jsme nyní s vámi vyznali víru celé církve. Chcete, aby také vaše dítě bylo v této víře pokřtěno?? A teprve po jejich kladné odpovědi je svátost udělena. Také v následných obřadech ? pomazání křižmem, předání bílé roušky a zapálené svíce, v gestu ?effata? ? představuje víra ústřední téma. ?Církev s důvěrou očekává, že budete světlo Kristovo v tomto dítěti opatrovat ? říká formule, jež doprovází předání svíce ? aby vaše děti?chodili ve světle Kristově, kéž žijí z víry až do konce, a až Kristus přijde, kéž mu vyjdou vstříc?; ?Dobrotivý Otče ? prohlašuje znovu celebrant v obřadu ?effata? ? tyto křesťany jednou pošleš, aby v plnosti Ducha svatého svědčili o tvém Synu?. Všechno je pak završeno závěrečným požehnáním, které znovu připomíná rodičům jejich závazek, aby byli svým dětem ?prvními svědky víry?.

Drazí přátelé, dnešek je pro tyto děti velkým dnem. Křtem se stali účastníky smrti a zmrtvýchvstání Krista, zahajují spolu s ním radostné a povznášející dobrodružství učedníka, které liturgie představuje jako zkušenost světla. Vskutku, při předání svíce, zapálené od velikonočního paškálu, církev prohlašuje: ?Přijměte světlo Kristovo!? Křest osvěcuje světlem Kristovým, otevírá oči pro jeho záři a uvádí do tajemství Boha božským světlem víry. V tomto světle budou děti, které přijmou křest, kráčet po celý život za pomoci slov a příkladu rodičů, kmotrů a kmoter. Ti se musejí snažit slovy a svědectvím svého života živit pochodeň víry těchto dětí, aby mohla zazářit v tomto našem světě, který se často potácí v temnotách pochybností, a aby mohly nosit světlo evangelia, jež je životem i nadějí. Jedině tak budou moci jako dospělí pronášet s plným vědomím formulaci, zařazenou na závěr dnešního obřadu vyznání víry: ?Tak věříme. Tak věří církev. A tuto víru vyznáváme a ona je naší slávou v Kristu Ježíši, našem Pánu.?

Víra je i za našich dnů darem, který třeba znovu objevovat, opatrovat a dosvědčovat. Tímto obřadem křtu Pán každému z nás umožní žít krásu a radost křesťanské existence, abychom mohli pokřtěné děti uvést do plného přilnutí ke Kristu. Svěřme tyto maličké mateřské přímluvě Panny Marie. Prosme ji, aby oděni bílým rouchem, znamením nové důstojnosti dětí Božích byli po celý svůj život věrnými učedníky Kristovými a odvážnými svědky evangelia. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.