Rádio Vaticana

Ježíšova slova ?Já se vrátím? stojí nade vším

28.11.2010

O knize rozhovorů s Benediktem XVI.

Benedikt XVI. je ze všech papežů několika posledních století spisovatelem nejproduktivnějším a také nejprodávanějším. Kniha jeho rozhovorů s Peterem Seewaldem nazvaná Světlo světa. Papež, církev a znamení časů, která vyšla tento týden, nepochybně tuto masivní bilanci ještě zvýší. Nikoli však proto, že média z celého obsahu knihy vypíchla hlavně zmínku o oprávněnosti užití kondomu v souvislosti s nákazou HIV ve světě prostituce. Jásot těch, kteří předstírají, že prezervativ je výdobytkem lékařské vědy, byl pochopitelně falešný. Benedikt XVI. totiž řekl, že - ?může jít o první akt jakési klíčící zodpovědnosti,? u ?jednotlivého prostituta?, ale že to ?samozřejmě není autentický a morální prostředek přemožení nákazy HIV? (str. 171). Papež tuto zmínku učinil v důležitém kontextu, když předeslal, že ?soustředit se na prezervativ znamená banalizovat sexualitu. A právě tato banalizace je riskantním důvodem toho, proč mnozí spatřují v sexualitě nikoli výraz lásky, ale určitý typ drogy, kterou si sami dávkují.? Papežův výrok přetřásaný v médiích sice není úplně bez zajímavosti, ale bylo by velká škoda, kdyby zastínil mnohem objevnější perspektivy této knihy, které budou čtenáře zajímat mnohem více.

Benedikt XVI. záměrně nepoužil stanovenou formu vybroušené výpovědi církevního učitelského úřadu. Přirozeně to však neznamená, že víru církve uložil k ledu. Právě naopak. Čtenář má skrze toto povídání možnost nahlédnout do širokých souvislostí osobně osvojené křesťanské víry. Je to skromné, ale právě proto neméně působivé mediální svědectví, ke kterému se dosud žádný papež neodvážil. Šestihodinová nahrávka rozhovoru, ve kterém odpovídal spatra na položené otázky, byla v plném rozsahu přepsána, a čtenáři je tak zprostředkován jedinečný zážitek. Odvaha, kterou papež tímto edičním počinem projevil, je však zároveň požadavkem, který je kladen na věřícího či aspoň hledajícího čtenáře. Je to odvaha víry, jejíž hlubší osvojení papež každému s odzbrojující upřímností nabízí. A tato víra zprostředkovává radost. Jakoby mimochodem, sdílením daru, kterým sama je.

?Nejsme výrobní podnik, říká papež na jednom místě knihy, nejsme organizací zaměřenou na zisk, jsme církví. Jsme společenstvím lidí, kteří žijí ve víře. Naším úkolem není produkce nebo úspěšný prodej. Naším posláním je žít příkladně víru, hlásat ji a chovat hluboký vztah ke Kristu a tím k Bohu samému. Nejsme zájmová skupina, ale společenství svobodných lidí, které dává zadarmo a které prolíná jednotlivými národy a kulturami, časem i prostorem.? (str.110-111) Je obtížné, ne-li nemožné, shrnout knihu tak hutného obsahu a nedopustit se zkreslení. Jednotlivé argumenty jsou vzájemně provázány, otázky německého žurnalisty plynně vyrůstají z papežových odpovědí. Kniha tvoří ucelenou syntézu životního pohledu, který přesahuje řečené. Dává nahlédnout do soukromí Kristova náměstka, ukazuje a nabízí především víru, která přivedla Josepha Ratzingera do úřadu, v něhož on sám ?jenom? věří. Čtenář tak může svou víru obnovit a možná i nalézt, sestoupit znovu k jejím kořenům, ujistit se v radosti, kterou tento svět nemůže odejmout.

Papež se nevyhýbá žádné otázce a všechny, i ty nepříjemné, které by napadly běžného uživatele světských médií, byly v rozhovoru položeny a hlavně zodpovězeny s podivuhodnou lehkostí bez nejmenší snahy o jakoukoli sebeobranu. Každý čtenář se může přesvědčit a svobodně hledat pravdivou odpověď na ty nejkomplikovanější otázky soudobé situace ve společnosti a v užším smyslu v samotné církvi. Benedikt XVI. vyslovuje zásadní kritiku diktatury relativismu, v níž ?hrozí, že tolerance bude odstraněna ve jménu tolerance samé? (str. 80).

Nejzásadnější papežovy kritiky se však netýkají společnosti neboli tohoto světa, ale právě církve, obsahu a způsobu dnešního podávání evangelní zvěsti. Evangelium totiž není jenom zvěst, která koření v minulosti, ale také proroctví, dotýkající se budoucnosti všech. ?Nebylo by vhodné, táže se Peter Seewald, kdyby církev podle biblických pokynů jasněji vysvětlila dnešnímu světu, že se nenachází v době po Kristu, ale také ? a mnohem více ? v době před Kristem?? - ?Právě toto, odpověděl bez váhání Benedikt XVI., byla jedna z věcí, která nejvíce ležela na srdci Janu Pavlu II., totiž umožnit jasněji chápat, že hledíme ke Kristu, který přijde, že tedy Ten, který přišel, je mnohem více Tím, který přijde, a že víru žijeme v této perspektivě, tedy obráceni k budoucnosti.?(str. 97)

Papež se v závěrečné části rozhovoru k tomuto tématu znovu vrací a říká: ?Musíme stále více mít na paměti, že Ježíš nám s nezvratnou jistotou řekl: Já se vrátím. Tato slova stojí nade vším. Proto také byla mše původně slavena obrácením k východu, v postoji směrem k Pánu, který se vrátí, podle symboliky vycházejícího slunce. Každá mše svatá tedy znamená jít vstříc Tomu, který přijde. Takto je onen příchod v určitém smyslu předjímán; jdeme vstříc Jemu, a On nyní předjímá svůj příchod.?(str. 247-248)

Benedikt XVI. podává v knize bezpočet podnětů k osvěžující reflexi a pokojné kontemplaci. Kniha Světlo světa. Papež, církev a znamení časů vyjde česky příští rok, zřejmě začátkem postní doby, tedy koncem února. Patrně společně s druhým dílem jiné jeho knihy: Ježíš Nazaretský. Papežovo interview, poskytnuté německému žurnalistovi Peterovi Seewaldovi, je vynikající a hluboká sebereflexe, která postrádá jakoukoli snahu po sebeprezentaci.

Odkazy stran k italskému vydání: Benedetto XVI, Luce del Mondo. Il Papa, la Chiesa e i segni dei tempi. Una conversazione con Peter Seewald.

Milan Glaser