18.7.2010
Benedikt XVI. před modlitbou Anděl Páně v Castel Gandolfu
Drazí bratři a sestry,
Jsme již v samém srdci léta, aspoň na severní polokouli. Je to doba, v níž jsou školy zavřeny a do níž se soustřeďuje větší část prázdnin. Také pastorační činnost ve farnostech je redukována na minimum a já sám jsem přerušil dobu pravidelných středečních generálních audiencí. Je to tedy vhodná chvíle, abychom dali první místo tomu, co je skutečně důležitější v životě, totiž naslouchání slovu Pána. Připomíná nám to také evangelium dnešní neděle ve slavné epizodě Ježíšovy návštěvy v domě Marty a Marie, jak to vypráví evangelista Lukáš (Lk 10, 38-42)
Marta a Marie jsou dvě sestry: mají také bratra Lazara, který se však při této příležitosti neobjeví. Ježíš prochází jejich vesnicí a , jak říká text, ?Marta ho přijala do domu? (Lk 10, 38). Tato podrobnost dává na vědomí, že Marta je starší z obou sester a že spravuje dům. Vždyť když se Ježíš v domě posadil, Maria si sedne k jeho nohám a naslouchá mu. Zatím co Marta je v plném shonu, aby stačila udělat vše pro tak výjimečného hosta. Zdá se nám, že přihlížíme scéně: jedna sestra se honí sem a tam, plně zaneprázdněná a druhá je uchvácena přítomností Mistra a jeho slovy. Po chvíli to Marta už nevydrží a neodolá, aby neprotestovala, ba cítí, že má právo kritizovat Ježíše: ?Pane, nezáleží ti, že má sestra mě nechala obsluhovat samotnou. Řekni jí, přece, ať mi pomůže?. Marta by chtěla dokonce poučovat Mistra. Avšak Ježíš s velkým klidem odpovídá: ?Marto, Marto - a toto opakování vyjadřuje cit, jak ji má rád - děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme? (Lk 10, 41-42). Kristova slova jsou naprosto jasná: žádné pohrdání činným životem, jakož i velkodušným pohostinstvím; avšak jasně připomíná fakt, že jediná věc opravdu nutná je něco jiného: naslouchat slovu Pána; a Pán je v té chvíli právě tam, přítomný v Ježíšově osobě! Všechno ostatní pomine a bude nám vzato, ale Boží slovo je věčné a dává smysl dennímu zaměstnání i shonu.
Drazí přátelé, jak jsem řekl, tato stránka evangelia ladí s časem prázdnin, protože připomíná fakt, že lidská osoba musí sice pracovat, nasazovat se v domácích pracích i v povolání, ale především má zapotřebí Boha, který je vnitřním světlem Lásky a Pravdy. Bez lásky i ty nejdůležitější činnosti ztrácejí na hodnotě a nepřinášejí radost. Bez hlubokého smyslu všechno naše shánění a podnikání se redukuje na neplodný a rozháraný aktivismus. A kdo nám dá lásku a pravdu, ne-li Ježíš Kristus? Naučme se tedy, bratři, pomáhat jedni druhým spolupracovat, ale především společně zvolit lepší část, lepší úděl, který je a vždy bude naše největší dobro.
Přeložil Josef Koláček
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.