Rádio Vaticana

Szilárd Bogdánffy

1.11.2010

Mučedník komunistického pronásledování v Rumunsku

?Všemohoucí, věčný Bože, tvoji svatí jsou pro nás příkladem a pomáhají nám na cestě k tobě,? tak začíná vstupní bohoslužba liturgie z dnešní slavnosti všech svatých. Mezi svaté, které si dnes připomínáme patří čerstvě také mučedník komunistického režimu - rumunský biskup maďarského původu Szilárd Bogdánffy. K úctě oltáře byl vyzdvižen v sobotu, kdy byl v rumunské Oradee prohlášen za blahoslaveného.

Beatifikační liturgii předsedal arcibiskup Angelo Amato, který ve své homilii srovnal hrdinské svědectví biskupa Bogdánffyho s věrností křesťanů pronásledovaných během prvních století. Z života nového blahoslaveného vyzdvihl tři aspekty: byl to kněz, vychovatel a mučedník.

Szilárd Bogdánffy se narodil v Crna Bara, na území, které dnes patří Srbsku, v roce 1911. Nejprve žil v rumunském Temešváru a ve studiích pak pokračoval v maďarské Budapešti. Na kněze byl vysvěcen ve třiadvaceti letech v městě Oradea. Tady začal vyučovat na několika školách. Jeho studentům a spolubratřím kněžím se do paměti zvláštním způsobem vryla jeho schopnost dobré rady, proto kterou byl vyhledávaným duchovním vůdcem a zpovědníkem.

Jeho pedagogický talent a smysl pro zodpovědnost se projevily i během tvrdých let druhé světové války za hladu, bombardování, bídy a rasově diskriminačních zákonů. Nikdy sice nevstoupil aktivně do politického života, ale činil často velmi odvážná rozhodnutí, například když spolu s dalšími profesory římsko-katolického institutu v Oradee poskytl útočiště několika židům, které vmísili mezi studenty teologie a tak je zachránil před jistou smrtí. Jeho odvaha se nezmenšila ani když hrůzy světové války v Rumunsku vystřídal teror komunistického režimu. Ateistický režim sem, stejně jako do mnoha dalších zemích, přinesl na více než čtyřicet let proticírkevní propagandu, zavření seminářů, katolických škol, institutů zasvěceného života a pronásledování.

Szilárd Bogdánffy se svou klidnou a pevnou povahou, jež neváhala čelit obtížím, byl přesně takovým člověkem, které kolem sebe potřeboval János Scheffler, biskup v Satu Mare a apoštolský administrátor v Oradea Mare, v době, kdy se mračna totality začala neúprosně stahovat. Po roce těsné spolupráce se biskup Scheffler v souladu s kanonickým právem rozhodl nechat Bogdánffyho tajně vysvětit na biskupa, aby byla zajištěna kontinuita ve vedení diecéze v případě, že by on sám z důvodu deportace či věznění nemohl biskupský úřad vykonávat.

Biskupské svěcení obdržel Szilárd Bogdánffy v přísném utajení 14. února 1949 v kapli nunciatury v Bukurešti z rukou tehdejšího apoštolského nuncia Geralda Patricka O?Hary. Komunističtí činitelé se bohužel o svěcení přece jen dozvěděli a pokusili se nově vysvěceného biskupa přesvědčit ke kolaboraci a vytvoření národní církve odloučené od Říma. Teprve osmatřicetiletý biskup tuto nabídku odmítl.

Ani ne dva měsíce po svěcení byl proto zadržen a uvězněn. Následovaly roky věznění, mučení, práce v dolech a přesunů z jedné věznice do druhé. Rozsudek - 12 let nucených prací ? byl nad ním vynesen až začátkem roku 1953. 2. října téhož roku ale tělesně zesláblý biskup umírá na zápal plic ve vězení Aiud na samotce tak malé, že se na její podlaze nemohl ani natáhnout. Léčba nemoci byla biskupovi odepřena také úmyslně. O mučednictví biskupa Bogdánffyho, jeho mírné povaze, pokoře a snaze pomáhat ostatním vězňům vydal svědectví jeho spoluvězeň, řecko-katolický biskup Ioan Ploscaru. Nuncius O?Hara prý Bogdánffymu krátce po svěcení řekl: ?Bratře Szilárde, vysvětil jsem tě k mučednictví.? A Szilárd z této cesty neuhnul.

?Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli? (...) To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi, ? připomíná dnešní čtení.

Markéta Šindelářová