Rádio Vaticana

Benedikt XVI. o hudbě

2.10.2010

Stále častějším projevem pozornosti k Benediktu XVI. jsou koncertní vystoupení, pořádaná v Aule Pavla VI. Včera večer sponzoroval koncert pro papeže italský energetický koncern ENI, který financoval renovaci průčelí Svatopetrské baziliky a v současné době podporuje čištění bočních fasád.

Na programu koncertu byla Haydnova synfonie č. 94 známá jako ?s úderem kotlů?, Beethovenova Fantazie pro klavír, sbor a orchestr a skladba současného estonského skladatele Arvo Pärta ?Cecilie, římská panna? v podání orchestru a sboru Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Koncert zahájil římské dny solidraity pořádané diecézní Charitou a magistrátem Věčného města. V příštích osmnácti dnech bude Řím svědkem celé série kulturních událostí a debat, které mají upozornit veřejné mínění na problém bídy a marginalizace. Na papežovo přání se včerejšího koncertu zúčastnila skupina chudých lidí, kteří jsou v péči římské Charity.

Po odeznění posledních tónů se Benedikt XVI. ve své promluvě vrátil k dílům, která vyslechl: ?V dílech Haydna a Beethovena se rozeznělo celé bohatství a velkolepost symfonické hudby klasicistického a romantického období. Lidský duch v nich soupeří s tvůrčí silou přírody, vytváří rozličné a mnohotvarné harmonie, v nichž se také lidský hlas podílí na onom jazyce, jenž je jakýmsi odleskem velké symfonie kosmu. Je to forma charakteristická především pro romantické a pozdně romantické období, ale překračuje je a představuje univerzální dimenzi umění, způsob uchopení člověka a jeho místa ve světě.

Pärtovo dílo, ačkoliv využívá podobných nástrojů, symfonického orchestru a sboru, chce dát hlas jiné skutečnosti, která nepatří přirozenému světu: dává hlas svědectví víry v Krista, neboli jedním slovem ?martyriu?. Zajímavé je, že zosobněním tohoto svědectví se tu stala právě sv. Cecílie: mučednice, která je také patronkou hudby a zpěvu,?
poznamenal Svatý otec. Benedikt XVI. nastínil, že popis umučení sv. Cecílie stějně jako jeho hudební interpretace od estonského skladatele, ukazují na místo a roli víry v kosmu.

?Uprostřed vitálních sil přírody, které člověka obklopují, ale jsou také v něm samém, je víra jinou silou, odpovídající na hluboký hlas ?vzešlý z mlčení?, jak by řekl sv. Ignác Antiochijský. Slovo víry potřebuje velké vnitřní mlčení, jež dovolí naslouchat a být poslušen hlasu, který je mimo viditelné a hmatatelné. Tento hlas mluví také skrze přírodní jevy, protože je onou mocí, jež stvořila vesmír a vládne mu. Máme-li jej ale rozpoznat, je třeba pokorného a poslušného srdce, jak nás to učí také světice, kterou si dnes připomínáme, sv. Terezie od Dítěte Ježíše. Víra následuje tento hluboký hlas tam, kam umění samo není s to dojít, následuje jej po cestě svědectví, obětování sebe sama z lásky, jak to učinila Cecílie. Nejkrásnějším uměleckým dílem, arcidílem lidské bytosti je tedy každý projev skutečné lásky, počínaje malým každodenním utrpením až po oběť nejvyšší. Tu se život sám stává písní, závdavkem oné symfonie, kterou společně vyzpíváme v ráji?
? řekl Benedikt XVI. na závěr včerejšího koncertu ve Vatikánu.

Johana Bronková