Rádio Vaticana

Třídení, jež změnilo duši Nového světa

13.12.2010

O zjevení P. Marie Guadalupské

Dvacet milionů poutníků ročně přichází vzdát hold patronce Mexika a Latinské Ameriky, P. Marii z Guadalupe. Téměř polovina z nich právě v těchto dnech, kdy si připomínáme její příběh, který změnil duši Nového světa.

Psalo se 9. prosince 1531. Juan Diego Cuauhtlatoatzin, pětapadesátiletý aztécký Indián vystoupal na kamenitý pahorek, přes který vedla cesta do kostelíku sv. Jakuba na předměstí města Mexika. Křesťanem byl už sedm let a chodíval tudy často. Toho rána se však stalo něco neočekávaného: uslyšel hlas a spatřil zářící postavu mladé ženy, která se mu představila jako Panna Maria Neporušená a dala mu úkol jít za biskupem a požádat ho, aby u paty pahorku Tepeyac dal postavit kostel.

Pokračování příběhu připomíná mnohé další. Biskup se nejprve zdráhá a pak žádá důkaz o zjevení. Maria slibuje pomoc. Mezitím však onemocní Indiánův strýc. Juan Diego spěchá vyhledat kněze a nepřichází včas na schůzku se svým Zjevením. Mariin hlas jej ale znovu najde, přislíbí uzdravení nemocného a namísto spěšného vyřizování pozemských starostí žádá po Indiánovi, aby na kopci natrhal kytici květů. Je prosinec, přesto Juan Diego nachází kamenitou stráň rozkvetlou. Nasbírá květy do svého pláště a nese je biskupovi. Když pak ten hrubě utkaný plášť z vláken agáve před biskupem rozvine, objeví se na látce obraz Madony, tak jak ji Indián spatřil: v modrém plášti posetém hvězdami. Biskup padá na kolena a začíná historie mariánské úcty doprovázená bezpočtem zázraků. Bylo 12. prosince 1531.

Zázračné objevení obrazu na hrubém plášti Juana Diega neuniklo zájmu vědců a badatelů, zkoumala je dokonce i NASA. Výsledky bádání jsou ohromující. Předně látka z vláken agáve nemá obvykle větší životnost než 20-30 let. Plátno nenese žádné stopy barvy, jak určil už v roce 1936 držitel Nobelovy ceny za fyziku, Richard Khun, potvrdilo ultračervené záření v roce 1979 a později laserový výzkum NASA. Obraz tedy patří mezi tzv. Acheropita, zobrazení nevytvořená lidskou rukou, podobně jako turínské plátno. Stužka uvázaná na Mariině hrudi byla typická pro indiánské ženy v očekávání. A ? jakkoliv neuvěřitelně to může znít ? lékař, který přiložil stetoskop na Mariino lůnu slyšel jasně bušení srdce, 115 úderů za minutu, typických pro dítě v matčině lůně. Největší ohromení ale přišlo v roce 1951, když fotograf José Carlos Salinas Chávez prohlásil, že v Mariiných zorničkách je po zvětšení vidět obraz Juana Diaga. Peruánský inženýr José Aste Tonsmann pak v roce 1977 zvětšil zorničky dva a půl tisíckrát. Výsledek byl šokující. Na oněch osmi milimetrech je čitelná celá scéna zázraku: Juan Diego, rozvíjející svůj plášť před biskupem za přítomnosti dalších lidí, z velké části identifikovatelných.

Latinskoameričtí domorodci nepotřebovali tato fantastická zjištění umožněná moderní vědou. P. Maria z Guadalupe se stala jejich paní a proměnila jejich životy. Jak řekl Jan Pavel II., když 31. července 2002 kanonizoval Juana Diega:

?Guadalupská událost znamenala počátek evangelizace s vitalitou, jež překročila veškerá očekávání. Kristovo poselství, skrze jeho Matku, vzalo hlavní prvky domorodé kultury, očistilo je a dalo jim definitivně spásný význam. Guadalupe a Juan Diego nesou hluboký eklesiální a misijní význam a jsou vzorem dokonale inkulturované evangelizace.?

Johana Bronková