11.2.2010 

Státní sekretář Svatého stolce kard. Tarcisio Bertone je na návštěvě v Polsku, kde přijal čestný doktorát na Papežské teologické fakultě Univerzity ve Vratislavi. Dnes dopoledne tam v rámci slavnostní ceremonie pronesl přednášku na téma ?Demokracie a církev?. Jejím východiskem byla definice lidských práv, která se ? jak řekl kardinál Bertone ? nazývají ?univerzální nikoli proto, že byla uznána a ratifikována parlamentními většinami a veřejným míněním?, ale protože se vztahují k přirozenosti lidské bytosti, která ?v měnících se sociálních a historických podmínkách? zůstává neměnná. Zcela jinou věcí je, pokračoval dále kardinál, ?hovoří-li se o individuálních právech, přičemž dochází k transformaci tužeb na práva?.

Státní sekretář pak položil otázku, zda princip svrchovanosti lidu, na kterém jsou založeny moderní parlamentní demokracie, lze aplikovat také na církev, vezme-li se v úvahu skutečnost, že demokratický stát a církev mají ?odlišnou povahu, různý původ a odlišné cíle?. Poznamenal, že ani v církvi ?nechybějí určité souběžné prvky, které ji umožňují dýchat demokraticky, a to právě vzhledem k centrálnímu postavení lidské osoby. Není pochyb ? řekl dále kardinál Bertone ? že ?rozhodující impuls v tomto ohledu vzešel z Druhého vatikánského koncilu?.

Církev se však ? dodal vzápětí ? ?nemůže stát demokracií, třebaže různá hnutí dnes požadují její demokratizaci?, a přechod od církve chápané paternalisticky jakoby spadla shůry směrem k církvi jakožto demokratickému společenství?. Těmto požadavkům, řekl dále kardinál Bertone, vyhovuje ?církev, která se vytváří diskusemi, dohodami a rozhodnutími, jež mají vyjevovat to, co má být od věřícího požadováno. Tohoto procesu není ušetřena ani liturgie, která se prý nemá držet předem stanoveného schématu, ale má vzniknout přičiněním komunity, která ji slaví?. ?V tomto bodě ? vysvětlil kardinál Bertone ? se může stát překážkou také Písmo svaté, které je podrobeno širokému kritériu svobodné volby. Takováto církev, jež by byla plodem demokratického sebeurčení, však vyvolává velmi konkrétní otázky: Komu náleží právo rozhodovat? A na jakých základech? Církev spočívající jedině na rozhodnutích většiny by se stala církví čistě lidskou a byla by redukována na rovinu proveditelnosti a odůvodněnosti, kde ?je víra nahrazena domněnkou?.

Jak překonat tuto krizi? ? tázal se pak kardinál Bertone. V odpovědi pak poukázal především na církevní společenství, které jedná a rozhoduje společně, protože bylo svoláno Kristem, aby budovalo církev a hlásalo spásu světa a přitom si zakládalo spíše na svědectví než na reprezentaci. Proto nelze ke vztahu mezi biskupy a věřícími přistupovat z hlediska ?kontroly moci?, ale spíše ?zkušenosti společenství?. ?Pokud ovšem společenství nemá být redukováno na výraz sentimentality a tím se stát snadno manipulovatelným, vyžaduje to od biskupů, aby žili ve společenství s věřícím lidem a spolupracovali ve všech sektorech církevního života.? Řekl kard. Bertone v závěru své lectio magistralis při přebírání čestného doktorátu na univerzitě v polské Vratislavi.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.