Rádio Vaticana

John Henry kardinál Newman

1.8.2010

prof. Sheridan Gilley o budoucím blahoslaveném

19. září Benedikt XVI. během své pastorační návštěvy Velké Británie prohlásí za blahoslaveného kardinála Newmana. Mše svatá, během níž Svatý Otec vykoná blahořečení, se bude konat v Cofton Park, nedaleko hřbitova Birminghamského oratoria, kde byl John Henry kardinál Newman pochován 19. srpna 1890. Tomuto akademikovi z Oxfordu, který se pak stal anglikánským pastorem a nakonec byl v roce 1845 přijat do katolické církve, Sheridan Gilley věnoval řadu článků a přednášek na mezinárodních kongresech. Sheridan Gilley byl profesorem teologie na anglické univerzitě v Durhamu od roku 1978-2002.

Pane profesore, proč je Newman pro Benedikta XVI důležitý tak, že se rozhodl vykonat jeho blahořečení osobně?

?Protože Newman je jedním z největších teologů 19. století. Jeho názory ale i činnost měly značný veřejný dopad. Jeho pokus vrátit anglikánskou církev do katolické, který vycházel z univerzity v Oxfordu, kde Newman učil, vyvolal rozsáhlou veřejnou reakci.?

Jeho duchovní vývoj a přestup do katolické církve se staly veřejnou událostí jen kvůli tomu, že byl tak proslulý?

?Myslím, že se mnozí ateisté, anglikáni i katolíci mohli dobře cítit v Newmanových názorech. On sám byl nejprve ateista, pak anglikán, aby se nakonec stal katolíkem. Já sám jsem se stal v roce 1993 katolíkem a našel mnoho svých problémů rozřešených v Newmanovi. Mimo jiné je také třeba přiznat, že psal úchvatným stylem, byl velkým šiřitelem křesťanství a jeho duchovní autobiografii ?Obrana mého života? četly tisíce lidí.?

Jak se Newman cítil v katolické církvi?

?Cítil se na hony vzdálen od strany ultramontanistů, v té době silné, kteří prosazovali velmi silnou, až absolutní autoritu papeže. Když byla v roce 1870 prohlášena pravda víry o neomylnosti papeže v otázkách víry a mravů, Newman byl toho názoru, že k tomu došlo v nevhodné době. A přesto výklad, který Newman podal o této pravdě víry a jaké hranice by měla mít neomylnost papeže, byl přijat katolickou církví.?

Co byste řekl na to, k čemu dochází dnes v anglikánské církvi ve Velké Britanii, která se rozděluje na ty, kteří jsou pro svěcení žen na biskupy a kteří jsou zásadně proti tomu?

?Newman byl proti pojetí závislému na liberalismu, a které myslí, že všechna náboženství jsou stejná; on však pevně věřil v autoritu. Řekl by tedy, že to, co se děje v anglikánské církvi Velké Britanie závisí na tom, že nemá jedinou žijící autoritu. Živý střed autority, jako jej má katolická církev. Pro Newmana byla církev stejně důležitá jako Ježíš a podstatná pro křesťanství.?

Newman bývá často charakterizován jako zastánce svědomí proti autoritě. Co si o tom myslíte?

?Myslím si, že je to chybný výklad. Jeho proslulá fráze ?Připíjím nejprve na svědomí a pak na papeže? nebyla čtena a vykládána správným způsobem a byla pak užívána, nebo často zneužívána k tvrzení, že Newman dával přednost autoritě svědomí před autoritou papeže. Ve skutečnosti Newman byl přesvědčen, že ho svědomí, ve které hluboce věřil, vždy přivede k církvi a k tomu, aby přijal všechno, co církev předkládá jako pravdu.?

Co si myslel Newman o vztahu víry a kultury?

?Byl toho názoru, že pro křesťanství je obtížné navázat vztahy s kulturou, ve které žije. Na jedné straně křesťanství musí žít ve světě a cítit se v něm jako ryba ve vodě, protože svět stvořil Bůh. Zároveň však křesťanství musí vykoupit svět. Newman si byl hluboce vědom rizika, že jsme příliš velkými přáteli světa, ale také si byl vědom toho, že chce za každou cenu svět pokřesťanštit.?

Jaké názory měl Newman na univerzitu, na její význam a na její úlohu ve společnosti, v národě?

?Newman, který byl v letech 1851-1857 rektorem katolické univerzity v Dublinu, byl přesvědčen, že hlavním cílem univerzity je spíše šíření kultury než náboženská výuka. Jeho představa o kultuře byla spíše elitní, typická pro dobu, ve které žil. Cílem univerzitní výuky bylo, podle Newmana, umožnit určité části obyvatelstva přístup ke klasické tradici. Podle jeho názorů kulturou byla především klasická kultura: filozofie, řečtina a latina, neboť právě to vytvářelo gentlemana a vzdělanou osobu.?

Co říkáte na domněnku, kterou tak škodolibě zdůrazňují v poslední době některé sdělovací prostředky, totiž dohad, že Newman byl homosexuálem, prý proto, že chtěl být uložen do společného hrobu se svým přítelem Ambrosem St. Johnem?

?Je to nesmyslná polemika. V té době bylo zcela normální, že se vyvíjela velmi silná pouta přátelství mezi muži a že chtěli být někdy také pohřbeni ve společném hrobě. Newman měl také hodně přítelkyň, ale v té době v univerzitním prostředí Oxfordu většina profesorů byli mužové a tedy vznikala silná přátelství mezi muži. Kdo studoval Newmana, jak jeho mládí tak jeho dospělost, si uvědomuje, že byl naprosto jasně heterosexuální.?

?Spasím se, jestliže umřu této noci?, tato úzkostná otázka svírala anglikánského teologa Johna Henryho Newmana, když promýšlel a meditoval, která církev je pravá, Ježíšova. Až do té doby, než se rozhodl v roce 1845 vstoupit do katolické církve; také se zřekl všech výsad, které měl jako univerzitní docent stejně i vyhlídek, jež se mu nabízely v budoucnosti. A jak vysvětluje Lina Callegari ve své knize ?John Henry Newman ? Rozumnost víry? (Ares, str. 424), svou cestu k dokonalosti začíná od začátku a ocitá se vedle noviců oratoriánů, zametá a umývá podlahy v klášteře Santa Croce. Text profesorky filozofické antropologie Callegari a autorky univerzitní teze ?Newman a romantický svět? zkoumá životopis anglického myslitele, aby ukázala pomocí mnoha úryvků z jeho děl a z jeho dopisů jeho cestu víry ve znamení rozumu a důvodů, které sebou přináší křesťanství. ?Žít to znamená změnit se, a být dokonalí, to znamená, že jsme se mnohokrát změnili?, psal oxfordský autor v ?Eseji o pokroku?, aby vysvětlil svůj vstup do katolického společenství. Tento fakt totiž vyvolal v tehdejší Anglii velký rozruch. Jak uvádí Fidel González Fernández, poradce v procesu Newmanova blahořečení v předmluvě této knihy, ?stojíme před jedním z největších a nejvýznamnějších křesťanských teologů moderní doby od dob reformace a Tridentského koncilu?.

Přeložil Josef Koláček.

Česká sekce RV