Rádio Vaticana

Sv. Juliána z Norwiche

1.12.2010

Katecheze Benedikta XVI., aula Pavla VI.

Drazí bratři a sestry,
S velkou radostí stále vzpomínám na apoštolskou cestu do Spojeného království Velké Británie letos v září. Anglie je zemí, která dala zrod mnoha slavným osobnostem, které jsou svým svědectvím a svou naukou ozdobou dějin církve. Jednou z nich je mystička Juliána z Norwiche, která je ctěna jak katolickou církví, tak anglikánským společenstvím, a o které bych dnes dopoledne chtěl hovořit.

Nemnohé zprávy, které máme o jejím životě, pocházejí hlavně z knihy, do níž tato laskavá a zbožná žena shrnula obsah svých vizí a která nese název Zjevení božské lásky. Je známo, že žila v letech 1342 až 1430. Byly to bouřlivé roky jak pro církev drásanou schizmatem, které následovalo po návratu papeže z Avignonu do Říma, tak pro život lidu, který strádal v důsledku dlouholeté války mezi královstvími Anglie a Francie. Bůh však nepřestává ani v těžkých dobách vzbuzovat postavy jakou byla Juliána z Norwiche, aby znovu volal lidi k pokoji, lásce a radosti.

V květnu, patrně třináctého, roku 1373, jak sama vypráví, byla znenadání postižena vážnou chorobou, která ji během třech dnů přivedla na pokraj smrti. Poté co jí kněz, který přišel k jejímu lůžku, ukázal krucifix, Juliána nejenom okamžitě nabyla zdraví, ale obdržela také oněch sedmnáct zjevení, které následně písemně zaznamenala a komentovala ve své knize Zjevení božské lásky. Patnáct let po těchto mimořádných událostech jí Pán vyjevil smysl oněch vidění. ?Chtěla bys vědět co zamýšlel tvůj Pán a poznat smysl tohoto zjevení? Věz tedy, že tím, co zamýšlel, je láska. Kdo ti to zjevuje? Láska. A proč ti to zjevuje? Z lásky? Takto se naučíš, že náš Pán je láska? (Juliána z Norwiche, Il libro delle rivelazioni, kap. 86, Milano 1997, str.320).

Juliána, inspirovaná božskou láskou, přijala radikální rozhodnutí. Jako starověká anachoretka se rozhodla žít v jediné cele zbudované při kostele zasvěceném svatému Juliánovi ve městě Norwich, které bylo v té době důležitým městským centrem nedaleko Londýna. Možná, že jméno Juliána přijala právě od světce, kterému byl zasvěcen kostel, u něhož žila mnoho let až do své smrti. Její rozhodnutí žít jako ?rekluza? nás může překvapit a dokonce ohromit. Nebyla však jedinou, která se rozhodla k takovémuto způsobu života. V oněch stoletích poměrně značný počet žen volil tento způsob života podle pravidel, která byla přímo pro ně stanovena jako například ta, která sepsal svatý Aelred z Rievaulx. Anachoretka nebo rekluza se ve své cele věnovala modlitbě, meditaci a studiu. Tímto způsobem dospěla k vytříbené lidské a náboženské vnímavosti, pro niž byla u lidu ve vážnosti. Muži i ženy každého věku a stavu ji s úctou vyhledávali, aby od ní přijímali rady a útěchy. Nebylo to tedy individualistické rozhodnutí. Právě touto blízkostí Pánu v ní uzrála také schopnost být rádkyní mnohých a pomáhat těm, kdo prožívali strasti tohoto života.

Víme, že také Juliána přijímala četné návštěvy, jak dosvědčuje autobiografie jiné horlivé křesťanky té doby, Margery Kempe, která se vydala do Norwiche roku 1413, aby prosila o radu ohledně vlastního duchovního života. Toto je důvod, proč byla Juliána za svého života, jak hlásá nápis na jejím náhrobku, nazývána ?Matkou Juliánou?. Stala se pro mnohé matkou.

