Papežovo poselství účastníkům pohřbu Manuely Camagni

30.11.2010 

Benedikt XVI. dnes zaslal osobní list účastníkům pohřbu Manuely Camagni, jedné ze čtyř sester komunity Memores Domini, které se ve Vatikánu starají o papežovu domácnost, a která tragicky zemřela ve věku 56 let, když jí v úterý 23. listopadu večer v Římě srazilo auto. Včera odpoledne (29.11.) se konal pohřeb v jejím rodišti San Piero in Bagno, asi 280km na sever od Říma. Pohřbu se účastnil osobní papežův sekretář, mons. Georg Gaenswein, který list Svatého otce účastníkům přečetl:

?Drazí bratři a sestry,
Moc rád bych sloužil pohřební liturgii drahé Manuely Camagni, ale ? jak si umíte představit ? nebylo mi to možné. Společenství v Kristu nicméně umožňuje nám křesťanům být si skutečně nablízku sdílením modliteb a citů duše. V tomto hlubokém spojení zdravím vás všechny, zejména Manueliny příbuzné, diecézního biskupa, kněze, komunitu Memores Domini a přátele. Chtěl bych krátce shrnout svoje svědectví o této naší sestře, která odešla do nebe. Mnozí z vás znáte Manuelu dlouho. Já jsem se mohl těšit z její přítomnosti a její služby v papežském bytě, konané v rodinném duchu, posledních pět let. Rád bych proto poděkoval Pánu za dar života Manuely, za její víru, za její velkodušnou odpověď na povolání. Božská prozřetelnost ji přivedla k diskrétní a cenné službě v papežově domě. Byla tím potěšena a s radostí se účastnila různých momentů života této domácnosti: na ranní mši svaté, na nešporách, u společného stolu a na různých i významných příležitostech domu.

Tak nečekané odloučení od ní a rovněž způsob, jakým byla vzata, nám způsobily velkou bolest, kterou může utišit jenom víra. Velkou oporu nacházím ve slovech, která tvoří název její komunity: Memores Domini. V rozjímání o těchto slovech a jejich významu nacházím pokoj, protože odkazují ke hlubokému vztahu, jenž je silnější než smrt. Memores Domini znamená: ?ti, kteří pamatují na Pána?, tzn. osoby, které žijí v Boží a Ježíšově vzpomínce, a v této každodenní vzpomínce plné víry a lásky nacházejí smysl všech věcí, od malých skutků až po velká rozhodnutí, v práci, studiu a bratrském společenství. Vzpomínka na Pána naplňuje srdce hlubokou radostí, jak praví starobylý hymnus církve: Jesu dulcis memoriam, dans vera cordis gaudia (Vzpomínko sladká, Ježíši, jenž dává srdci pravou radost).

Ano, proto mi přináší pokoj myšlenka, že Manuela je Memor Domini, tedy osoba, která žije v Pánově vzpomínce. Tento vztah k Pánu je hlubší než propast smrti. Je to svazek, který nic a nikdo nemůže zlomit, jak říká sv. Pavel: ?Nic nás nebude moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu? (Řím 8,39). Ano, pamatujeme-li my na Pána, je to proto, že On dříve pamatoval na nás. Jsme Memores Domini, protože On je Memor nostri, pamatuje na nás s láskou Rodičů, Bratra, Přítele i ve chvíli smrti. A třebaže se někdy může zdát, že je v této chvíli nepřítomen, že na nás zapomněl, pak ve skutečnosti jsme to my, kteří jsme vždycky přítomni v Něm; jsme v jeho srdci. Kamkoli padneme, ocitáme se v jeho rukou. A právě tam, kde nás nikdo nemůže doprovodit, nás očekává Bůh: náš život.

Drazí bratři a sestry, v této víře plné naděje, kterou je Mariina víra pod Ježíšovým křížem, jsem slavil zádušní mši svatou za Manuelu ráno v den její smrti. Modlitbou provázím křesťanský obřad jejího pohřbu a ze srdce uděluji rodinným příslušníkům, spolusestrám a vám všem svoje požehnání.?

Napsal Benedikt XVI. účastníkům pohřbu tragicky zesnulé Manuely Camagni.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.