28.11.2010
Benedikt XVI. před Angelus, nám. sv. Petra
Drazí bratři a sestry,
Dnes, první neděli adventní, zahajuje církev nový liturgický rok, novou etapu víry, která jednak připomíná událost Ježíše Krista a jednak se otevírá k jejímu konečnému dovršení. Právě z této dvojí perspektivy žije adventní doba. Hledí jak na první příchod Božího Syna, kdy se narodil z Panny Marie, tak k jeho slavnému návratu, kdy přijde ?soudit živé i mrtvé?, jak říkáme v Krédu. U tohoto sugestivního tématu ?čekání? bych se chtěl krátce pozdržet, protože jde o hluboce lidský aspekt, ve kterém se víra stává, takříkajíc jedno s naším tělem i naším srdcem.
Čekání, očekávání je dimenze, která prostupuje celou naši osobní existenci, rodinou i sociální. Očekávání se vyskytuje v tisícero situacích: od těch nejmenších a banálních, až k těm nejdůležitějším, které nás uchvacují naprosto a v hloubi. Mezi nimi připomeňme čekání manželů na dítě, na příbuzného nebo přítele, který nás přijede zdálky navštívit; pomysleme na mladého člověka, čekajícího na výsledek rozhodující zkoušky nebo náborového pohovoru; nebo v rámci citových vztahů čekání na milovanou osobu, na odpověď dopisu, nebo na přijetí odpuštění? Mohlo by se říci, že člověk je živ, dokud čeká, dokud je v jeho srdci živá naděje. Podle očekávání se pozná člověk: náš morální a duchovní ?formát? je možné měřit tím, co očekáváme, tím, v co doufáme.
Každý z nás, zejména v této době, která nás připravuje na Boží Narození, se proto může ptát: co očekávám já? Po čem v této chvíli svého života touží mé srdce? Tutéž otázku si lze položit na úrovni rodiny, společenství, národa? Co očekáváme společně? Co sjednocuje naše očekávání, co je spojuje? V době, která předcházela Ježíšovu narození, panovalo v Izraeli silné očekávání Mesiáše, tedy Posvěceného potomka krále Davida, který měl konečně osvobodit lid z každého morálního i politického otroctví a ustanovit Boží království. Nikdo si však nepředstavoval, že by se Mesiáš mohl narodit z obyčejné dívky jako byla Maria, snoubenka spravedlivého Josefa. Ani ji samotnou to nikdy nenapadlo, a přece bylo očekávání Spasitele v jejím srdci tak obrovské, její víra a její naděje byly tak vroucí, že v ní mohl najít hodnou matku. Bůh sám ji ostatně připravoval od věků. Existuje tajemná vzájemnost mezi čekáním Boha a čekáním Marie, tvora ?plného milosti?, naprosto transparentního k plánu lásky Nejvyššího. Od Ní, Ženy Adventu, se naučme žít každodenní skutky v novém duchu, s pocitem hlubokého očekávání, které může naplnit jedině příchod Boha.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.