Ženy i muži, kteří odcházeli do ústraní, aby žili ve společenství s Bohem, dostali právě díky tomuto svému rozhodnutí obrovskou schopnost soucitu s bolestmi a slabostmi druhých. Přítelkyně a přátelé Boha disponují moudrostí, kterou svět, od něhož se vzdálili, nemá, a laskavě se o ni dělí s těmi, kteří klepou na jejich bránu. Myslím tady s obdivem a uznáním na ženské i mužské klauzurní kláštery, které jsou dnes více než kdy jindy oázami pokoje a naděje, cennými poklady celé církve zejména proto, že poukazují na primát Boha a důležitost vytrvalé a intenzivní modlitby na cestě víry.

Právě v samotě obývané Bohem napsala Juliána z Norwiche Zjevení božské lásky, které se nám dochovalo ve dvou redakcích. Jedna kratší a pravděpodobně starší a druhá delší. Kniha obsahuje poselství optimismu založeného na jistotě, že jsme milováni Bohem a chráněni jeho Prozřetelností. V knize čteme tato nádherná slova: ?Viděla jsem s absolutní jistotou? že Bůh ještě před tím než nás stvořil, miloval nás láskou, která nikdy nepřestala a nikdy nepřestane. V této lásce vykonal všechna svoje díla; v této lásce učinil, že jsou nám všechny věci užitečné, a v této lásce potrvá náš život navěky? V této lásce máme svůj počátek a všechno uvidíme v Bohu bez konce? (Il libro delle rivelazioni, kap. 86, str. 320).

Téma božské lásky se ve viděních Juliány z Norwiche často vrací. Neváhá ji směle přirovnat i k mateřské lásce. Je to jedna z nejcharakterističtějších známek její mystické teologie. Něha, starostlivost a jemnocitná dobrota Boha vůči nám jsou tak obrovské, že nám poutníkům na zemi připomínají lásku matky vůči vlastním dětem. A vskutku, také bibličtí proroci někdy používali tento jazyk, odkazující na něhu, intenzivní a naprostou lásku Boha, jež se projevuje ve stvoření i v celých dějinách spásy a vrcholí ve Vtělení Syna. Každou lidskou lásku však Bůh vždycky překonává, jak říká prorok Izaiáš: ?Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!? (Iz 49,15). Juliána z Norwiche porozuměla ústřednímu poselství pro duchovní život: Bůh je láska, a jedině, otevřeme-li se naprosto a v naprosté důvěře této lásce a připustíme-li, aby se stala jedinou vůdkyní existence, je všechno proměněno, nalezneme pravý pokoj a pravou radost a jsme schopni je šířit kolem sebe.

Chtěl bych zdůraznit ještě jeden bod. Katechismus katolické církve přináší slova Juliány z Norwiche, když předkládá hledisko katolické církve na téma, které je svízelné pro všechny věřící (č.304-314). Pokud je Bůh svrchovaně dobrý a moudrý, proč existuje zlo a utrpení nevinných? Také svatí a právě oni si kladli tuto otázku. Osvíceni vírou, nám podávají odpověď, která otevírá naše srdce k důvěře a naději: v tajemných plánech Prozřetelnosti dovede Bůh i ze zla vytěžit ještě větší dobro, jak napsala Juliána z Norwiche: ?Naučila jsem se díky Boží milosti, že se musím přidržovat pevně víry a s nemenší pevností věřit, že všechno skončí dobře. Ty sama uvidíš, že všechny věci budou k dobru?? (Il libro delle rivelazioni, kap. 32, str. 173).

Ano, drazí bratři a sestry, přísliby Boha jsou vždycky větší než naše očekávání. Odevzdáme-li Bohu, Jeho nezměrné lásce, ty nejryzejší a nejhlubší touhy našeho srdce, nebudeme nikdy zklamáni: ?Všechno dospěje k dobrému a v dobré se obrátí? ? toto je závěrečné poselství, které nám Juliána z Norwiche předává a které vám i já dnes nabízím.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV