6.6.2010 

Promluva Benedikta XVI. před Angelus, Nikósie

Drazí bratři a sestry v Kristu,

v církvi je tradice obracet se polední modlitbou k blahoslavené Panně Marii a s radostí si připomínat její pohotový souhlas k tomu, že se stane matkou Boha. Toto pozvání ji prostoupilo rozechvěním a stěží je mohla pochopit. Bylo to znamení, že si Bůh zvolil ji, pokornou služebnici, aby s ním spolupracovala na díle spásy. Její velkorysá odpověď nám přináší radost! Naděje dějin se prostřednictvím jejího ?ano? stala skutečností a Jediný, kterého Izrael dlouho očekával, přišel na svět, do naší historie. Anděl o Něm zvěstoval, že Jeho království nebude mít konce (Lk 1,33).

Muselo být těžké uchovat si živou tuto naději, když se asi o třicet let později ocitla plačící Maria u paty kříže. Zdálo se, že mocnosti temnoty mají navrch. Ve svém nitru si připomínala andělova slova. Jistota naděje ji však provázela i bezútěšností Bílé soboty až k radosti velikonočního rána. Také my, její děti, žijeme s důvěrou v naději, že Slovo, které se stalo v Mariině lůně tělem, nás nikdy neopustí. On, Syn Boží a Syn Mariin, posiluje společenství, které nás spolu pojí, takže můžeme svědčit o Něm i o schopnosti Jeho lásky, která uzdravuje a usmiřuje.

Prosme nyní Pannu Marii, naši Matku, aby se za nás, za lid Kypru a za církev Blízkého východu přimlouvala u Krista, svého Syna, Knížete Pokoje.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.