Rádio Vaticana

Biskupové Anglie a Wallesu na návštěvě Vatikánu

25.1.2010

Ve Vatikánu jsou na kanonické návštěvě ad limina Apostolorum biskupové Anglie a Wallesu. Návštěva má zvláštní význam vzhledem k chystané návštěvě Svatého otce ve Velké Británii v září letošního roku. Tamní církev má 5 arcidiecézí a 17 diecézí. Katolíků je tu něco přes 5 miliónů, tedy necelých 9 % obyvatel. Skupinu biskupů, kterou dnes přijal na audienci Benedikt XVI., vede arcibiskup Westminsteru, mons. Vincent Gerard Nichols, předseda britského episkopátu. Ten také našemu rozhlasu prozradil, jaké výzvy leží před církví na britských ostrovech:

?Nedávný průzkum ukázal, že komunita je velmi smíšená a zaznamenala početní vzrůst, kterého jsme si nebyli plně vědomi. Další věc, které vyplula nyní na povrch, je to, že život z víry je mnohem intenzivnější ve velkých městech než na venkově. Tam čísla klesají, kněží stárnou a je tu mnoho potíží. Myslím, že tenhle průzkum také ukázal, že oproti zbytku společnosti jsou katolíci mnohem více angažovaní v záležitostech sociální spravedlnosti. To je pro nás povzbudivé, protože je to konkrétní projev sociální nauky církve a dokazuje to, že kromě známých problémů máme také řadu úspěšných příběhů k vyprávění.?

Církev přijímá řadu přistěhovalců, zejména z Polska a Filipín. Tato multietnická církev jistě představuje výzvu...

?Musím říci, že mnoho z přistěhovaleckých komunit přineslo našemu anglickému katolicismu nový život a nadšení. Byly tu problémy s těmi národními skupinami, které ? pochopitelně ? chtějí uchovat svou identitu a liturgické obřady. Ale ve většině případů se situace vyřešila dost dobře a daří se nám nacházet rovnováhu mezi integrací do jednoho liturgického společenství a uznáním hluboké duchovní potřeby věřících vyjadřovat svou víru mateřskou řečí.?

Velká Británie je jednou z nejvíce sekularizovaných společností v Evropě. Vy sám jste nedávno řekl, že ?prodala svou duši vědeckému poznání a materialismu na úkor náboženství?. Přesto je zde veliká žízeň po duchovnu...

?Britská společnost je dost složitá. Některé klíčové instituce, často univerzity a někdy vládní úřady se ve své legislativní činnosti zaměřují výhradně na faktické údaje, ale nemyslím, že to odráží veřejné smýšlení. Myslím, že se v této zemi vyskytuje nejistota ohledně toho, jaký typ společnosti vlastně chceme, jaké jsou pravé hodnoty, jež máme následovat a na které hluboké identitě stavět. Náboženská víra nám pomáhá žít v této nejistotě, protože nás otevírá transcendentnu a plnému vědomí toho, že nevíme a nekontrolujeme všechno. Jako církev se snažíme naplno plnit svou roli ve veřejné debatě na tato témata. A to znamená, že často musíme hovořit se statistikami v ruce. Jindy zase musíme do debaty vstoupit s rozumovými argumenty, spíš než s argumenty víry: to se týká například současné diskuze o asistované sebevraždě. Jindy se zase musíme snažit ukázat roli náboženské víry ve veřejném životě, takže musíme pracovat na různých úrovních.?

Jaké jsou vztahy s anglikánským společenstvím po nedávném vydání apoštolské konstituce ?Anglicanorum Coetibus??

?Nyní je postoj k ?Anglicanorum Coetibus? v jistém smyslu vyvážený. Na začátku tu byla silná reakce, kterou ale média trochu nafoukla. Teď jsme ve fázi ?usazování? a reflexe v modlitbě. Pro plné zhodnocení této papežovy iniciativy je potřeba vzít v úvahu důležité oznámení o zahájení třetí fáze rozhovorů Mezinárodní Anglikánsko ? Římsko-katolické komise. Tyto dvě věci spolu souvisejí. Odpověď Svatého otce dala rozhovorům komise pozitivní impuls, a tak zahájení jejich třetí fáze a vydání apoštolské konstituce není náhodné. V našem společném prohlášení s anglikánským arcibiskupem z Canterbury jsme také uvedli, že tento krok Svatého stolce ukončí období nejistot a domnívám se, že to byl pozitivní přínos širokému dialogu mezi katolickou církví a anglikánským společenstvím, který se odrazí také v této zemi.?

Říká mons. Vincent Gerard Nichols, předseda britského episkopátu.

Markéta Šindelářová