12.12.2010
Benedikt XVI. na Angelus, nám. sv. Petra
Drazí bratři a sestry,
Tuto třetí neděli adventní nám liturgie podává úryvek z listu sv. Jakuba, který začíná touto pobídkou: ?Bratři, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán? (Jak 5,7). Zdá se mi obzvláště v našich dnech důležité, abych zdůraznil hodnotu stálosti a trpělivosti, jedné ze ctností, které patřily k normální výbavě našich otců, ale které jsou méně populární v dnešním světě, který vyzdvihuje spíše změnu a schopnost přizpůsobovat se stále novým a odlišným situacím. Aniž by bylo něco odnímáno těmto aspektům, které patří rovněž mezi lidské kvality, advent nás volá k umocnění oné vnitřní houževnatosti a duševní stálosti, jež nám umožňují nezoufat při čekání na dobro, které otálí, ale očekávat jej, ba dokonce uspíšit jeho příchod činorodou důvěrou.
?Podívejte se na rolníka ? píše sv. Jakub - jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká na ni trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko? (Jak 5,7-8). Přirovnání k rolníkovi je velmi výmluvné: kdo rozséval na poli, má před sebou několik měsíců trpělivého a vytrvalého čekání, ale ví, že zrno mezitím dokončí svůj cyklus, díky podzimním a jarním dešťům. Rolník není fatalistou, ale vzorem mentality, která vyváženě pojí víru a rozum, protože na jedné straně zná zákony přírody a dobře vykonává svoji práci, na druhé straně důvěřuje v Prozřetelnost, protože některé základní věci nejsou v jeho rukách, ale v rukách Božích. Trpělivost a stálost jsou vlastnostmi syntézy lidské snahy a důvěry v Boha.
?Posilněte své srdce?, praví Písmo. Jak to můžeme učinit? Jak můžeme posilnit svá srdce, která jsou sama o sobě spíše křehká, a kultura, do níž jsme ponořeni, je činí ještě méně stabilní? Nechybí nám pomoc: je jí Boží Slovo. Třebaže všechno pomíjí a mění se, Pánovo Slovo zůstává. Pokud se životními události cítíme dezorientováni a zdá se, že každá jistota se hroutí, máme kompas, abychom nalezli směr, máme kotvu, abychom se nedostali na scestí. Za vzor jsou nám podáváni proroci, tedy osoby, které Bůh povolal, aby mluvili v jeho jménu. Prorok nachází svou radost a svou sílu v Pánovu Slovu a zatímco lidé často hledají štěstí na cestách, které vedou ke zlému, on hlásá pravou naději, která neklame, protože je založena na věrnosti Boha. Každý křesťan mocí křtu obdržel prorockou důstojnost. Kéž ji každý nově objeví a živí ustavičným nasloucháním Božího Slova. Kéž nám ji vyprosí Panna Maria, kterou evangelium nazývá blahoslavenou, protože uvěřila ve splnění Pánových slov (srov. Lk 1,45).
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.