26.9.2010
Benedikt XVI. před Angelus, Castel Gandolfo
Drazí bratři a sestry!
V evangeliu této neděle (Lk 16,19-31) Ježíš vypráví podobenství o bohatém muži a žebrákovi Lazarovi. První žije v luxusu a egoismu a když zemře, ocitne se v pekle. Naproti tomu žebrák se živil zbytky z boháčova stolu a po jeho smrti jej andělé přenesli do věčného příbytku Boha a svatých. ?Blahoslavení chudí ? hlásal Pán svým učedníkům ? protože vaše je nebeské království? (Lk 6,20). Podobenství však zachází dále a připomíná, že dokud jsme v tomto světě, máme naslouchat Pánu, který k nám mluví skrze Písmo svaté a žít podle jeho vůle, neboť po smrti bude již pozdě na změnu. Toto podobenství nám tedy říká dvě věci: zaprvé, že Bůh miluje chudé a pozvedá je z jejich ponížení; a za druhé, že náš věčný úděl je podmíněn naším postojem. Na nás je, abychom šli cestou, kterou nám ukázal Bůh a tak došli k životu. A touto cestou je láska, jež není chápána jako cítění, ale jako služba druhým v lásce Kristově.
Šťastnou shodou okolností slavíme zítra liturgickou památku svatého Vincence z Paula, patrona charitativních katolických organizací, od jehož smrti letos uplynulo 350 let. Ve Francii se roku 1600 vlastníma rukama dotknul silného kontrastu mezi nejbohatšími a nejchudšími. Jako kněz totiž navštěvoval jak aristokratické prostředí, tak venkovské, jakož i pařížskou chudinu. Pohnut Kristovou láskou dokázal Vincenc z Paula zorganizovat stabilní formy služeb pro osoby z okraje společnosti a založil tak takzvané ?charitées?, charity, tzn. skupiny žen, které dávaly svůj čas a majetek k dispozici těm nejpotřebnějším. Některé z těchto dobrovolnic si zvolily úplné zasvěcení se Bohu a chudým a tak spolu se svatou Luisou Marillac, založil svatý Vincenc ?Dcery lásky?, první ženskou kongregaci, která žila své zasvěcení ve světě mezi lidmi, nemocnými a potřebnými.
Drazí přátelé, pouze Láska s velkým L dává pravé štěstí! Ukazuje to také další svědkyně, mladá dívka, která byla včera tady v Římě beatifikována. Mluvím o Kláře Badano, italské dívce, narozené roku 1971, která těžce onemocněla a zemřela ve svých necelých 19 letech, ale která byla pro všechny paprskem světla, jak praví její přezdívka ?Klára Luce ? Světlo?. Její farnost v diecézi Acqui Terme a hnutí Fokoláre, do něhož patřila, dnes slaví. A je to slavnost pro všechny mladé, kteří v ní mohou nalézt příklad křesťanské důslednosti. Její poslední slova, naplněná přilnutím k Boží vůli zněla: ?Ciao, mami. Buď šťastná, protože já šťastná jsem.? Chvalme Boha, protože Jeho láska je silnější než zlo a smrt; a děkujme Panně Marii, že i skrze těžkosti a utrpení vede mladé lidi, aby si zamilovali Ježíše a objevili krásu života.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.